Česká republika má od začátku léta novou vládu, kterou tvoří středová strana hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše a sociální demokracie (ČSSD). Jeden ze slibů, který si dala vláda do programu, je výstavba nových jaderných reaktorů. Podobný závazek měla většina vlád a od roku 2004 a do země se nekoplo. Může se to podařit tentokrát?

Česko již nějaký čas debatuje o nových jaderných reaktorech. Slibuje je i nově jmenovaná vláda, a to i přesto, že jí pro rozhodnutí chybí ekonomické kalkulace dopadů na státní rozpočet nebo spotřebitele elektřiny. Jaderná debata běží už vlastně neuvěřitelných 14 let. To je dobrý důvod pro připomenutí základních milníků, které by nás mohly probudit z jaderného snu.

Letošní léto svými rekordními teplotami potrápilo také energetické zdroje. Změna klimatu přinese v budoucnu více extrémně horkých letních dnů a negativních dopadů především na klasické velké elektrárny může přibývat. Řešením jsou obnovitelné zdroje. Nejen proto, že mohou zmírnit emise způsobující změnu podnebí, ale také nevyžadují chlazení a fungují více lokálně.

Česká vláda v červnu přijala akční plán, který má zemi přivést k výstavbě až čtyř nových reaktorů – nejprve v Dukovanech a pak v Temelíně. Rozhodnutí vlády však není vyústěním politické debaty s racionálními argumenty, ale dlouhodobé eroze odpovědného vládnutí. Česko tak může sloužit jako poměrně přesný příklad, jak určitě o budoucnosti energetických zdrojů nerozhodovat.

Když se řekne Francie a energetika, většina z nás si vybaví jaderné elektrárny. V posledních letech se však začíná pozvolna měnit i energetika v zemi, kde doposud převažovala víra v atom.

Na podzim se v Evropě objevily dvě zprávy, které znamenají malou revoluci v myšlení evropských energetických stratégů: Francie začíná (mírně) ustupovat od jádra a Evropská komise zveřejnila studii, podle které obnovitelné zdroje mohou konkurovat klasickým.

Nejistá politická situace ve světě by měla zvýšit zájem politiků o posilování energetické soběstačnosti. Řešení však nejsou další reaktory v Temelíně, ale využití stále dostupnějších obnovitelných zdrojů. Jenže kvůli nerozhodnosti vládních představitelů musí zájemci o šetrnou energetiku čekat na lepší politické klima.

Prezident Světové banky Jim Yong Kim i generální tajemník OSN Pan Ki-mun spolu s vládami, dalšími mezinárodními agenturami a byznysem hledají cesty a prostředky pro zvýšení přístupu k energii pro všechny. Stále nižší cena moderních technologií šetrných zdrojů otvírá široký prostor pro zlepšení kvality života v méně rozvinutých státech.

Portugalská energetika běžela v prvním čtvrtletí loňského roku až ze dvou třetin z dodávek obnovitelné energie a síť přitom nezaznamenala žádné problémy a výpadky. Portugalská ekonomika se v posledních letech potácela nad hranicí bankrotu. Potíže s hospodářstvím tak odvrátily pozornost od stabilního a dlouhodobého růstu místních obnovitelných zdrojů. Přímořský jihoevropský stát má pochopitelně lepší podmínky pro využití vodních a větrných zdrojů než Česká republika, přesto však stojí za pozornost tamní orientace na obnovitelné zdroje v kombinaci s investicemi do posílení moderní elektrizační soustavy. Tento rok vystoupilo Portugalsko ze záchranného programu EU a tak bude moci zvedající se stát udělat další krok v šetrné energetice.

Evropští lídři na konci minulého týdne jednali o budoucí podobě energetiky do roku 2030. Vedle klimatické a energetické politiky byla tématem i závislost EU na importu plynu a ropy z nevyzpytatelného Ruska. Česká vláda se moderním cílům ve snižování emisí a dalšímu růstu zdrojů brání. Premiér Sobotka by si proto měl přečíst programové prohlášení své vlády staré sotva pár měsíců. Nová vláda v něm totiž slíbila řadu kroků, které zvýší energetickou soběstačnost a povedou Česko k prosperitě ekologicky orientovaným hospodářstvím.