Následky uranové těžby v Kazachstánu a vyhlídky do budoucnosti
Úterý, 15 Srpen 2017 00:00

Během sovětské éry se v Kazachstánu podobně jako v tehdejším Československu a Německu začal těžit uran, který měl sloužit potřebám celého sovětského bloku. V 80. a 90. letech 20. století se z třiceti kazašských  uranových dolů vyvážela uranová ruda, která po obohacení představovala více než třetinu sovětské produkce.

Kontaminace

Propadlina Koshkar Ata byla vybrána jako vhodná lokalita pro akumulaci radioaktivního a toxického odpadu z chemického a hydrometalurgického zařízení ve městě Ševčenko, nyní Aktau, založeného uranovým průmyslem a vzdáleného asi 5 km. Z propadliny Koshkar Ata asi 8 km od pobřeží Kaspického moře se tudíž stalo odkaliště s radioaktivním kalem o rozloze 50 km2.

Jezero Koshkar Ata je navíc dnes využíváno i jako cílová stanice pro například komerční a produkční odpady a kaly z těžby ropy. Jeho břehy jsou většinou pokryty obrovskými skládkami. Kontaminovaná voda z Koshkar Ata pak tráví zvířata jako koně a velbloudy, kteří se sem přicházejí napít v období sucha. Vzhledem k silným větrům, které se vyskytují všude v okolí, se nebezpečné znečišťující látky rozptylují na velké vzdálenosti s rostoucím odpařováním vody. Ohrožení pochází zvláště z jižní části (asi 13 km2), kde se nachází nejvyšší koncentrace kontaminantů a pevného odpadu.

Nulová investice do sanací

Místní orgány jsou znepokojeny možnou kontaminací Kaspického moře, protože znečišťující látky mají potenciál migrovat do podzemní vody. Zatím však pro to neexistují žádné důkazy. Podle monitoringu jsou zvýšené úrovně znečištění v podzemních vodách a půdě v současné době omezeny na pás 2-4 km široký kolem jezera.

Znepokojení místních ani státních orgánů zatím ovšem není silné natolik, aby do sanace Koshkar Ata investovaly peníze. Neřeší se ani haldy po těžbě uranu, ale bohužel ani zařízení na obohacování uranu. Informovanost místních obyvatel má také trhliny – místní si přivydělávají na prodeji stavebních součástí z opuštěných průmyslových zařízení, které vydávají za nové stavební díly. Přitom jsou samozřejmě vystaveni působení radioaktivního materiálu a navíc šíří vysoce radioaktivní materiály po celém Kazachstánu. Pro srovnání, naměřené hodnoty v některých oblastech postižených těžbou a zpracováním uranové rudy se pohybují kolem 1500 až 3000 mikrorentgenů za hodinu (µR/h), zatímco přírodní radiační pozadí v Kazachstánu je mezi 10-15 µR/h.

Těžba uranu Kazachstánu pokračuje

Tak jako v Československu, těžba a zpracování uranu v Kazachstánu neskončily ani po rozpadu sovětského bloku v roce 1990. Na webu World Nuclear Association se dočtete, že produkce uranu v letech 2001 až 2016 naopak vzrostla z 2 022 na 24 575 tun za rok, což učinilo z Kazachstánu předního světového producenta.

Strategický plán Kazašské agentury pro atomovou energii pro období 2012-2016 zveřejněný v dubnu 2013 navrhoval zvýšit těžbu uranu na 25,6 tisíc tun do 2017.  Ale z důvodů nízkých cen uranu na světových trzích už i uranový průmysl v Kazachstánu oznámil v lednu 2017, že sníží těžbu uranu asi o 10 %. V současnosti se Kazachstán podílí na světové produkci ze 40 %.

V článku využiti informace z http://ecocitizens.kz/en/hotspots.

*****

(C) Olga Kališová, Temelin.cz // Foto: Martin Plocek, Arnika, Environment of Mangystau Province

 
 

Vyhledávání

Odkazy

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner