Bianco šek krytý Českou národní bankou?

Všichni školáci, co teď místo chození do školy sedí před monitory, by měli ve středu přepnout a pozorně sledovat, jakou budoucnost jim poslanci a poslankyně nachystají. Sněmovna totiž v závěrečném čtení odhlasuje vládní Lex Dukovany. Zákon vytváří podmínky pro ještě štědřejší státní podporu pro stavbu nového reaktoru a k tomu doživotní výkup jeho vyrobené elektřiny. Tím nejméně do roku 2100 zatíží dorůstající generace.

Jen rok poté, co se deficit státního rozpočtu propadl na astronomických 360 miliard a zároveň na prahu ekonomické krize navrhuje Babišův kabinet poskytnout ČEZu stoprocentní a po dobu stavby neúročenou vládní půjčku. Ještě horší dopady na peněženky domácností patrně bude mít klauzule o povinném výkupu vyrobené elektřiny. Ministr Havlíček nově navrhuje prodloužit období, po které bude stát od ČEZu vykupovat vyrobenou elektřinu, ze 30 na 60 let. A pozor, za cenu, která by neměla být dopředu nijak zastropována. Bianco šek krytý Českou národní bankou je proti tomu riziková investice. Ve středu budeme přímými svědky, kdo z poslanců a poslankyň proti chystanému jadernému tunelu vystoupí: odmítne zákon jako celek podpořit a kdo například podpoří omezení výkupní ceny.

Předpoklad, že lze vysoutěžit cenu elektrárny ve výši 4 500 až 5 000 eur za instalovaný kilowatt, je nerealistický. Za věrohodný lze považovat odhad investičních nákladů (bez nákladů na financování) v intervalu 7 000 až 7 800 eur. To pro zamýšlený blok v Dukovanech znamená cenu v přepočtu kolem 250 miliard korun. Uvedenou cenu kromě nákladů na financování může prodražit zpožďování projektu, které je obvyklé a spíše jisté, plánuje-li ministr Karel Havlíček dobu stavby pouhých 7 let.

Jaderný zmocněnec vlády měl pravdu

„Stát není schopen po třech měsících odstranit billboardy u dálnice ani postavit Pražský okruh. Nemůžeme očekávat, že bude schopen postavit jadernou elektrárnu. To je iluze,“  sdělil v Českém rozhlase před třemi lety vládní zmocněnec pro jadernou energetiku a bývalý ředitel ČEZu, Jaroslav Míl. Billboardy se státu nepovedlo odstranit ani po třech letech.

Energie z nových jaderných bloků je už dnes několikanásobně dražší než elektřina z obnovitelných zdrojů, přičemž rozdíl stále narůstá. Znamená rovněž energetickou závislost a bezpečnostní rizika na dodavatelích stavby i paliva. A v neposlední řadě konzervuje zastaralou energetiku postavenou na velkých plýtvavých zdrojích namísto rozvoje decentralizované obnovitelné energetiky.

Plánovaný nový jaderný reaktor nemůže podstatnou měrou přispět k náhradě odstavovaných uhelných elektráren. Pokud by byl vůbec dostavěn, stalo by se tak daleko za horizontem, kdy musíme přestat vyrábět elektřinu z uhlí. Aktuální praxe ukazuje, že stavby jaderných elektráren v západním světě se proti plánům dvakrát až třikrát prodlužují a stejně o tolik zdražují. Tento trend bude spolu s nezadržitelnou proměnou zastaralé centrální energetiky dál narůstat a ČR nemůže kvůli propojenosti trhu s elektřinou stát stranou.

S velkou mírou jistoty lze očekávat, že dřív, než by byl případně zprovozněn nový blok v Dukovanech, začne se v Česku šířit spotřeba levnější obnovitelné elektřiny spolu s nabídkou řízení spotřeby a akumulace. Půjde pravděpodobně o elektřinu dováženou ze zahraničí, protože současná vláda sice o rozvoji obnovitelných zdrojů mluví, v praxi se mu však téměř nevěnuje. Téměř všechny kapacity zodpovědného státního aparátu se totiž věnují přípravě stále štědřejších podmínek na stavbu bloku v Dukovanech.

Potřebujeme nový plán pro českou energetiku. Tentokrát už opravdový

Řešení je jediné: přestat strkat hlavu do písku a přestat spoléhat, že nový jaderný blok bude dostavěn a vyřeší tak budoucí nedostatek elektřiny. Je potřeba opravdu poctivě porovnat jaderný scénář s variantou dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů. K tomu se sice už odhodlalo několik komisí, naposledy ta vládní uhelná, žádná z nich však zaměření na obnovitelné zdroje ve skutečnosti nepovažuje za možnou alternativu k riskantnímu projektu v Dukovanech, ale pouze za jeho doplněk. Přitom už podle středního, opatrného scénáře využití tuzemských obnovitelných zdrojů může Česko v roce 2030 udržitelným způsobem spotřebovávat víc než dvacet terawatthodin čisté elektřiny. Tedy skoro tolik, kolik jí v současnosti spotřebováváme z uhlí, zhruba 80 %. Předložené expertní výpočty potenciálu byly s posměškem a odkazem na nereálnost odmítnuty.

Středeční debata a hlasování ve Sněmovně by měly být dobře zaznamenány a popsány. Pokud vládě návrh projde, dnešní školáci by měli jasně vědět, na koho se jednou mají zlobit. Skoro všichni, včetně těch se sklonem k dlouhověkosti, by totiž následky Lex Dukovany platili celý život. Opozice by se zároveň měla začít připravovat na rychlé přepracování zákona po podzimních volbách. S přípravami nových scénářů pro českou energetiku může začít už dnes.

Psáno pro Hospodářské noviny