Komentáře

Už to bude novodobou českou tradicí, kdy těsně před vánočními svátky přichází obvykle z vlády nějaká více či méně podstatná rozhodnutí, která se týkají jaderně-energetické budoucnosti Česka. Snad jako dárek pro milovníky atomových elektráren, kterých je v tuzemsku více, než dost. Svátky a konec roku také ale obvykle omezují možnosti případných kritiků adekvátně reagovat. Tentokrát tím magickým datem byl 22. prosinec 2025 a roli tohoto zvláštního Ježíška přebralo hned několik institucí.

Končící Fialova vláda ve svém takřka alchymistickém zaujetí pro rozbíjení atomů stihla naplánovat další státní výdaje související s Dukovanami. Vrásky na čelech příštích ministryň či ministrů financí tak nebudou dělat jen postupně bobtnající investiční náklady za oba reaktory. Na ty musí být ve víceletém rozpočtu státu vyčleněno v téhle chvíli cirka čtyřista deset miliard plus dalších skoro čtrnáct na úpravu dopravní trasy, bez níž by se těžké ocelové odlitky z Koreje staly svérázným pomníkem někde na Labi.  Nově k tomu přibude dalších nejméně dvanáct miliard, jimiž zadotujeme přiznané dopady této olbřímí stavby na své okolí. V rozpočtu Česka přitom chybí desítky miliard jen na kvalitní vzdělávání, vědu a výzkum, bez nichž potřebnou modernizaci nezvládneme.

Že máme dvě jaderné elektrárny, ví v Česku snad každý. Také informace, že se vláda rozhodla postavit nové reaktory v Dukovanech a objednala si je u Korejců, patrně minula málokoho. A uvažuje se i o rozšíření jaderné elektrárny v Temelíně. Jenže tím to nekončí. Jaderný průmysl se rozhodl sklidit plody své dlouholeté propagace, v důsledku níž Češi nejvíce z celé Evropské unie věří v přínos jaderné energetiky, a začal připravovat plány na budování dalších elektráren.