Jedním z klíčových témat návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Praze bude snaha podpořit francouzskou státní EDF, která se uchází o stavbu nových jaderných reaktorů v České republice.  Nahlédneme-li za propagandu používanou k prezentaci francouzsko-české jaderné spolupráce, vyplyne na povrch několik znepokojivých skutečností. Za prvé je to neúspěch při výstavbě nových jaderných elektráren nejen v zahraničí, ale i doma ve Francii. Česko by navíc bylo první zemí na světě, ve které by EDF zkoušela postavit reaktor EPR 1200, který nabídla v tendru, ačkoliv je stále ještě ve fázi vývoje.  Kromě těchto skutečností se ukazuje, že EDF má silné vazby na ruský jaderný průmysl, které nikdy nebyly ukončeny a EDF/Framatome se chystají prohloubit spolupráci s ruským státním jaderným gigantem Rosatom.

Všechny projekty s reaktorem EPR se dosud potýkaly nebo potýkají s výraznými technickými potížemi, které vedly k zásadnímu nárůstu rozpočtu a prodloužení doby výstavby. Finský reaktor Olkiluoto stavěla společnost Areva (dnes Framatome). Problematický projekt (se zpožděním dvanácti let oproti původnímu harmonogramu) byl jednou z hlavních příčin finančního kolapsu společnosti Areva a jejímu převzetí společností EDF. Smlouva s finským investorem byla uzavřena na pevnou částku 3 miliardy eur, přičemž skutečné náklady dosáhly 12,4 miliard eur. 

Výstavba dvou EPR reaktorů v čínské jaderné elektrárně Taishan trvala přes devět let. V červenci 2021 byl v elektrárně zaznamenán problém s poškozením palivových tyčí, v jehož důsledku došlo k úniku radioaktivních plynů. Řešení problému si vyžádalo roční odstávku prvního reaktoru.

V případě jediného stavěného reaktoru Flamanville 3 v domovské Francii došlo k obdobným problémům jako ve Finsku. EDF aktuálně předpokládá celkové náklady na úrovni 13,2 miliard eur bez finančních nákladů, při zahájení výstavby byly náklady odhadovány na 3,3 miliardy eur. Očekává se spuštění během roku 2024 po 17 letech stavby a 12-letém zpoždění [3].

Společnost EDF je pak hlavním investorem dalších dvou reaktorů EPR v britské elektrárně Hinkley Point C. V optimálním případě bude první blok elektrárny spuštěn v roce 2029 (po deseti letech stavění), v dalších možných scénářích počítá EDF s roky 2030 a 2031. Poslední lednový odhad nákladů na výstavbu (overnight costs) ve výši 31 až 34 miliard liber = 36 až 40 miliard eur v cenách roku 2015.

EDF musela také prioritně řešit problémy stávajících reaktorů ve Francii. Na konci roku 2021 byl zjištěn problém s korozí potrubí chladícího systému u čtyř reaktorů s výkonem 1450 MWe a následně u dvaceti reaktorů s výkonem 1300 MWe. Problém patrně nesouvisí se stárnutím reaktorů, neboť u starších bloků s výkonem 900 MW se nevyskytuje.

Nevládní organizace poukazují na závislost Francie na ruském jaderném průmyslu.  EDF nadále využívá služeb ruského obohacování uranu. V únoru 2024 nizozemský jaderný úřad ANVS povolil přepravu až šesti zásilek obohaceného uranu z Ruska do společnosti Urenco v Almelu určených pro EDF.  Po zahájení ruské agrese na Ukrajině, společnost Urenco prohlásila, že vypoví všechny kontrakty s Ruskem, ale nestalo se tak. „Od začátku války dokumentujeme a zveřejňujeme dodávky uranu z Ruska do dceřiné společnosti EDF v Lingenu, a to i přes rotterdamský přístav,“ říká Vladimir Slivyak, laureát ceny Right Livelihood, z ruské nevládní organizace Ecodefense.

Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla, řekl: „Francouzský jaderný průmysl se potýká s opravdu vážnými problémy. Nedokáže nové reaktory stavět včas a za slíbenou cenu,  chybí mu dostatek odborných kapacit pro údržbu domácích zastarávajících jaderných elektráren a pokud má stavět nové, nejspíše budou mít přednost před zahraničními zakázkami. Navíc pro Dukovany EDF nabízí doposud neexistující reaktor. Dost důvodů, abychom na Macronovu jadernou misi v Praze dívali kritickým pohledem.“

*****

(c) Edvard Sequens, Temelín.cz // Foto: Greenpeace Int.