Calla se rozhodla domoci se žalobou zpřístupnění zásadní technicko-ekonomické studie realizace výzkumného programu Podzemního výzkumného pracoviště (PVP) Bukov v bývalých uranových dolech na Vysočině, která měla doložit vhodnost lokality pro výzkumnou činnost pro hlubinné úložiště. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) totiž v rozporu se zákonem o svobodném přístupu k informacím odmítla studii a oponentní posudky k ní poskytnout a její rozhodnutí o odvolání potvrdil i ředitel SÚRAO [1].
Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) se rozhodla uskutečnit geofyzikální a další průzkumné práce na lokalitách vybraných pro hlubinné úložiště navzdory tomu, že jí s koncem roku 2016 vypršela platnost pro tyto účely stanovených průzkumných území. Zodpovědné Ministerstvo životního prostředí však nekoná. Platforma proti hlubinnému úložišti se proto formou otevřeného dopisu obrátila na ministra životního prostředí Richarda Brabce s žádostí o vysvětlení, proč jeho úřad nechává SÚRAO realizovat stejné geologické práce, kvůli nimž byla stanovena dnes již neplatná průzkumná území pro geologické práce.
Obvykle se traduje, že odstavování jaderných elektráren v Německu bylo významným vítězstvím německé Strany zelených. Ale když byla v roce 2000 podepsána první dohoda, Zelení za ni hořce zaplatili kompromisem. Dnes v Německu chybí konečné úložiště radioaktivních odpadů. Letos byl celý proces hledání konečného úložiště znovu otevřen a Gorleben je stále ve výběru. Rozhodnutí se očekává do roku 2031.
Jaderné elektrárny již po desetiletí chrlí radioaktivní odpad. V roce 2016 bylo spuštěno deset nových jaderných reaktorů - a další dva v první polovině roku 2017, uvádí Zpráva o stavu jaderného průmyslu ve světě z roku 2017. Šest z těchto nových jaderných elektráren jsou v Číně, která je po Spojených státech a Francii třetí zemí na seznamu „velkých pěti“ produkujících jadernou energii. Velká pětka vyrábí 70 procent světové jaderné energie, přičemž USA a Francie vyrobí téměř polovinu světové výroby. Ve stejném časovém období byly odstaveny pouze 4 reaktory. Otázka dlouhodobého skladování se stala ještě naléhavější.
Většina politických stran, které mají šanci dostat se v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny, podporuje zapojení obcí do všech fází rozhodování o umísťování hlubinného úložiště jaderného odpadu. Vyplývá to z jejich odpovědí na předvolební anketu [1]. Pouze stávající vládní strany (ANO, ČSSD, KDU-ČSL) odpověděly vyhýbavě nebo vůbec. Schválení zákona je klíčovou podmínkou pro obnovení dialogu státu s obcemi. Platforma proti hlubinnému úložišti, Asociace ekologických organizací Zelený kruh a Calla – Sdružení pro záchranu prostředí dlouhodobě kritizují nedůvěryhodný a nekoncepční postup státu a zejména ministerstva průmyslu a obchodu, který způsobil selhání tohoto dialogu.
Emeritní profesor Open University Andrew Blowers byl v roce 1983 jako krajský hejtman postaven před návrh britské společnosti NIREX odpovědné za nakládání s radioaktivním odpadem vybudovat v blízkosti zemského povrchu v hrabství Bedfordshire ve Velké Británii zařízení pro ukládání nízko a středně aktivního odpadu. Blowers byl také členem Výboru pro nakládání s radioaktivními odpady (CoRWM) založeným britskou vládou po roce 2000, který radí ohledně strategií v oblasti nakládání s radioaktivními odpady. Následující článek zmiňuje Blowersův postoj k této problematice a také některé jeho myšlenky, které se objevují v knize „Dědictví jaderné energetiky“ (v originále „The Legacy of Nuclear Power“) vydané v roce 2016.
