Energetická politika

Dnes bylo podepsané trojstranné Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu, společností ČEZ a firmou Rolls-Royce SMR, které má vyvolat dojem pokroku v přípravě modulárních reaktorů v Česku. Ve skutečnosti nepřináší jediný závazek, jde o prohlášení, z nějž lze odejít s pouhou měsíční výpovědní lhůtou. Memorandum jmenuje další lokality — Dětmarovice v Moravskoslezském kraji a Tušimice v Ústeckém kraji, které již ČEZ několik let hodnotí a kde by mohly být modulární reaktory britské firmy.  Vývoj nových reaktorů Rolls-Royce SMR je však prakticky na počátku. Z hlediska povolování ještě nebylo dokončeno předlicenční hodnocení GDA (Generic Design Assessment) dokládající, zda tento modulární reaktor splňuje britské regulační standardy, po němž by mohly následovat další kroky k licencování a povolování výstavby ve Velké Británii.  

Jaderné modulární reaktory aktuálně nejsou řešením pro náhradu spalování uhlí v teplárenství. Nová analýza Centra pro dopravu a energetiku a sdružení Calla ukazuje, že zatímco velká tepelná čerpadla, využití odpadního tepla nebo geotermální energie jsou již komerčně ověřené a dostupné, modulární reaktory dnes patří k technologiím s vysokou ekonomickou i technologickou nejistotou a nebudou dostupné v čase, kdy bychom je potřebovali. Česká republika jako země s jedním z nejvyšších podílů obyvatel zásobovaných z centrálních zdrojů tepla v Evropě musí hledat cesty, jak v teplárenství rychle nahradit uhlí, na jehož spalování je závislá pořád ještě bezmála polovina odběratelů. O osudu většiny uhelných tepláren se bude rozhodovat už během příštích deseti let, zatímco první nasazení modulárních reaktorů v Česku se očekává, pokud se podaří dokončit vývoj, nejdříve v roce 2035, a to v Temelíně. Velkou neznámou je pak cena jimi vyrobeného tepla. Pokud má Česko nahradit uhlí včas a za přijatelných nákladů, musí se podle analýzy soustředit především na technologie, které jsou již dnes ověřené v praxi a připravené k nasazení.

Při včerejším ohlášení prodloužení provozu Jaderné elektrárny Temelín na osmdesát let nezazněly některé důležité informace zrovna tak jako v dubnu, když byly ohlášené investice do prodloužení provozu Dukovan na stejných osm desítek let. K provozu obou jaderných elektráren dlouho pro projektované životnosti se totiž bude vyjadřovat nejen Státní úřad pro jadernou bezpečnost, ale nezbytné by mělo být stanovisko Ministerstva životního prostředí po proběhlém procesu posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA). Nejde o formální krok. Kromě rozsáhlých technologických změn s delším provozem souvisí také větší množství radioaktivních odpadů včetně vyhořelého paliva nebo třeba odběry chladící vody a související dopady do ekosystémů v prostředí, které proměňují klimatické změny. Analýzy, na které se oznámené prodloužení provozu odvolává, nejsou veřejně dostupné a ČEZ je již v případě Dukovan odmítl poskytnout jako své obchodní tajemství.

Komise zřízená norskou vládou za účelem posouzení možnosti rozvoje jaderné energetiky předala začátkem dubna 2026 své výsledky ministru energetiky. Hlavním doporučením je aktuálně v Norsku nezahajovat plnohodnotný rozvoj jaderné energetiky, především z ekonomických důvodů. Komise zároveň doporučuje posílit expertní zázemí v oboru jaderné energetiky, aby tato varianta nebyla do budoucna vyloučena.

Autorský tým ročenky World Nuclear Industry Status Report zveřejnil na svých stránkách základní údaje o vývoji jaderné energetiky ve světě v roce 2025. Přehled přinášíme ve zkráceném překladu. Rok 2025 přinesl v jaderných statistikách následující změny: byly spuštěny čtyři nové reaktory o celkovém výkonu 4,4 GW – dva v Číně, po jednom v Rusku a v Indii. Provoz ukončilo sedm jaderných bloků o výkonu 2,8 GW – po třech v Belgii a v Rusku a jeden na Tchaj-wanu, v jehož případě šlo o poslední provozovaný reaktor na ostrově. Celosvětově je aktuálně provozováno 404 jaderných reaktorů.

Renesance jaderné energetiky se po jejím dlouhém útlumu navzdory  proklamacím  politiků  nekoná.  Nové  jaderné  reaktory  se  kvůli požadavkům na bezpečnost ukazují jako příliš komplikované, jejich stavba zdlouhavá, velmi drahá a na trhu se jimi vyrobená  elektřina  stává nekonkurenceschopná.  Východiskem  by  se  podle jaderného  průmyslu  měly  stát  tzv. malé  modulární  reaktory,  pro které  se  užívá  zkratka  SMR (Small  Modular  Reactors).  Ty jsou  v  současnosti  prosazovány  jako  ekonomicky  výhodný  a  bezpečný  zdroj elektřiny,  který  má  snížit emise  skleníkových  plynů v energetice a zároveň oživit  jaderný  sektor.  Taková očekávání ale ve skutečnosti naplnit nemohou. Proč?   Stáhněte si informační list Cally.