Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v polovině srpna překvapil asi mnohé, když odkryl karty ohledně ceny dvou nových reaktorů v Dukovanech. Pamatujete ještě, jak politici i novináři stále dokola opakovali, jak levné to od jihokorejské státní firmy KHNP bude, a utvrzovali sebe i celé Česko, že zaplatíme pouhých 400 miliard korun? Přesněji jde o částku z roku 2024, kdy přišly nabídky do tendru, ale v době uzavření smluv o rok později to bylo už 407 miliard a inflace tak bude částku navyšovat až do konce příští dekády, než začnou vyrábět elektřinu a bude splacena poslední část investice. Upozorňovali jsme, že k téhle sumě bude třeba připočítat náklady na zajištění financování (úroky z úvěrů či dluhopisů apod.). A právě o tomto bylo přiznání ministra, podle nějž může být výsledná cena nových Dukovan 700 miliard korun. A slyšíte to ticho v médiích?

Česká vláda řeší zapeklitý problém, který předčí trable, jaké měl Jan Neruda se starým slamníkem. Kam s jaderným odpadem, jež nikdo nechce? Hlavně pak s vyhořelým palivem z jaderných reaktorů, které bude životy ohrožující ještě dalších několik set tisíc let. Plán označovaný jako koncepce české státní úřady mají, jeho aktuální verze právě prochází hodnocením dopadů na životní prostředí. Je ale dobrý?

Už to bude novodobou českou tradicí, kdy těsně před vánočními svátky přichází obvykle z vlády nějaká více či méně podstatná rozhodnutí, která se týkají jaderně-energetické budoucnosti Česka. Snad jako dárek pro milovníky atomových elektráren, kterých je v tuzemsku více, než dost. Svátky a konec roku také ale obvykle omezují možnosti případných kritiků adekvátně reagovat. Tentokrát tím magickým datem byl 22. prosinec 2025 a roli tohoto zvláštního Ježíška přebralo hned několik institucí.

Končící Fialova vláda ve svém takřka alchymistickém zaujetí pro rozbíjení atomů stihla naplánovat další státní výdaje související s Dukovanami. Vrásky na čelech příštích ministryň či ministrů financí tak nebudou dělat jen postupně bobtnající investiční náklady za oba reaktory. Na ty musí být ve víceletém rozpočtu státu vyčleněno v téhle chvíli cirka čtyřista deset miliard plus dalších skoro čtrnáct na úpravu dopravní trasy, bez níž by se těžké ocelové odlitky z Koreje staly svérázným pomníkem někde na Labi.  Nově k tomu přibude dalších nejméně dvanáct miliard, jimiž zadotujeme přiznané dopady této olbřímí stavby na své okolí. V rozpočtu Česka přitom chybí desítky miliard jen na kvalitní vzdělávání, vědu a výzkum, bez nichž potřebnou modernizaci nezvládneme.

Že máme dvě jaderné elektrárny, ví v Česku snad každý. Také informace, že se vláda rozhodla postavit nové reaktory v Dukovanech a objednala si je u Korejců, patrně minula málokoho. A uvažuje se i o rozšíření jaderné elektrárny v Temelíně. Jenže tím to nekončí. Jaderný průmysl se rozhodl sklidit plody své dlouholeté propagace, v důsledku níž Češi nejvíce z celé Evropské unie věří v přínos jaderné energetiky, a začal připravovat plány na budování dalších elektráren. 

Byly roky, kdy by zpráva o chystané třetí české jaderné elektrárně v Tušimicích blízko Kadaně a Chomutova plnila titulky celostátních médií. Na pozadí sporů kolem tendru na dodavatele nových atomových bloků do Dukovan si jí všímají prakticky jen ta regionální. A přitom plány energetické firmy ČEZ se nedrží nijak při zemi, ohlášených 1 500 MW výkonu je jen o čtvrtinu méně, než má jihočeský Temelín a skoro stejně jako donedávna měly Dukovany. Na severu Čech by mělo jít o takzvané modulární reaktory - až šest malých nebo tři středně velké.