Energetická firma ČEZ chce vedle Jaderné elektrárny Temelín postavit modulární reaktor od firmy Rolls-Royce, do které majetkově vstoupila koupí dvacetiprocentního podílu firmy. Byť jej označuje jako SMR (Small Modular Reactor), tak nebude malý, se svými 470 MW instalovaného výkonu bude stejně velký jako staré dukovanské bloky.  Až do 18. listopadu se každý může vyjádřit k hodnocení dopadů záměru „Nový jaderný zdroj SMR v lokalitě Temelín“ v procesu EIA, který vede Ministerstvo životního prostředí. Celé hodnocení však trpí zásadní vadou – hodnotí dopady technologie, která ještě vůbec neexistuje, protože její vývoj nebyl dokončen. A to je problém pro věrohodnost probíhajícího hodnocení, kdy reálné dopady budoucí technologie nelze posoudit, jen odhadnout.

Elektrárna o čistém elektrickém výkonu do 500 MWe má stát jižně od stávajícího areálu na ploše 29,7 ha, dalších 74 ha zabere zařízení staveniště. Stavba by měla začít až poté, co se reaktor podaří dokončit, licencovat a jeho stavbu  povolit v domovské Velké Británii ve Walesu. Tedy nejdříve na začátku třicátých let.

Obálka, která nic neobaluje

Když ještě není znám konečný projekt, používá dokumentace takzvanou obálkovou metodu. Stanoví horní meze environmentálních parametrů, například odběru vody, radioaktivních výpustí nebo množství odpadů, a vlivy hodnotí pro tyto meze. Podle dokumentace pak může být dodavatelem „kterýkoli jiný výrobce“, jehož projekt meze dodrží. Reaktor Rolls-Royce slouží jako takzvaný referenční projekt, ze kterého jsou hodnoty odvozeny. Obálka má tedy s rezervou pokrývat možné další technologie.  Předložená dokumentace ale ukazuje něco jiného. Například hodnoty radioaktivních výpustí jsou převzaté z „autorizovaných odhadů dodavatele technologie Rolls-Royce SMR“ a navýšeny byly jen u tritia a uhlíku C-14. O obálku více možných projektů tedy nejde, jsou to projektové odhady jediného výrobce.

Navíc jsou tyto odhady nezvykle nízké. Po přepočtu na výkon je odhad pro SMR u některých látek až tisícekrát nižší, než kolik skutečně vypouští provozované tlakovodní reaktory. Jiný dodavatel by se do takové obálky ani nemusel  vejít. Mezi čtyřmi zvažovanými technologiemi byl přitom i varný reaktor BWRX-300, který má úplně jinou konstrukci. Srovnání vlivů těchto technologií dokumentace nepředkládá, ačkoli ho zákon o posuzování vlivů vyžaduje. Další parametry zůstávají otevřené: typ chladicích věží, hloubka založení reaktorové budovy nebo sklad vyhořelého paliva mají být „upřesněny v konkrétním projektu“.

Potenciální hlubinné úložiště kilometr od plochy

Nedaleko Temelína leží lokalita nazvaná Janoch, jedna ze čtyř kandidátních lokalit pro hlubinné úložiště vyhořelého paliva. Okraj jejího průzkumného území je podle dokumentace jen asi kilometr od plochy SMR. Podle harmonogramu Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) má být finální lokalita vybrána do roku 2030. Dokumentace společné vlivy odmítla posoudit s tím, že k tomu „nejsou k dispozici žádné podkladové údaje“. Její vlastní příloha tvořící stanovisko SÚRAO, přitom údaje obsahuje: rozsah podzemní části asi 3–4 km² nebo povrchový areál do 15 ha. SÚRAO v ní navíc výslovně píše, že „je třeba posoudit i možné vlivy z hlediska zákona o posuzování vlivů na životní prostředí“.

Voda pro tři elektrárny

Stávající Temelín, plánované nové dva velké bloky a SMR mají společně odebírat chladící vodu z nádrže Hněvkovice na Vltavě, z toho SMR 12 milionů m3 ročně. Hlavní text dokumentace tvrdí, že záměr je „spolehlivě odolný vůči potenciální změně klimatu“. Její vodohospodářská příloha ukazuje méně růžový obraz. Podle jednoho ze čtyř použitých klimatických modelů by v roce 2080 voda chyběla až 11 měsíců v kuse a v nejhorším měsíci by chybělo 95 % potřebného objemu. Minimální průtoky ve Vltavě by byly zajištěny jen asi v 88 % času. Zpracovatel dokumentace tento výsledek označil za okrajovou variantu. Celé posouzení přitom stojí jen na středním emisním scénáři, který Evropská komise považuje za použitelný zhruba do roku 2060.

Změny se dotknou i nejbližšího okolí. Pod reaktorovou budovou se má trvale snižovat hladina podzemní vody a asi 17 ha plochy bude zpevněno. Příloha o vodách očekává úbytek přítoku do rybníka Dvorčice, pokles podzemního odtoku až o 40–50 % a možné vysychání horního toku Strouhy. Nápravu ale jen doporučuje.

Staveniště na mnoho let

Obec Kočín leží jasi 1,1 km od plochy SMR. Dokumentace připouští, že denní koncentrace prašných částic PM10 z nejnáročnější etapy stavby budou u nejbližších domů vysoko nad imisním limitem. Hned nato bez dalšího zdůvodnění tvrdí, že „ve skutečnosti lze očekávat hodnoty poloviční nebo ještě nižší“. Měření prašnosti navrhuje jen v areálu staveniště, ne v obcích.
Stavba má vyvolat až 450 vozidel denně, z toho asi 150 těžkých, stavba SMR má trvat asi pět let a stavba velkých bloků na ni má navázat. Okolní obce tak mohou žít vedle velkého staveniště přibližně 13 let. To, že se hlavní stavební práce obou staveb nepřekryjí, je jen záměrem oznamovatele, ne závazkem. Jaderné stavby přitom patří ke stavbám s největšími zpožděními.

Sklad vyhořelého paliva je mimo hodnocení

Vyhořelé palivo má zůstat nejvýše deset let v bazénu u reaktoru a pak musí být přesunuto do nového skladu. Hlubinné úložiště má být v provozu nejdříve v roce 2050, sklad ale bude potřeba už za provozu SMR. Projekt s ním přímo počítá: má pojmout palivo z celých 60 let provozu a jeho projektová životnost je 120 let. Dokumentace ho přesto vyčleňuje jako samostatný záměr, který bude posouzen později, a neuvádí ani jeho umístění. Stejně je odloženo i hodnocení vyřazování elektrárny z provozu. U velkých bloků přitom ministerstvo zařadilo sklad paliva mezi stavby, bez kterých nelze záměr provozovat.

SÚRAO ve svém stanovisku upozorňuje, že kapacita úložiště nízko a středně aktivních odpadů v Dukovanech nemusí na odpady ze všech nových reaktorů stačit. Provozní odpad ze SMR tam proto preferuje ukládat jen časově omezeně a doporučuje mít u reaktoru rezervní skladovací kapacitu asi na deset let.

Chybí zhodnocení dopadů nejhorší možné havárie

Ministerstvo v závěru předchozího tzv. zjišťovacího řízení uložilo zahrnout „nejhorší realistický scénář“ potenciální havárie. Dokumentace ale počítá jen s těžkou havárií, při které ochranná obálka reaktoru vydrží. Její selhání odmítá modelovat, protože musí být „prakticky vyloučeno“. Prakticky vyloučená událost ale podle české vyhlášky není nemožná, je jen velmi nepravděpodobná. Navíc to dosud nikdo neprokázal, protože pravěpodobnostní analýza bezpečnosti teprve vznikne.  Zdrojový člen pro těžkou havárii nevychází z analýz reaktoru Rolls-Royce, ale z bezpečnostních zpráv velkých bloků přepočtených podle velikosti aktivní zóny.

Co dál?

Závěry dokumentace o vodě, dopravě a mikroklimatu navíc stojí na studiích, které nebyly zveřejněny, takže je veřejnost nemůže ověřit. Kvůli všem uvedeným nedostatkům Calla – Sdružení pro záchranu prostředí požaduje, aby ministerstvo dokumentaci vrátilo investorovi k doplnění.

Přidejte se i vy se svým vyjádřením! Pošlete jej Ministerstvu životního prostředí datovou schránkou nebo poštou, s uvedením kódu záměru MZP528. Pokud ministerstvo obdrží odůvodněné nesouhlasné vyjádření, musí nařídit veřejné projednání, kde pak lze klást otázky přímo oznamovateli a úřadům. 

****

(c) Edvard Sequens, Temelin.cz