Významná americká banka letos oznámila, že výrobní náklady na elektřinu ze slunce a větru jsou, včetně akumulace, nižší než obdobné náklady z fosilních a jaderných zdrojů. Externí náklady nebyly brány v potaz.




Končící vláda pomalu, ale přesto pokračovala v přípravě projektu nových jaderných reaktorů. Podle akčního plánu rozvoje jaderné energetiky v České republice, který si k tomu schválila, jsou chystány souběžně dva nové bloky v Dukovanech a dalších dva v Temelíně. I kdyby se nakonec měly stavět „jen“ dva reaktory, vyjde investice přinejmenším na 350 miliard korun, nejspíše však ještě výrazně více a další stamiliardy zaplatíme na podporách jimi vyrobené elektřiny.  Už to je dostatečný důvod, aby veškeré kroky byly od samého počátku naprosto otevřené a nedospěli jsme po čase k nové „kauze OKD“, jen s mnohonásobně většími ekonomickými důsledky.




Z médií se na nás hrnou informace o nutnosti „dostavět“ Dukovany, že se ČEZ rozdělí kvůli „dostavbě“ nových reaktorů, co si která politická strana myslí o „dostavbě“ jaderných elektráren, výzkumníci Sociologického ústavu se nás ptají na názor na „dostavbu“ Temelína apod. Zdá se, že se tuzemským propagátorům atomových reaktorů podařilo prosadit zcela nový význam toho slova, když začalo být bezmyšlenkovitě používáno v běžné mluvě i když je to vlastně podivné.




Podle statistik je česká veřejnost ve srovnání například s Německem mnohem více nakloněna jaderné energetice. U nás se tvrdí, že elektřina z jádra je levná a bezpečná. Je tomu tak opravdu?




Česká republika není jedinou evropskou zemí, kde významná část elektřiny vzniká štěpením uranu. Vloni to bylo cirka třicet procent. Jsme ale jeden z mála států, který chce tento podíl v nejbližších desítkách let podstatně navyšovat na polovinu, jak říká vládou schválená státní energetická koncepce. Chceme se tak dostat na úroveň jaderné Francie, která naopak hodlá svoji atomovou závislost snižovat. Také na padesát procent. Je ale očekávání naší vlády realistické? Opravdu se bez jádra nedokážeme obejít?




Při pročítání stávající energetické koncepce České republiky by náhodný čtenář mohl nabýt dojmu, že rozvoj jaderné energetiky a výstavba nových reaktorů je jedinou možností, jak v budoucnu vyrábět elektřinu. V podmínkách, které musí splnit každá ministerstvem průmyslu a obchodu akceptovatelná varianta, se přímo uvádí výše minimálního zastoupení jaderné elektřiny v energetickém mixu. Úroveň spodního limitu pro rok 2040 je stanovena tak vysoko, že ji bez výstavby nových bloků nelze dosáhnout. Při pohledu na globální vývoj sektoru jaderné energetiky se ovšem ukazuje, že pro jaderný optimismus ministerstva neexistuje mnoho důvodů.




Přesně před jedenatřiceti lety postihla východní Evropu největší průmyslová katastrofa v dějinách civilizace. Poučili jsme se z této tragické události?




Před desetiletími se věřilo, že jaderné elektrárny navždy odstraní problémy se zásobováním energií, zpřístupní ji pro všechny a téměř zadarmo. Realita však tyto naděje dokonale vyvrací, jak dokládá Milan Smrž.




Kdo by čekal, že souhlas nové britské vlády se smlouvou o výstavbě jaderné elektrárny Hinkley Point C povede k rychlým krokům přímo na staveništi, tak bude překvapen. Problémy, které stojí projektu v cestě, zatím nesouvisejí se svařováním armatur ani přípravou betonových směsí pro základy. Může se to zdát divné, ale manažeři britského projektu mají aktuálně hromadu práce ve Francii a ve Finsku.




Otázky v referendu o stavbě trvalého úložiště jaderného odpadu ve Slavěticích u Dukovan byly položeny šalamounsky. Výsledek naznačil, že místní jsou sice proti úložišti, ale dovedou si představit, že je zahojí kompenzace.




Strana 1 / 5
«ZačátekPředchozí12345DalšíKonec»
 

Nejčtenější příspěvky

Jaderné sny a realita
Milan Smrž | 28.11.2013 22:00
Původní optimismus provázející rozvoj jaderné energie naráží čím dál více na neuspokojivou realitu. Nejenom, že se zvyšují přímé náklady na výstavbu nových reaktorů v Evropě, rostou i externí náklady výroby elektřiny a jejich energetická návratnost. V předpovědích Mezinárodní agentury pro atomovou energii z roku 1974 pro rok 2000 se objevuje předpokládaný instalovaný výkon jaderných elektráren 4500 GW, realita je ale úplně jiná – v roce 2000 bylo ve skutečnosti celková instalovaná kapacita pouhých 349 GW, předpoklad byl tedy splněn na pouhých 7,8 %.
Komu sypal ČEZ?
Edvard Sequens | 24.06.2014 22:00
Konečně, pět let poté, co Jihočeský kraj uzavřel se společností ČEZ Rámcovou smlouvu o spolupráci mezi Jihočeským krajem a společností ČEZ, a.s., se podařilo dotlačit vedení kraje ke zveřejnění, kam peníze vlastně plynou.  Jak bylo rozděleno takřka 107 milionů korun v roce 2013, kdo se nestyděl vzít si peníze od ČEZu, to se nyní každý může podívat. Jak uvidíte, tabulka je schována v podkladech jednání zastupitelstva mezi plněním úkolů, a dá se najít jen po trpělivém pátrání.
Britům to ještě nikdo neřekl?
Milan Šimoník | 23.10.2013 05:08
Překlad článku z Renewables international. Soudě podle diskusí na sociálních sítích, německá komunita obnovitelných zdrojů je potěšena oznámením o stavbě nové jaderné elektrárny ve Velké Británii. Náklady jsou nyní, konečně, tak transparentní - a tak vysoké! Ještě nikdo neřekl Britům kolik stojí elektřina z obnovitelných zdrojů?
Tomáš Podivínský - věcná fakta nebo jaderná propaganda?
Edvard Sequens | 22.07.2013 23:00
Nový ministr životního prostředí propaguje investici do dalších bloků jaderné elektrárny Temelín. Podle energetických studií však nic takového nepotřebujeme.