Nereálná očekávání jsou cestou do problémů

Opakovaně jsme v posledních týdnech a měsících ujišťováni ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem či vládním zmocněncem pro jádro Jaroslavem Mílem, že nový jaderný reaktor plánovaný pro Dukovany bude stát jen nějakých 140 až 160 miliard korun. A také, když stavbu ČEZ zahájí v roce 2029, bude už o sedm let později dokončena. Problém je, že taková cena, ani doba výstavby vůbec neodpovídají zkušenostem ze stavby velkých reaktorů v západní Evropě nebo USA a že důsledky těchto představ odnesou peněženky spotřebitelů elektřiny a možná ještě spíše českých daňových poplatníků.

Když pro Dukovany v souladu s povolením Ministerstva životního prostředí uvažujeme 1 200 MW reaktor a náklady přepočteme na 1 kW, měli bychom podle výše zmíněných tvrzení pořídit nový atomový zdroj za 4 600–5 270 eur/kW a to včetně ceny peněz. Tedy s náklady na půjčky, bankovní garance apod.  Jenže, jen čisté investiční náklady bez 5-10% navýšení na financování jsou reálně vyšší. Cena rozestavěného reaktoru  EPR  ve  francouzském Flamanville se z původně očekávaných 3,3 miliard € vyšplhala na 10,9 miliard (6 800 €/kW) a ještě není u konce.  K podobnému zdražení u stejného typu reaktoru došlo ve finském Olkiluoto. Pro jadernou elektrárnu Hinkley  Point, rovněž reaktor EPR ve Velké Británii, je aktuální cena odhadována na 7 800 €/kW, ale výstavba je teprve na počátku. Rovněž tak zatím jen počáteční odhad pro dva reaktory  AES-2006 dodávané společností Rosatom pro maďarskou jadernou elektrárnu Paks je 12,5 miliardy €, což znamená 5 200 €/kW. Americká společnost Westinghouse, historicky nejvýznamnější firma jaderného průmyslu, zbankrotovala poté, co cena jaderné elektrárny Summer, jejíž výstavba byla následně ukončena, vystoupala během projektu z 11 na 22,9 miliard dolarů. V případě druhé elektrárny v USA Vogtle 3,4, kde jsou ve výstavbě reaktory AP1000 od Westinghouse, dosáhla cena již 28 miliard dolarů, tedy 10 700 €/kW. A dalo by se pokračovat.

Na konečnou výši investice pak má velmi významný vliv zpoždění, jaké stavba nabírá. V západním světě se výrazným zpožděním nevyhnula prakticky žádná z rozestavěných jaderných elektráren. Jestliže Havlíček s Mílem trvají na 7 letech výstavby a ČEZ v nedávné prezentaci novinářům uváděl 9 let, třebas zmíněný francouzský Flamanville nebo finské Olkiluoto jsou již na 15 letech.  Také záleží, jestli se staví sériové typy, nebo by Česko sáhlo po elektrárně, která je zatím pouze na papíře, jakou nabízí například korejská KHNP.

Předpoklad, že cena atomového reaktoru bude výrazně vyšší a nebude k dispozici před rokem 2040, se dá přirovnat k jistotě. Ale to firmu ČEZ nemusí příliš  trápit, pokud dosáhne v připravované smlouvě se státem jistotu opce, že projekt převezme stát, jakmile se tento dostane do potíží. A ministr průmyslu si již  nechal v usnesení vlády z 20. ledna tohoto roku zadat úkol: „ve spolupráci s vládním zmocněncem pro jadernou energetiku do 31. března 2020 předložit Stálému výboru návrh mechanismu na podporu výstavby nízkouhlíkových zdrojů energie v České republice“. Otázkou tedy je jen, kolik budeme doplácet.