Dne 29. ledna 2016 byla zveřejněna žádost švédské společnosti Svensk Kärnbränslehantering AB (SKB) o vybudování hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva blízko jaderné elektrárny Forsmark a zařízení na zapouzdření vyhořelého jaderného paliva Clink v blízkosti jaderné elektrárny Oskarshamn. Probíhá připomínkové řízení, kterého se mohou účastnit občané na celém světě.

Německou debatu o otázce financování likvidace jaderných elektráren a jaderného odpadu okomentoval na serveru Energy transition publicista Craig Morris. Článek přinášíme ve zkráceném překladu.

Výzkum Texaské univerzity v Austinu ukázal, že solné vrstvy, které Německo nebo Spojené státy hodlají využít jako prostředí pro uložení jaderného odpadu, nevykazují předpokládanou úroveň nepropustnosti. Schopnost solných vrstev izolovat jaderný odpad od spodních vod v případě narušení primární bariéry (kontejneru) je oproti původním předpokladům nižší.

Calla ve spolupráci s místními spolky a některými samosprávami pořádá cyklus promítání švýcarského dokumentárního filmu "Cesta na nejbezpečnější místo Země" pro veřejnost obcí na Vysočině, pod nimiž by podle Správy úložišť radioaktivních odpadů mohlo skončit vysoce rizikové vyhořelé jaderné palivo.

Podle nové vědecké studie kontaminoval radioaktivní odpad z jaderného zařízení Sellafield v hrabství Cumbria mořské bezobratlé živočichy stovky kilometrů daleko, u západního pobřeží Skotska.  Skotští vědci objevili stopy radioaktivního uhlíku vypouštěného ze Sellafieldu ve skořápkách ze slávek, srdcovek a břeženek až daleko na severu v Port Appin v Argyllu, 160 mil od nechvalně známého jaderného zařízení.

Vyšlo druhé číslo zpravodaje "Jaderný odpad? Děkujeme, nechceme!" za rok 2015.  S přelomem roku končí dlouhé období sporů o úložiště vedených „u stolů“. Do terénu vyrazí geologové a další odborníci, aby zanedlouho ukázali prstem na ty obce, které by měly pokračovat na cestě k tisíceletému spolužití s jaderným odpadem.