Stav jaderné energetiky ve světě

Atomová energetika má nejen v Česku pověst vše spasitelného energetického odvětví. Reaktory však vyrobí asi 13 % světové elektřiny a z pohledu pokrytí primárních zdrojů energie zastupuje štěpení uranu jen 5,5 %. Nové jaderné elektrárny nepřibývají již dvacet let a elektrárenské firmy prodlužují existenci často obstarožních zařízení.

Počet reaktorů a kondice nukleárního průmyslu

Mezinárodní energetická agentura (IEA)  uvádí, že v roce 2011 bylo v provozu 439 jaderných reaktorů s celkovým instalovaným výkonem 374 GW(e). Dominantní roli hrají čtyři státy: Spojené státy (104 reaktorů), Francie (58) a Rusko (32). V minulosti mezi ně patřilo i Japonsko s 50 reaktory. Havárie ve Fukušimě vyřadila čtyři z nich nadobro a o dalších se bude rozhodovat.

Masivní nástup jádra v sedmdesátých letech umožnila existence silných elektrárenských společností a absence konkurence na energetickém trhu. Atomu pomohla i stabilní politická podpora. Politici nezůstávali pouze u slov, ale cukrovali jádro také garancí bankovních úvěrů, bezúročnými půjčkami nebo umělým snížením odpovědnosti za škody způsobené případnou havárií.

Rozmach nových reaktorů se zastavil na konci osmdesátých let. Příčinou byly obavy z možné jaderné havárie po Černobylu. Stagnaci jádra také podstatně ovlivnila zkušenost s protahováním doby výstavby desítek projektů i mnohonásobné překračování rozpočtů.

Statistiky šedesáti šesti rozestavěných projektů ukazují současný trend přesunu jaderného průmyslu na východ. Čína má v různé fázi stavby 27 projektů, Rusko 11, Indie 6. Čísla však zahrnují i věčná staveniště: například argentinský projekt se staví od roku 1981. Polovinu osmdesátých let reprezentují také dva ruské: z let 1985 a 1986. Starší z nich je dokonce grafitem moderovaný reaktor, který se používal v Černobylu.

Stárnoucí „velikáni“

Synonymem posledních dvaceti let jaderného průmyslu jsou především rekonstrukce starých typů  reaktorů. Věk atomových elektráren pozvolna roste přes původní plánovanou životnost. V roce 2011 činilo průměrné stáří 26 let. Přitom, pokud se podíváme na stáří odstavených 130 reaktorů do roku 2011, je to v průměru jen 22 let. S prodlužováním životnosti úzce souvisí nárůst rizika vážných událostí, které se projevuje takzvaným fenoménem stárnutí

Stavět nebo odstavit?

Veřejné mínění po japonské katastrofě přimělo německou kancléřku vrátit se k rozhodnutí postupně utlumit atomové odvětví. Dle rozhodnutí německé vlády potvrzeného Spolkovým sněmem i prezidentem, budou všechny jaderné reaktory odstaveny do roku 2022. Stejným směrem se vydalo také Švýcarsko, Itálie a Belgie.

Opačným směrem zatím jde Finsko a Francie. Za své rozhodnutí však tvrdě platí. Obě rozestavěné elektrárny se potýkají s dvojnásobným překročením původního rozpočtu a odklady spuštění. Od roku 2005 o nových reaktorech přemýšlí také Velká Británie. Experti však varují vládu před ekonomickým rizikem – zmiňují například, že se projekty neobejdou bez veřejných dotací. K silným zastáncům rozvoje nukleární energetiky patří rovněž současná česká vláda.

Stáhněte si The World Nuclear Industry Status Report 2014.

*****

© Redakce Temelin.cz // Foto - Wikimedia, graf © Mycle Schneider

 
 

Vyhledávání

Odkazy

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner