Ministerstvo průmyslu zpracovalo návrh zákona, kterým se vytváří podpora nových jaderných reaktorů, a plánuje jej ve zrychleném režimu protlačit vládou i parlamentem - bez možnosti podávání pozměňovacích návrhů a odborné diskuse na výborech [1]. Byl také neobvykle omezen počet ministerstev, která mohou zákon s potenciálně obrovskými finančními dopady na spotřebitele elektřiny připomínkovat [2]. Hlavním principem zákona jsou garantované výkupní ceny pro elektřinu z jaderných reaktorů, které se následně rozpočítají do účtů za elektřinu všem jejím odběratelům.

Ekologické organizace mají k návrhu zákona následující výhrady:
•    Návrh neobsahuje prakticky žádné reálné ekonomické propočty, kolik by taková podpora jaderných reaktorů mohla stát. Pracuje pouze s obecnými pojmy jako “přiměřený zisk”. Všechny významné parametry nechává na smlouvách mezi investorem (aktuálně ČEZ) a vládou, pro které představuje bianko šek s neomezeným čerpáním. Pro srovnání, podporu obnovitelných zdrojů podle aktuální novely zákona 165/2012 si chce stát ohlídat daleko přísněji – v případě rychlejšího rozvoje, než předpokládá Národní klimaticko-energetický plán, bude zastavena.
•    V návrhu není obsažena maximální částka, o kterou se v důsledku podpory jaderných elektráren může navýšit platba za elektřinu (zákon o podporovaných zdrojích s tímto zastropováním počítá).
•    Návrh má poskytnout garantovanou cenu z nových jaderných reaktorů od jejich spuštění po dalších 30 let s možností prodlužování o 10 let, klidně až do konce jejich životnosti.  Platit tedy budou nejen naše děti, ale i vnuci.

Částka, kterou budou spotřebitelé doplácet, bude záviset především na investičních nákladech jaderných zdrojů. Ty se ale v současné debatě výrazně podceňují, když ČEZ a MPO používají údaj 140-160 miliard korun. K této částce je ovšem třeba říci, že jde o  takzvané overnight costs (teoretická částka, pro případ, že by byla elektrárna postavena za jednu noc). Tato hodnota se používá kvůli možnosti porovnání nákladů na jednotlivé projekty při zanedbání finančních nákladů. Citovaná částka pro overnight costs je ovšem nízká. Pro věrohodný odhad ceny je vhodné brát v úvahu zejména evropské a americké projekty (Olkiluoto, Flamanville, Hinkley Point, Vogtle, případně turecký projekt Akkuyu), z nichž vyplývá odhad investičních nákladů v intervalu 7 000 až 8 000 €/kW . To znamená pro blok o výkonu 1200 MW v Dukovanech zhruba 8,4 až 9,6 miliardy eur bez finančních nákladů. Při současném kurzu tedy přibližně 232 až 265 miliardy Kč.

Reálné náklady pak budou záviset na konkrétním financování a ceně úvěrů. V případě elektrárny Hinkley Point C odhadovala Evropská komise v roce 2014 celkové náklady na 24,5 miliardy liber (754 miliard korun podle dnešního kurzu libry) při overnight costs 16 miliard liber. Dalším faktorem je pochopitelně riziko skluzů ve výstavbě a související růst nákladů.

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA, řekl: “Před několika dny ministerstvo průmyslu navrhlo zpětně zasáhnout do výše podpory pro fotovoltaické elektrárny postavené před deseti lety. Zároveň předložilo návrh zákona, kde budoucí podporu pro jaderné elektrárny nechává naprosto otevřenou. Bude se přiměřenost podpory řešit až po roce 2040? Zákon o podpoře nových reaktorů je bianko šek na stavbu reaktorů za peníze spotřebitelů elektřiny. Každý zodpovědný zákonodárce by měl něco takového odmítnout. A schválit jej bez diskuse a bez výborů nemůže zodpovědně ani ten největší nadšenec pro jadernou energetiku.”

Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla, řekl: “Technologie, která se neobejde bez masivních subvencí, přestože je na trhu od poloviny minulého století, na něm nemá co dělat. Navíc výši této nové “jaderné daně”  se podle vládního plánu mají spotřebitelé elektřiny dozvědět až o mnoho let později po přijetí zákona o podpoře jaderné energetiky, u kterého reálné propočty dopadů chybí. Vláda se tu tak všem občanům snaží vnutit radioaktivního zajíce v pytli.”

Poznámky:
[1] Ministerstvo průmyslu navrhuje, aby byl zákon projednán podle §90, odst. 2, jednacího řádu Poslanecké sněmovny, tedy schválen v 1. čtení, bez možnosti pozměňovacích návrhů a diskuse na výborech.

[2] Podle rozhodnutí předsedkyně Legislativní rady vlády a ministryně spravedlnosti to má být jen ministryně financí, ministři spravedlnosti, zahraničních věcí a životního prostředí a samozřejmě vedoucí Úřadu vlády. 

Společná tisková zpráva Zeleného kruhu, Hnutí DUHA a Sdružení Calla