Před desetiletími se věřilo, že jaderné elektrárny navždy odstraní problémy se zásobováním energií, zpřístupní ji pro všechny a téměř zadarmo. Realita však tyto naděje dokonale vyvrací, jak dokládá Milan Smrž.


Od dob, kdy Levi Strauss, předseda americké jaderné společnosti, prohlásil o elektřině z jádra: „too cheap to measure“, a kdy prezident Eisenhower přišel s vizí „Atom for peace“, jež měla za úkol přelakovat válečnický projekt Manhattan příznivějšími barvami, uplynulo mnoho vody. Mnohé se od té doby změnilo. Jaderná energie není ani zdaleka levná a více než sporný je i její mírový přínos.

Jen do pouhého výzkumu jaderné technologie se během desítek let investovalo mnohem více prostředků než do výzkumu všech ostatních energetických zdrojů. V současnosti investuje 26 států OECD polovinu současného rozpočtu pro výzkum a vývoj (kolem 88 miliard dolarů) do jaderných technologií, zatímco do obnovitelných zdrojů směruje pouhých osm procent. Celkově šlo v letech 1950–2005 z energetických výzkumných programů asi 90 procent do výzkumu jaderných technologií, sedm procent do fosilních technologií a tři procenta do obnovitelných zdrojů.

III. dodatek novelizované mezinárodní smlouvy Euratom z března 2010 zajišťuje jaderným elektrárnám různá privilegia a daňová zvýhodnění, mimo jiné formou výhodných kreditů. Studie pro frakci Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) Evropského parlamentu pod názvem Smlouva EURATOM pro evropskou podporu jaderné energie – ještě více peněz za více rizika? uvádí příklady využití půjček k jiným účelům, než k jakým byly schváleny. Tak například, Rumunsko využilo v roce 2004 223,5 milion eur nikoliv pro zvýšení bezpečnosti stávajícího, ale pro výstavbu nového bloku elektrárny Cernavoda. U bulharské elektrárny Kozloduj byla zpětně analyzována bezpečnostní opatření financovaná z takzvaných Euratom kreditů. Díky tomu se reaktor jen štěstím vyhnul roztavení jádra.

Euratom poskytuje finanční výhody pro výstavbu jaderných zařízení: osvobození od daní a cel týkajících se vědeckého a technického vybavení, substancí s výjimkou stavebních materiálů a administrativního vybavení. Umožňuje také zjednodušený vstup a pobyt cizích státních příslušníků členských států, již v jaderných zařízeních pracují. Ve smlouvě je zdůvodňuje veřejnou prospěšností jaderných zařízení.

Cena likvidace, prodlevy a zdražování

Na likvidaci jaderného odpadu a odstranění vysloužilé elektrárny se sice dávají stranou určité prostředky, ty však nejsou zdaněny. Výše částky, která bude na konečnou likvidaci jaderného odpadu potřeba, neznáme, protože žádná trvale odstavená elektrárna ještě kompletně dekontaminována a odstraněna nebyla.

Velmi podstatně ale roste vlastní cena stavby. Během dvaceti let, mezi šedesátými a osmdesátými lety minulého století se v Německu zvýšila cena za výstavbu jaderné elektrárny se stejným výkonem 1,2 GW celkem sedminásobně (Biblis A a Neckarwestheim).

Cena jaderných reaktorů se dnes prudce zvyšuje i v průběhu samotné stavby a doba dokončení se prodlužuje. Jaderná elektrárna Olkiluoto 3 ve Finsku měla být spuštěna v roce 2009 a původní smlouva mezi finskou firmou Teollisuuden Voima (TVO) a firmou Areva-Siemens z roku 2003 uváděla cenu 3,2 miliardy eur. TVO v prosinci 2011 zveřejnila, že komerční provoz zahájí v srpnu 2014. Od té doby se podle Arevy náklady na stavbu elektrárny Okliluoto 3 zvýšily na 8,5 miliardy eur.

V roce 2014 citoval Reuters zdroje, podle nichž nebude elektrárna připojena dříve než v roce 2018. Poslední cenový odhad opět navýšil finální cenu, a to o půl miliardy eur. U francouzské elektrárny ve Flamanville je situace obdobná.

Následkem těchto prodlev a nárůstu ceny se několik velikých firem jako Areva, EON či EdF dostalo do hlubokých finančních problémů. Firma Westinghouse jaderný program zcela ukončila. Naplnila se tak dávná slova magazínu Forbes z roku 1985, který nazval jadernou energii „největší manažerskou pohromou v obchodní historii… jen slepý nebo předpojatý si může myslet, že většina těchto peněz (265 miliard dolarů do roku 1990) byla investována dobře“.

V USA, v zemi, kde je v provozu nejvíce jaderných reaktorů (kolem stovky), přesahuje podle zprávy UCS (Union of Concerned Scientists) z roku 2011 jejich přímá i nepřímá podpora cenu elektrického proudu z jaderných elektráren. Nakupovat elektřinu na trhu a poskytovat ji zadarmo by tedy představovalo menší ztrátu.

Jsme nepoučitelní?

Přes to všechno ale hra ještě neskončila. V průběhu roku 2014 povolila Evropská komise dlouhodobou dotaci na elektřinu vyrobenou v plánované britské jaderné elektrárně Hinkley Point C. Rozhodnutím Komise by měla být výroba elektřiny z jádra dotována pevnou výkupní cenou po dobu 35 let až do výše 92,5 libry za megawatthodinu. Tato cena představuje asi dvojnásobek průměrné výrobní ceny ze stejného roku. Za nižší cenu a s mnohem menším rizikem a externími náklady by bylo možné zajistit elektřinu z větrných elektráren, včetně pokrytí period s nedostatkem větru akumulací do synteticky vyrobeného metanu. Rozhodnutí o EU dotacích se stalo předmětem žaloby dvou členských států EU – Rakouska a Lucemburska, k nimž se připojilo několik firem.

Několik dní po skončení klimatického summitu v Paříži koncem roku 2015 rozhodla Evropská komise rozšířit tuto výjimku i na další budoucí stavby jaderných elektráren, které mohou být podpořeny se státního rozpočtu. Smyslem tohoto rozhodnutí je zřejmě navrátit výrobní kapacity do rukou velikých energetických firem.

Naproti tomu výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů není – s výjimkou biomasy – zatížena náklady na pořizování energetických surovin. Grid parity (vyrovnání prodejní ceny elektřiny od dodavatele s výrobní cenou elektřiny z vlastního fotovoltaického zdroje) bylo v Německu a v USA v oblasti New Yorku dosaženo ve třetím kvartálu roku 2011, ve slunečných lokalitách jižní Evropy (Španělsko, Itálie) pak v roce 2012. Vyrovnání cen pro systém s akumulací, tedy pro fotovoltaický proud ve chvílích, kdy nesvítí slunce, bylo v Německu dosaženo přibližně ke konci roku 2016. Jako i v dalších případech, také zde pokulhávaly cenové předpovědi rozvoje obnovitelných zdrojů za skutečností. Grid parity bylo dosaženo dříve, než předpovědi několik let předtím tvrdily.

Největší ekonomiky Číny, Německa a Japonska plus Brazílie, Indie, Mexiko, Holandsko a Španělsko dohromady vyrábějí více elektřiny z obnovitelných zdrojů (bez vodní síly) než z jaderné energie. V těchto osmi zemích žijí více než tři miliardy lidí, tedy 45 procent světové populace.

Zatímco ceny fotovoltaické a větrné energie klesají, cena energie z jaderných elektráren roste. Studie Temelinomika (2012) předpokládá, že budoucí výrobní cena elektřiny z dostavěné elektrárny Temelín dosáhne 3,99 korun za kilowatthodinu, což převyšuje výrobní cenu energie z větru.

Vedle výrobní ceny je nutno počítat i s externími náklady, které jsou neoprávněně přenášeny na veřejnost. Mezi ně patří následky těžby a zpracování uranového materiálu, radiační ohrožení i tepelná eutrofizace vodních toků. Jednu z největších položek ale představuje nedostatečné pojištění rizika. Vzhledem k možným haváriím nejsou jaderné elektrárny dlouhodobě dostatečně pojištěny. Podle finanční studie by mělo pojištění průměrné elektrárny dosáhnout částky 72 miliard eur, což ale nezahrnuje případné pozdější následky.

Studie univerzity Johannese Keplera z Lince (R. Tischler, F. Schneider, Ch. Luksch: Analysen zur Unterversicherung von Atomkraftwerken in Europa und Auswirkungen auf Österreich) uvádí, že cena jaderné energie se při různých scénářích pojištění v Německu na období 100 let navýší o 0,14 až 2,36 eura na kilowatthodinu.

Při propočtu celkové škody v případě největší předpokládané nehody (super NPN) se uvádí částka 6000 miliard eur, což by při rozpočítání na elektřinu vyrobenou za 50 let životnosti elektrárny představovalo nárůst o půl eura na každou kilowatthodinu navíc.

Mezi externí náklady na výrobu elektřiny z jádra patří rovněž zneužití ochuzeného uranu na výrobu protipancéřové munice. Použití tohoto střeliva zamořilo obrovská území v Iráku a Bosně na dobu, srovnatelnou s existencí lidské civilizace. Při prvním hlasování o předběžné opatrnosti při použití této munice v roce 2007 se česká zahraniční politika pod vedením ministra Karla Schwarzenberga (nestraník za SZ) zachovala nanejvýš hanebně, když po boku pěti zemí (USA, UK, Izraele a Francie) hlasovala proti tomuto návrhu. „Atom for peace“ jsou tedy jen prázdná slova.

Bez jaderných elektráren ušetříme

Jak je to s cenou elektřiny pro české spotřebitele? Jak se na ní podílejí zvýhodněné výkupní ceny pro fotovoltaiku? Výdaje na elektřinu pro českého spotřebitele klesly podle statistiky rodinných účtů ČSÚ vyjádřené procentem z výdajů a příjmů domácností za posledních osm let asi o jeden procentní bod. K žádnému zdražení tedy nedošlo, naopak.

Často opakovanou tezi, že potřebujeme veliké zdroje, které by zajišťovaly základní úroveň elektrického zásobování – base load, odmítla Kancelář pro odhad škod techniky (TAB) německého Bundestagu již v roce 2012. „Když odečteme ze spotřeby proudu to, co by se získalo z obnovitelných zdrojů, zůstane takzvaná zbytková zátěž, kterou je potřeba pokrýt z regulovatelných elektráren. Pro tuto zbytkovou zátěž je charakteristické, že se může měnit mnohem rychleji než poptávka a při veliké penetraci sítě obnovitelnou energií může být velmi malá, za určitých podmínek dokonce negativní.“

Položku naprosto nedozírné výše představují ceny potenciálních havárií. Provozovatelé nemají pojištění ani aktiva, kterými by bylo možno škodu hradit. Ceny havárií navíc vůbec nejsou konečné. Radiační zátěž je dlouhodobá, následky jen stěží odhadnutelné. Následky poškozování genetického kódu, základního a nenahraditelného lidského bohatství nelze vůbec odhadnout. V takovém případě ceny dlouhou dobu porostou a zaplatí je veřejnost. V případě jaderné energie opět nic nového.

Na otázku po státní podpoře jaderné energie se tradičně odpovídá, že položka jaderné elektrárny ve státním rozpočtu neexistuje. To je pravda, současně ale neplatí, že by se na ně z veřejného rozpočtu nepřispívalo. Podpora je ovšem skrytá – jaderná elektrárna dostane levnější půjčky, což zaplatí ostatní půjčovatelé. Neplatí DPH ani neodvádí pozemkovou daň, což nespravedlivě a selektivně snižuje příjem státního rozpočtu.

V případě havárie se pak její následky likvidují převážně z veřejného rozpočtu. Tak například, poslední vládní odhady škod fukušimské havárie z konce roku 2016 se oproti těm původně stanoveným zdvojnásobily na 21,5 bilionu jenů (188 miliard dolarů). Společnost, Tokyo Electric Power Co. Holdings Inc., provozující havarované reaktory, bude odpovědná za pouhých 8,5 procenta těchto nákladů. Akcie společnosti Tepco po tomto oznámení poklesly o více než čtyři procenta. Zbytek se musí zaplatit z veřejného rozpočtu.

Podpora jaderné energie znamená obrovskou chybu. Reaktory představují stále nebezpečí do budoucna. Lidské chyby lze snad snížit, i když ne zcela odstranit. Přibývající přírodní pohromy ale odvrátit nelze. Největší náklady – ty na likvidaci odpadu a na případná rizika – provozovatelé jaderných elektráren nikdy nezaplatí.

Psáno pro Deník referendum.





Odpovědět na příspěvek

Vyhrazujeme si právo mazat příspěvky s vulgárním obsahem, příspěvky podněcující k násilí, překračování zákonů či případná reklamní sdělení.

Uživatelské jméno:

E-mail:

  Opište text zobrazený vlevo:
 



 

O autorovi

Milan Smrž

Autor je chemik, vynálezce a publicista a autor desítek původních sdělení, vědeckých článků a patentů. Působil jako asistent na Katedře energetiky VŠCHT Praha. Od roku 2000 je předsedou národní sekce a 2003 byl zvolen viceprezidentem evropské asociace EUROSOLAR pro obnovitelnou energii. Vedle toho se věnuje přímé ekologické výchově a projektové i fyzické realizaci energetických projektů v rámci oficiální české rozvojové spolupráce v Zambii. Vede sekci energetiky ve skupině udržitelných technologií.



Nejčtenější příspěvky autora

Jaderné sny a realita
Milan Smrž | 28.11.2013 22:00
Nezbytně potřebujeme novou progresivní energetickou politiku
Milan Smrž | 13.05.2014 22:00
Z uhlí pod jádro
Milan Smrž | 04.10.2015 22:00
S jádrem nesouhlasíme, ale dáme se uplatit
Milan Smrž | 19.04.2016 22:00
Kolik nás skutečně stojí jaderná energie
Milan Smrž | 14.04.2017 22:00

Nejčtenější příspěvky

Jaderné sny a realita
Milan Smrž | 28.11.2013 22:00
Původní optimismus provázející rozvoj jaderné energie naráží čím dál více na neuspokojivou realitu. Nejenom, že se zvyšují přímé náklady na výstavbu nových reaktorů v Evropě, rostou i externí náklady výroby elektřiny a jejich energetická návratnost. V předpovědích Mezinárodní agentury pro atomovou energii z roku 1974 pro rok 2000 se objevuje předpokládaný instalovaný výkon jaderných elektráren 4500 GW, realita je ale úplně jiná – v roce 2000 bylo ve skutečnosti celková instalovaná kapacita pouhých 349 GW, předpoklad byl tedy splněn na pouhých 7,8 %.
Komu sypal ČEZ?
Edvard Sequens | 24.06.2014 22:00
Konečně, pět let poté, co Jihočeský kraj uzavřel se společností ČEZ Rámcovou smlouvu o spolupráci mezi Jihočeským krajem a společností ČEZ, a.s., se podařilo dotlačit vedení kraje ke zveřejnění, kam peníze vlastně plynou.  Jak bylo rozděleno takřka 107 milionů korun v roce 2013, kdo se nestyděl vzít si peníze od ČEZu, to se nyní každý může podívat. Jak uvidíte, tabulka je schována v podkladech jednání zastupitelstva mezi plněním úkolů, a dá se najít jen po trpělivém pátrání.
Britům to ještě nikdo neřekl?
Milan Šimoník | 23.10.2013 05:08
Překlad článku z Renewables international. Soudě podle diskusí na sociálních sítích, německá komunita obnovitelných zdrojů je potěšena oznámením o stavbě nové jaderné elektrárny ve Velké Británii. Náklady jsou nyní, konečně, tak transparentní - a tak vysoké! Ještě nikdo neřekl Britům kolik stojí elektřina z obnovitelných zdrojů?
Tomáš Podivínský - věcná fakta nebo jaderná propaganda?
Edvard Sequens | 22.07.2013 23:00
Nový ministr životního prostředí propaguje investici do dalších bloků jaderné elektrárny Temelín. Podle energetických studií však nic takového nepotřebujeme.