Přesně před jedenatřiceti lety postihla východní Evropu největší průmyslová katastrofa v dějinách civilizace. Poučili jsme se z této tragické události?


Co se stalo 26. dubna? Na tuto otázku dnes bez zaváhání odpoví už jen malý zlomek lidí. Když k datu doplníte letopočet 1986, část pamětníků přece jen zabere: „Počkej, to bouchnul Černobyl.“ O skutečném rozměru havárie, která bývá (společně s únikem jedů z chemičky v indickém Bhópálu) označována za nejhorší průmyslovou katastrofu v dějinách, má pak přehled jen hrstka lidí. Důvodem je částečně omezený přístup k informacím v prvních letech po katastrofě, částečně skutečnost, že havárii podobného rozsahu nemáme s čím porovnat.

Britský radiobiolog Ian Fairlie odhaduje celkový počet lidí, kteří zemřeli nebo zemřou na nádorová onemocnění vlivem černobylské havárie, na 40 tisíc. Odhady OSN sice uvádějí o řád nižší počet obětí, ale rozdílná metodika různých studií nic nemění na tom, že se černobylská tragédie dostává do čísel, která se obvykle vztahují k vážným přírodním katastrofám typu zemětřesení. Na zasažených územích také výrazně vzrostl počet onemocnění způsobených genetickou poruchou (leukémie, rakovina štítné žlázy i kardiovaskulární poruchy či cukrovka) u lidí narozených po havárii.

Loňské vydání ročenky World Nuclear Industry Status Report přineslo srovnání dvou nejvážnějších havárií jaderných elektráren – Černobylu a Fukušimy. Třebaže roztavení tří reaktorů v elektrárně Fukušima-Daiiči má nepochybně vážné dopady, Černobyl zasáhl své okolí podstatně hůř. Černobylskou havárií byla kontaminována zhruba padesátkrát větší plocha než v okolí Fukušimy. Také v množství radioaktivních látek, které unikly do okolí, má Černobyl zhruba desetinásobné, smutné prvenství. Exploze, jež utrhla víko černobylského reaktoru, zapříčinila volný únik radioaktivních látek do okolí. Ve Fukušimě série explozí zničila reaktorové haly, ale roztavené jaderné palivo bylo zachyceno betonovou bariérou ochranné obálky.

Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění v Japonsku bylo vlivem fukušimské havárie evakuováno více lidí než z okolí Černobylu (170 tisíc oproti 130 tisícům). Podle všech ostatních kritériích jsou dopady černobylské havárie vážnější. To samozřejmě nesnižuje vážnost havárie ve Fukušimě. Je třeba připomenout, že obsluha neměla ani ve Fukušimě situaci pod kontrolou. Na to, zda si únik radiace nevynutí evakuaci Tokia, nemělo vedení elektrárny žádný vliv.

Černobylská havárie v osmdesátých letech jasně ukázala, že prohlášení politiků a projaderných techniků o prakticky nulové pravděpodobnosti vážné nehody jaderné elektrárny neodpovídají skutečnosti. Vážné chyby obsluhy vedly k havárii, kterou by nikdo předem nedokázal popsat. O pětadvacet let později se ve Fukušimě a ve zcela jiných společenských podmínkách ukázalo, že jaderná elektrárna může selhat při přírodní pohromě nepředpokládaných rozměrů. Nelze vyloučit, že další havárie bude mít úplně jinou příčinu.

Černobylskou havárii si musíme připomínat jako varování před podceněním rizik. Jeden z operátorů černobylské elektrárny Sergej Parašin k havárii řekl: „Věděli jsme s jistotou, s arogantní jistotou, že tu energii, se kterou si hrajeme, máme pod kontrolou. Mohli jsme přimět přírodní síly, aby se ohýbaly podle naší vůle. Nebylo nic, co bychom nemohli dokázat. Toho dne jsme zjistili, jaký to byl omyl.“

Psáno pro Deník referendum.

 





Odpovědět na příspěvek

Vyhrazujeme si právo mazat příspěvky s vulgárním obsahem, příspěvky podněcující k násilí, překračování zákonů či případná reklamní sdělení.

Uživatelské jméno:

E-mail:

  Opište text zobrazený vlevo:
 



 

O autorovi

Karel Polanecký

Od poloviny devadesátých let spolupracoval na řadě projektů v oblasti energetiky a klimatu pro různé nevládní organizace i komerční firmy. Dlouhodobě spolupracuje s programem Energie Hnutí DUHA (koordinace projektů úspor energie, zapojení do kampaní). V letech 2007 a 2008 pracoval jako vedoucí energetických a klimatických kampaní Greenpeace Slovensko. Jako autor nebo editor se podílel na vzniku řady publikací s tématem energetiky a klimatu.



Nejčtenější příspěvky autora

Černobylská katastrofa se i po letech vymyká běžným měřítkům
Karel Polanecký | 25.04.2017 22:00
Hinkley Point – ještě jeden pokus o reaktor EPR
Karel Polanecký | 30.09.2016 11:46

Nejčtenější příspěvky

Komu sypal ČEZ?
Edvard Sequens | 24.06.2014 22:00
Konečně, pět let poté, co Jihočeský kraj uzavřel se společností ČEZ Rámcovou smlouvu o spolupráci mezi Jihočeským krajem a společností ČEZ, a.s., se podařilo dotlačit vedení kraje ke zveřejnění, kam peníze vlastně plynou.  Jak bylo rozděleno takřka 107 milionů korun v roce 2013, kdo se nestyděl vzít si peníze od ČEZu, to se nyní každý může podívat. Jak uvidíte, tabulka je schována v podkladech jednání zastupitelstva mezi plněním úkolů, a dá se najít jen po trpělivém pátrání.
Jaderné sny a realita
Milan Smrž | 28.11.2013 22:00
Původní optimismus provázející rozvoj jaderné energie naráží čím dál více na neuspokojivou realitu. Nejenom, že se zvyšují přímé náklady na výstavbu nových reaktorů v Evropě, rostou i externí náklady výroby elektřiny a jejich energetická návratnost. V předpovědích Mezinárodní agentury pro atomovou energii z roku 1974 pro rok 2000 se objevuje předpokládaný instalovaný výkon jaderných elektráren 4500 GW, realita je ale úplně jiná – v roce 2000 bylo ve skutečnosti celková instalovaná kapacita pouhých 349 GW, předpoklad byl tedy splněn na pouhých 7,8 %.
Britům to ještě nikdo neřekl?
Milan Šimoník | 23.10.2013 05:08
Překlad článku z Renewables international. Soudě podle diskusí na sociálních sítích, německá komunita obnovitelných zdrojů je potěšena oznámením o stavbě nové jaderné elektrárny ve Velké Británii. Náklady jsou nyní, konečně, tak transparentní - a tak vysoké! Ještě nikdo neřekl Britům kolik stojí elektřina z obnovitelných zdrojů?
Francie přijímá chytrá opatření pro šetrnou energetiku
Martin Sedlák | 03.04.2015 22:00
Když se řekne Francie a energetika, většina z nás si vybaví jaderné elektrárny. V posledních letech se však začíná pozvolna měnit i energetika v zemi, kde doposud převažovala víra v atom.