Nový ministr životního prostředí propaguje investici do dalších bloků jaderné elektrárny Temelín. Podle energetických studií však nic takového nepotřebujeme.


Nově jmenovaný a důvěru očekávající ministr životního prostředí Tomáš Podivínský dovede překvapit. Vzhledem k napojení řady jeho vládních kolegů na jaderný průmysl se sice zejména u projektu nových reaktorů v Temelíně dá čekat od tohoto Zemanova kabinetu ledacos nepěkného, ale že tak rychle, na svou první pracovní cestu a ještě před ministrem průmyslu vyrazí do stínu páry z chladících věží JETE šéf rezortu úplně jiného, to není zas tak obvyklé.

Z rozhovorů, které kariérní diplomat Podivínský poskytl, bylo záhy jasné, že šlo o čistě propagandistickou cestu, která měla ujistit českou veřejnost o „nezbytnosti“ několikasetmiliardové investice do dvou dalších bloků. V zárodku je tak zadušena malá naděje, že by snad mohl opustit trend postupného splývání ministerstev průmyslu a životního prostředí, který nastolili jeho předchůdci Pavel Drobil s Tomášem Chalupou.

Avšak výrazně překvapila i plytkost argumentace, se kterou Podivínský vyrukoval a která místy připomněla příručky PR oddělení ČEZu z poslední dekády minulého století. Nejprve tradiční argument, že bez dalších reaktorů bude mít Česká republika po roce 2025 v elektřině deficit. Ministr se patrně ještě nestačil seznámit s aktuálními energetickými daty. Už i velký obhájce rozšíření Temelína a bývalý ministr průmyslu Kuba připustil, že z hlediska bilance nebudeme elektřinu z dalšího reaktoru potřebovat dříve, jak kolem roku 2030.

A čerstvá čísla zpracovávaná analytiky Operátora trhu s elektřinou (OTE) a EGÚ Brno jsou ještě nižší, než s jakými v návrhu státní energetické koncepce přišel Martin Kuba. Připomeňme, že Česká republika je jedním z největších vývozců elektřiny na světě. Čisté vývozní saldo činí 17,1 TWh. To by pokrylo 30 % české spotřeby a je to více, než vyrobí oba reaktory v Temelíně. Nicméně i prognózy obou zmíněných ústavů, jak lze snadno zjistit nahlédnutím do předchozích, vždy počítají s větší spotřebou, než jaká ve skutečnosti nastala. Reálný vývoj českého hospodářství ukazuje, že spotřeba elektřiny bude dokonce nižší, než uvažují ve svém nejnižším scénáři.

Strašit, že si bez dalších atomových reaktorů nezapneme rychlovarnou konvici nebo počítač a že stále poroste vybavenost našich příbytků přístroji a tedy spotřeba, je chucpe. Pokud se podíváme na čísla od začátku století, tak sektor domácností spotřebuje elektřiny stále zhruba stejně. Ani není důvod počítat s nějakým růstem.

Ano na jednu stranu přibývají spotřebiče, klimatizace a podobně, ale výrobky jsou také velmi rychle inovovány, co se týká energetické účinnosti. A snad jen blázen by si představoval, že nárůst vybavení bude nekonečný. I kdyby na to lidé měli, nepořídí si do jednoho bytu tři televize, dvě pračky atd.

Jediný prudký nárůst elektrické spotřeby u domácností byl vyvolán uměle v první polovině devadesátých let, když tu politici vymysleli fígl s podporou přímotopného vytápění, aby se našel důvod pro dokončení prvních bloků v Temelíně. Poté, co se odstranilo cenové zvýhodnění, toto nejdražší topení většina lidí vyhodila a čísla spadla zpět.

Jediné, co skutečně hýbe spotřebou elektřiny, je průmysl. Avšak nemusí vůbec platit úměra, kterou předestřel Tomáš Podivínský. Tedy že s růstem HDP nutně porostou nároky na energie. Pokud se podaří nasměrovat smysluplné investice do modernizace energeticky nejnáročnějších odvětví, jako je třeba metalurgie, chemie či výroba stavebních hmot, lze, stejně jako v Německu nebo Dánsku, na udávanou závislost spotřeby na vývoji ekonomiky zapomenout. Navíc, protože tato odvětví skutečně potřebují více energie na jednotku produktu, než jejich evropští konkurenti, mohou takováto řešení pomoci i zachování zaměstnanosti.

Jestliže nová vláda přestane hledat nástroje, jak zabrzdit rozvoj obnovitelných zdrojů energie, bude energetika v příštím desetiletí vypadat jinak, než jak jsme zvyklí. Naznačuje to vývoj nejen v Německu, ale také studie, které si nechaly spočítat ekologická sdružení. Ať již jde o Chytrou energii nebo třeba Energetickou (R)evoluci.

Jen z domácích obnovitelných zdrojů můžeme pokrýt minimálně polovinu dnešní spotřeby elektřiny, a to si vyžádá i přebudování celé soustavy. Jenomže, když slyšíme ono srovnávání Temelína s počtem fotbalových hřišť, které by byly zastavěny fotovoltaikou, nebo kterak Temelín bude páteří české energetiky ještě po roce 2080, je jasné, že nový ministr se zasekl v představě centralizované energetiky.

V jednom z rozhovorů Tomáš Podivínský prozradil, že je to elektrárenská společnost, kdo si o nových reaktorech rozhodne sám a: „vláda by měla při výkonu svých vlastnických práv v ČEZu ten výsledek respektovat“. To by mohl být nadějný závěr. Pokud to tak skutečně bude a vláda nedá souhlas legislativě, kterou chystala ta Nečasova, totiž garantované ceně elektřiny z nových jaderných elektráren, mohl by celý projekt skončit. A to na prostém faktu – je příliš drahý, než aby byl bez vládní podpory ekonomicky životaschopný.

 





Odpovědět na příspěvek

Vyhrazujeme si právo mazat příspěvky s vulgárním obsahem, příspěvky podněcující k násilí, překračování zákonů či případná reklamní sdělení.

Uživatelské jméno:

E-mail:

  Opište text zobrazený vlevo:
 



 

O autorovi

Edvard Sequens

Od r. 1997 pracuje v občanském sdružení Calla – Sdružení pro záchranu prostředí České Budějovice jako konzultant a vedoucí projektů v oblasti energetiky, v letech 2000 až 2008 byl jeho předsedou. Byl v Nezávislé energetické komisi (Pačesově) a rovněž pracoval jako externí poradce ministra životního prostředí. Specializuje se na problematiku obnovitelných zdrojů energie. Za svou práci pro podporu využití sluneční energie obdržel Českou sluneční cenu 2002 od české sekce sdružení Eurosolar. Podílel se na zpracování alternativní představy nevládních organizací o podobě české energetiky Chytrá energie, www.chytraenergie.info .



Nejčtenější příspěvky autora

Komu sypal ČEZ?
Edvard Sequens | 24.06.2014 22:00
Tomáš Podivínský - věcná fakta nebo jaderná propaganda?
Edvard Sequens | 22.07.2013 23:00
ČEZ: maximalizace zisku na úkor jaderné bezpečnosti
Edvard Sequens | 28.08.2013 10:00
Kdo bude ručit?
Edvard Sequens | 24.09.2013 22:00
Jádro jako placebo řešení globálních klimatických změn
Edvard Sequens | 30.09.2013 08:00

Nejčtenější příspěvky

Jaderné sny a realita
Milan Smrž | 28.11.2013 22:00
Původní optimismus provázející rozvoj jaderné energie naráží čím dál více na neuspokojivou realitu. Nejenom, že se zvyšují přímé náklady na výstavbu nových reaktorů v Evropě, rostou i externí náklady výroby elektřiny a jejich energetická návratnost. V předpovědích Mezinárodní agentury pro atomovou energii z roku 1974 pro rok 2000 se objevuje předpokládaný instalovaný výkon jaderných elektráren 4500 GW, realita je ale úplně jiná – v roce 2000 bylo ve skutečnosti celková instalovaná kapacita pouhých 349 GW, předpoklad byl tedy splněn na pouhých 7,8 %.
Komu sypal ČEZ?
Edvard Sequens | 24.06.2014 22:00
Konečně, pět let poté, co Jihočeský kraj uzavřel se společností ČEZ Rámcovou smlouvu o spolupráci mezi Jihočeským krajem a společností ČEZ, a.s., se podařilo dotlačit vedení kraje ke zveřejnění, kam peníze vlastně plynou.  Jak bylo rozděleno takřka 107 milionů korun v roce 2013, kdo se nestyděl vzít si peníze od ČEZu, to se nyní každý může podívat. Jak uvidíte, tabulka je schována v podkladech jednání zastupitelstva mezi plněním úkolů, a dá se najít jen po trpělivém pátrání.
Britům to ještě nikdo neřekl?
Milan Šimoník | 23.10.2013 05:08
Překlad článku z Renewables international. Soudě podle diskusí na sociálních sítích, německá komunita obnovitelných zdrojů je potěšena oznámením o stavbě nové jaderné elektrárny ve Velké Británii. Náklady jsou nyní, konečně, tak transparentní - a tak vysoké! Ještě nikdo neřekl Britům kolik stojí elektřina z obnovitelných zdrojů?
Francie přijímá chytrá opatření pro šetrnou energetiku
Martin Sedlák | 03.04.2015 22:00
Když se řekne Francie a energetika, většina z nás si vybaví jaderné elektrárny. V posledních letech se však začíná pozvolna měnit i energetika v zemi, kde doposud převažovala víra v atom.