Jaderná energetika se často chlubí svou ekonomickou výhodností. Britské sdružení Energy Fair však upozornilo lednovou stížností Evropské komisi na porušení pravidel trhu s elektřinou. Provozovatelé reaktorů ve Velké Británii dostávají nepřímé dotace pomocí takzvané omezené odpovědnosti za škody způsobené případnou havárií. Bez skrytých záruk by byla cena atomové elektřiny dražší než energie větru.
Jaderný průmysl se s problémy po velkých atomových haváriích nepotýká poprvé. Minulé tragédie odhalily buď nedokonalost bezpečnostních systémů (Černobyl), nebo ekonomické slabiny celého sektoru (Three Mile Island). Nejinak tomu bude po Fukušimě. Atom se navíc nachází ve stavu, kdy splaskává domnělá bublina jaderné renesance.
Náklady na výstavbu nové jaderné elektrárny typu EPR (Evropský tlakovodní reaktor) ve francouzském Flamanville se vyšplhají až na 6 miliard euro (přibližně 147 miliard korun), tedy téměř na dvojnásobek původně plánované částky. Stavba reaktoru se protáhne o čtyři roky.
Takzvaná renesance jaderné energetiky se ve skutečnosti nikdy nekonala v Evropě a ani ve světě, shodla se většina energetických expertů na mezinárodní konferenci "Zelená energetika a jaderné elektrárny - Komu patří budoucnost?", kterou 13. října pořádaly Heinrich Böll Stiftung, Calla, Hnutí Duha a Zelená akademie v Praze.
V zemích OECD jsou dlouhodobě podporovány konvenční zdroje podstatně více než obnovitelné zdroje. Do poloviny 70. let minulého století byla podpora výzkumu v oblasti obnovitelných zdrojů a úspor v podstatě nulová. Situace se změnila v souvislosti s ropnou krizí.
