Ve středu 14. dubna ráno před zasedáním Poslanecké sněmovny vítaly kolemjdoucí poslance a poslankyně nápisy: „Stovky miliard budou splácet ještě naši vnuci!” a “Ne tunelu Moskva-Dukovany!”. Na programu probíhající schůze Poslanecké sněmovny je totiž opět závěrečné třetí čtení tzv. Lex Dukovany, sporného návrhu zákona, který má podpořit stavbu nového reaktoru.
Komentáře
U příležitosti desátého výročí havárie jaderné elektrárny Fukušima Daiiči připravila redakce Deutsche Welle rozhovor s Myclem Schneiderem, který přinášíme se svolením autora v českém překladu.
Zatímco si Japonsko připomíná desáté výročí od havárie jaderné elektrárny Fukušima Daiiči, probíhá v celosvětovém měřítku debata o možnostech využití rozvoje jaderné energetiky pro omezení rizik spojených s globální změnou klimatu. Řada lidí zabývajících se ochranou životního prostředí nasazení jádra odmítá kvůli riziku havárií typu Fukušimy a problému s dlouhodobým ukládáním jaderného odpadu. Na druhé straně má jaderná cesta své zastánce díky schopnosti vyrábět velké množství elektřiny s nízkými emisemi oxidu uhličitého. Deutsche Welle problém rozebírá v rozhovoru s Myclem Schneiderem.
Poslanecká sněmovna stále nerozhodla v závěrečném třetím čtení o návrhu zákona o podpoře nových jaderných reaktorů [1]. Kontroverzní zákon staví jaderné bloky mimo konkurenci a přenáší podnikatelské riziko na spotřebitele elektřiny a státní rozpočet. Hlavními problematickými body vládního návrhu zákona jsou 1) výhodné půjčky ze strany státu na až stoprocentní investice a 2) garantovaná výkupní cena elektřiny z nových reaktorů, bez horního limitu (zastropování ceny), kterou by v účtech platili spotřebitelé elektřiny po dobu nejméně 30 let, pravděpodobně však i 60 let Schválením zákona by Parlament ztratil poslední možnost jak ovlivnit, v jaké výši a komu by měla směřovat tak štědrá veřejná podpora.
