Těžba uranu a následky

Atomové reaktory mají pověst ultračistých provozů s obsluhou v bílých pláštích. Vyžehlený obrázek však pomíjí těžbu a zpracování uranové rudy. Procesy s drtivými dopady na životní prostředí, bez kterých se reaktory neobejdou.

Těžba uranové rudy a její následky

Uran netvoří souvislá ložiska, většinou se v horninách nachází rozptýlen. Těžba uranu dává ekonomicky smysl pouze v nalezištích s koncentraci dosahující minimálně 1000 g/t (0,1 %). Prakticky to znamená, že z jedné tuny vytěžené uranové rudy získáme přibližně jeden kilogram uranu. Například v uranovém dole v Rožné je koncentrace uranu v hornině menší než 0,2 procenta. Z důvodů nízkého obsahu uranu v rudě navazuje na těžbu nákladné zpracování za účelem jeho zkoncentrování. Značné množství balastní hlušiny se musí oddělit od vlastní rudy.

Typické pro provozy těžby a zpracování uranu jsou velké haldy odvalů, hlušiny a kalů po chemickém zpracování, v nichž se nacházejí zbytky uranu a další radioaktivní látky z jeho rozpadové řady, zejména thorium a radium. Riziko vážných dopadů na životní prostředí souvisí zejména s těmito částmi získávání uranové rudy:

  • Během těžby se z dolů musí odčerpat velké množství kontaminované vody, která se vypouští do řek a jezer.
  • Odvětrávaní dolů nutné pro snížení ohrožení zdraví horníků znamená uvolňování radioaktivního prachu a radonu do okolí, čímž narůstá riziko rakoviny plic u okolního obyvatelstva.
  • Haldy hlušiny obsahuji v porovnání s běžnou horninou zvýšené množství radionuklidů. Tyto haldy ohrožuji zdraví lidí i životní prostředí ještě dlouho po uzavření dolu, neboť se z nich uvolňuje radon a dešťová voda vymývá radioaktivní a toxické materiály.
  • V případě, že se uran nevyplatí těžit hornickým způsobem nebo to neumožňují geologické podmínky, může nastoupit technologie chemického loužení. Loužidlo (například kyselina sírová nebo louhy) se pumpuje do podzemí, postupně rozpouští rudu a uranový roztok se vyčerpává pro další zpracování. Při procesu hrozí rozsáhlé zamoření podzemních vod, které zůstává i po skončení „těžby“.
  • Při dalším zpracování se uranová ruda rozemílá na prach. Odpad z uranových mlýnů má formu kalu, který se hromadí v usazovacích nádržích. Průsaky z kalových nádrží představují další významné riziko, zejména kvůli možně kontaminaci podzemních i povrchových vod. Rovněž hrozí, že se prvky jako uran a arsen dostanou do zásob pitné vody a do masa ryb.

Odvaly dolů v oblasti Schlema/Aue v Sasku mají objem 47 milionů m3 a pokrývají plochu 343 ha. Darmstadtský Öko-Institut tam vypočítal riziko onemocnění rakovinou plic během celého života na 20-60 případů na 1000 obyvatel. Protože radon se větrem šíří rychle, musí se vzít v úvahu i riziko obyvatel v širším okolí: Öko-Institut počítá s výskytem dalších 6 případů rakoviny plic ročně v okruhu 400 km.

Na našem území zůstává 67 velkých hlušinových odvalů (Jáchymovsko, Tachovsko, Příbramsko, Stráž pod Ralskem, Dolní Rožínka atd.) o celkovém objemu 16 milionů m3 na ploše 2,5 milionu m2. V 19 odkalištích na 587 hektarech je 51 milionů tun radioaktivních kalů. V okolí Stráže pod Ralskem došlo vedle toho při tzv. hydrochemické těžbě uranu k největším kontaminacím podzemních pitných vod v české historii. Do podzemí zde byly vtlačeny více než 4 miliony tun kyseliny sírové a dalších chemických látek. Kyselý uranový výluh byl poté čerpán na povrch, uran z něj chemicky separován a loužicí medium se zpětně vtlačovalo pod zem. Dnes plocha zamoření dosahuje 24 km2. Náklady na sanaci chemické těžby přijdou státní rozpočet každoročně na 2 miliardy korun a potrvají nejméně do roku 2030.

Spotřeba uranu

České jaderné elektrárny jsou zcela závislé na dováženém jaderném palivu a tuzemská produkce uranu je výrazně menší než spotřeba. Současné bloky v Temelíně a Dukovanech potřebují ekvivalent 610 tun uranu ročně, což končící těžba v Rožné nedokáže pokrýt. Dovoz jaderného paliva již dnes zvyšuje naši dovozní energetickou závislost o více než 50 procent. K podzemním zásobám uranu na Liberecku (115 tisíc tun) se bez obnovení chemické těžby, která by znamenala závažné poškození životního prostředí, nelze dostat.

 

 

Stáhněte si brožuru Uran: bude se u nás znovu těžit?. Můžeme Vám ji také poslat poštou, napište si na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

 

Dokument Jihočeských matek "Čistá energie?" o největší ekologické zátěži jižních Čech - následcích přepracování uranové rudy v závodě MAPE Mydlovary: díl 1., díl 2., díl 3. .

****

(c) Redakce Temelin.cz // Foto: © Václav Vašků - Tváře uranu

 
 

Vyhledávání

Kalendář akcí

Odkazy

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner