Energetická politika

Energetická firma ČEZ chce vedle Jaderné elektrárny Temelín postavit modulární reaktor od firmy Rolls-Royce, do které majetkově vstoupila koupí dvacetiprocentního podílu firmy. Byť jej označuje jako SMR (Small Modular Reactor), tak nebude malý, se svými 470 MW instalovaného výkonu bude stejně velký jako staré dukovanské bloky.  Až do 18. listopadu se každý může vyjádřit k hodnocení dopadů záměru „Nový jaderný zdroj SMR v lokalitě Temelín“ v procesu EIA, který vede Ministerstvo životního prostředí. Celé hodnocení však trpí zásadní vadou – hodnotí dopady technologie, která ještě vůbec neexistuje, protože její vývoj nebyl dokončen. A to je problém pro věrohodnost probíhajícího hodnocení, kdy reálné dopady budoucí technologie nelze posoudit, jen odhadnout.

Zatímco Británie, Kanada nebo Česko propadají nadšení z malých modulárních reaktorů (SMR), Francie jako země s největším podílem jádra na výrobě elektřiny na světě zůstává zdrženlivá. Podle analýzy v Bulletin of the Atomic Scientists je to užitečná střízlivá korekce pro všechny, kdo v SMR vidí rychlé řešení energetické transformace.

Autorský tým ročenky World Nuclear Industry Status Report zveřejnil 29. září 2026 aktuální verzi své zprávy. Základní informace přinášíme v českém shrnutí. Základní údaje o globální jaderné energetice V polovině roku 2026 (k 1. červenci) bylo celkem v provozu 411 jaderných reaktorů ve 31 zemích. To je o tři víc než před rokem a o 27 méně než v roce 2002, kdy počet provozovaných reaktorů dosáhl historického maxima. K navýšení počtu provozovaných reaktorů přispělo opětovné spuštění šesti bloků, které byly dlouhodobě mimo provoz. Instalovaný výkon provozovaných reaktorů dosáhl ke konci roku 2025 hodnoty 368,6 GW, což znamená mírný pokles oproti konci roku 2024, kdy bylo dosaženo dosavadního historického maxima. V polovině roku 2026 dosáhl instalovaný výkon rekordní hodnoty 374,7 GW. Podíl jaderných elektráren na globální hrubé výrobě elektřiny mírně klesl na 8,8 %, což je zhruba polovina maximální hodnoty (17,5 % z roku 1996) – jde o důsledek stabilního růstu obnovitelných zdrojů, jejichž podíl (bez započtení vodních elektráren) dosáhl 19,5 %. 

Udržitelnost jaderné energie v kontextu klimatických změn představuje zásadní výzvu, zejména v Evropě, kde u velkých řek, jako jsou Rýn, Dunaj a Rhôna, dochází k poklesu hladiny vody a nárůstu teplot. Problematiku potíží, s nimiž se jaderné elektrárny potýkají v důsledku nedostatku chladicí vody a environmentálních předpisů, které zakazují vypouštění příliš teplé chladicí vody do řek podrobně zkoumají Alicia Guttin, Per Högselius a Patricia Burkhardt-Holm v práci "Atomové řeky. (Ne)udržitelnost jaderné energie v době klimatických změn" (anglicky). 

Dnes bylo podepsané trojstranné Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu, společností ČEZ a firmou Rolls-Royce SMR, které má vyvolat dojem pokroku v přípravě modulárních reaktorů v Česku. Ve skutečnosti nepřináší jediný závazek, jde o prohlášení, z nějž lze odejít s pouhou měsíční výpovědní lhůtou. Memorandum jmenuje další lokality — Dětmarovice v Moravskoslezském kraji a Tušimice v Ústeckém kraji, které již ČEZ několik let hodnotí a kde by mohly být modulární reaktory britské firmy.  Vývoj nových reaktorů Rolls-Royce SMR je však prakticky na počátku. Z hlediska povolování ještě nebylo dokončeno předlicenční hodnocení GDA (Generic Design Assessment) dokládající, zda tento modulární reaktor splňuje britské regulační standardy, po němž by mohly následovat další kroky k licencování a povolování výstavby ve Velké Británii.  

Jaderné modulární reaktory aktuálně nejsou řešením pro náhradu spalování uhlí v teplárenství. Nová analýza Centra pro dopravu a energetiku a sdružení Calla ukazuje, že zatímco velká tepelná čerpadla, využití odpadního tepla nebo geotermální energie jsou již komerčně ověřené a dostupné, modulární reaktory dnes patří k technologiím s vysokou ekonomickou i technologickou nejistotou a nebudou dostupné v čase, kdy bychom je potřebovali. Česká republika jako země s jedním z nejvyšších podílů obyvatel zásobovaných z centrálních zdrojů tepla v Evropě musí hledat cesty, jak v teplárenství rychle nahradit uhlí, na jehož spalování je závislá pořád ještě bezmála polovina odběratelů. O osudu většiny uhelných tepláren se bude rozhodovat už během příštích deseti let, zatímco první nasazení modulárních reaktorů v Česku se očekává, pokud se podaří dokončit vývoj, nejdříve v roce 2035, a to v Temelíně. Velkou neznámou je pak cena jimi vyrobeného tepla. Pokud má Česko nahradit uhlí včas a za přijatelných nákladů, musí se podle analýzy soustředit především na technologie, které jsou již dnes ověřené v praxi a připravené k nasazení.