Ekonomické slabiny atomu

Kolik celkem bude atomová elektrárna stát? To je základní otázka a odpověď na ni není jednoduchá. Historie řady projektů ukazuje, že navyšování rozpočtu u reaktorů není žádnou novinkou. „Geniální“ taktika nukleární lobby – nabízet elektrárnu pod cenou, a během výstavby „překvapivě“ zjistit, že potřebují mnohem více peněz – poznamenala drtivou většinu atomových projektů.

Atomové finanční rekordy

„Standard & Poor’s a Moody’s by dostaly infarkt. A můj finanční ředitel také“ – tak v roce 2005 vysvětlil Thomas Caps, ředitel americké elektrárenské společnosti Dominium, proč neinvestují do atomových projektů. Obava ze srdeční slabosti je ve Státech na místě. Podle údajů amerického ministerstva energetiky (DOE) totiž došlo u 75 reaktorů (výstavba zahájena mezi lety 1966 až 1977) k drtivému překročení rozpočtů. Celkové odhadované náklady se měly vejít do 45 miliard dolarů. Skutečné náklady se však vyšplhaly ke 145 miliardám dolarů.  Kombinace překročení rozpočtů v průměru o hrozivých 200 % s havárií v elektrárně Three Mile Island v roce 1979 jsou hlavní příčinou, proč se na více než třicet let zájem o atom ve Spojených státech zastavil.

Problém s podhodnocenými náklady najdeme také v Česku. ČEZ v roce 1993 slíbil vládě, že postaví Temelín za necelých 69 miliard korun. Ve výsledku byl rozpočet překročen o dalších více než třicet miliard korun. Ušetřena nebyla ani Asie. Čtrnáct indických projektů z let 1972 až 2006 překročilo původní rozpočty o 180 až 400 procent.  Podobné statistiky najdeme také ve Velké Británii u zatím posledního spuštěného reaktoru Sizewell B. Vyhodnocení projektu ukázalo, že došlo ke zvýšení kapitálových nákladů z původních 1691 na 3700 milionů liber.  Navyšování nákladů se netýká pouze jaderných elektráren, ale také dalších atomových provozů. V Británii zahájily koncem sedmdesátých let výstavbu závodu na přepracování vyhořelého jaderného paliva (THORP) s očekávanými náklady 300 milionů liber.  Projekt se dostal do skluzu, byl dokončen až o pět let později – v roce 1992 – a náklady se vyšplhaly na šestinásobek (1,8 miliardy liber). Pokud bychom k projektu započetli i zařízení a budovy, které bylo nutno vybudovat mimo původní plán, dostaneme se až na částku 2,8 miliardy liber.

Příliš drahý atom

Jaderný průmysl dnes nabízí reaktory takzvané třetí generace. Cílem přípravy nové řady elektráren bylo zkrátit dobu výstavby a zkrotit rostoucí náklady – parametry, které brzdily výstavbu atomových elektráren od počátku odvětví.

Jedním z „moderních“ typů je Evropský tlakovodní reaktor (EPR) od společnosti Areva. První takový projekt se od roku 2005 buduje ve finském Olkiluoto. Od počátku se však potácí ve vážných problémech v důsledku podhodnocených nákladů a nízké kvality dodávaných komponent. Potíže drtí ekonomiku projektu, a tak se cena vyšplhala z původních 3 miliard eur již na 8,5 miliard. Doba dokončení: místo roku 2009 až rok 2018. tedy 9 let po termínu! Stejné problémy má i stavba ve francouzském Flamanville. I zde se cena vyšplhala na více než dvojnásobnou částku oproti plánu, tedy na 8,5 miliardy eur a spuštění bylo odloženo o čtyři roky na rok 2016.

O reaktor typu EPR má zájem Velká Británie. Britská vláda se po marném hledání investorů nakonec v říjnu 2013 rozhodla k bezprecedentnímu kroku: garantovat výkupní cenu elektřiny firmě EDF, která má postavit dva reaktory EPR od Arevy v Hinkley Point C. Jejich cena má být celkem 16 miliard liber (zhruba 22,9 miliardy eur).

Garantovaná cena má být ve výši 92,5 libry (v cenách roku 2012) za megawatthodinu vyrobenou v Hinkley Point po dobu 35 let od uvedení do provozu. Pro srovnání – současná tržní cena elektřiny se pohybuje kolem 50 liber za megawatthodinu. Navíc smlouva počítá s promítnutím inflace do minimální výkupní ceny. V roce 2023, kdy má být elektrárna uvedena do provozu, tak má EdF reálně inkasovat zhruba 121 liber za megawatthodinu (za předpokladu průměrné roční inflace na úrovni 2,5 %). Přípustnost takové podpory ale ještě přezkoumává Evropská komise. Zveřejněný dokument z ledna tohoto roku ukazuje, že Evropská komise se staví k britskému dotačnímu systému garantovaných výkupních cen pro elektřinu z jaderných elektráren kriticky. Podle propočtu Komise by mohla poskytnutá dotace za třicet let provozu dosáhnout 17 miliard liber, což je víc než celá investice.

Dalším producentem jaderných reaktorů je ruský Atomstrojexport. Dosud se soustředí především na asijský a východoevropský trh. Svůj produkt přihlásil do tendru na výstavbu první turecké jaderné elektrárny v Akkuyu. Ruský výrobce byl jediným zájemcem v tendru, v němž hlavním kritériem byla cena za dodávanou elektřinu při garanci 15letého odběru. Původní nabídka 21,16 amerických centů za kWh téměř trojnásobně převýšila zdejší cenu elektřiny (7,9 c/kWh). Atomstrojexport posléze nabídku snížil na 15,35 c/kWh.

Zpoždění a zdražování postihlo i stavbu 3 a 4 bloku VVER ve slovenských Mochovcích. Mimořádná valná hromada Slovenských elektráren schválila v červnu 2014 navýšení rozpočtu dostavby dvou bloků v jaderné elektrárně Mochovce na 3,8 miliard eur, pričemž  v době privatizace podniku odhadoval vítězný Enel cenu dostavby na 1,8 miliardy eur.  Výrobu elektřiny ve třetím bloku nyní Fico očekává ve druhé polovině roku 2016, případně v roce 2017. Při zahájení prací na dostavbě elektrárny v roce 2008 byl Termín dokončení třetího bloku se posunul z roku 2012 na 2016 a čtvrtého z roku 2013 na 2017, ale i tyto termíy jsou zpochybněny.

Zájem o atom ve Spojených státech nastartovalo spuštění dotačního programu za vlády prezidenta Bushe v roce 2005. Riziko navyšování nákladů se však nevyhýbá ani novým projektům. V říjnu 2007 oznámila společnost Florida Power & Light (FPL) zájem postavit dva reaktory AP 1000 od společnosti Westinghouse s očekávanými náklady v intervalu 3100 až 4500 dolarů na kilowatt (2300 až 3350 eur na kilowatt). FPL však také odhadla, že celkové náklady včetně eskalace finančních nákladů mohou vytlačit cenu až na 5500 až 8000 dolarů na instalovaný kilowatt (4100 až 6000 eur na kilowatt). A skutečnost? Rozpočet projektu na výstavbu dvou reaktorů v elektrárně Vogtle zatím narostl ze 14,1 na 15,5 miliard dolarů.

Hra o stovky miliard

Přepočteme-li současnou známou cenu elektrárny v Hinkley Point C, dostaneme se k závratné částce 316 miliard korun za reaktor (v kurzu k 26. 12. 2013). U dvou, které ČEZ plánoval v Temelíně, by se tak cena vyšplhala na 440 miliard korun. Že by šlo o ekonomicky nenávratnou investici, rozkrývá analýza společnosti Candole Research "Temelinomics 2" (či starší "Temelínomika"). Stavba s garancí státu by pouze posílila dominantní postavení elektrárenských firem. Spotřebiteli nepřináší nižší cenu elektřiny, společnosti naopak předává břemeno nevyřešeného problému s vysoceradioaktivním vyhořelým jaderným palivem. Současně také může blokovat investice do čistých a efektivních řešení, jako jsou obnovitelné zdroje energie. Vládní odmítnutí garantovat ČEZu cenu elektřiny z temelínských reaktorů v dubnu 2014 nakonec vedlo ke krachu probíhajícího tendru.

Ekonomice jaderné energetiky se věnovala i mezinárodní konference NEC 2014 „Ekonomické limity jaderné energetiky“ uspořádaná 29. dubna 2014 v Praze. Prezentace ke stažení, podrobnosti o vystupujících a videozáznam a to česky, německy a anglicky najdete na stránkách konference: www.nec2014.eu .

Stáhněte si informační list "Příliš drahý atom - Potíže účastníků temelínského tendru".

*****

© Redakce Temelin.cz // Foto: koláž - southeastenergy; graf - Greenpeace International

 
 

Vyhledávání

Odkazy

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner