Malé modulární reaktory označované zkratkou SMR (Small Modular Reactors – podle IAEA reaktory do výkonu 300 MW) představují vývojový směr jaderné energetiky, ve kterém někteří energetičtí stratégové vidí cestu k řešení aktuálních problémů sektoru. Hlavním důvodem jsou nižší investiční náklady na výstavbu a snazší uplatnění vyrobené elektřiny na trhu.

Ve světě existuje řada konceptů SMR v různém stádiu vývoje, některé se nacházejí již v pokročilé fázi výstavby. V ročence World Nuclear Industry Status Report 2017 byla hodnocení vývoje SMR v různých zemích věnována celá kapitola, ze které přinášíme zkrácený výtah.

Spojené státy

Koncept malých modulárních reaktorů se těší stálé podpoře ze strany ministerstva energetiky Spojených států (Department of Energy – DOE), které nabídlo dotaci pro pilotní projekty ve výši 226 milionů dolarů na projekt. Jako podporované pilotní projekty byly vybrány navrhované typy reaktorů mPower a NuScale.

Modulární reaktor mPower byl vyprojektován společností Babcock & Wilcox (B&W) a byl považován za první SMR, který bude ve Spojených státech uveden do provozu. Zástupci B&W se vyjadřovali ve smyslu, že směřují k první řadě komerčně nabízených reaktorů SMR na světě. V roce 2011 o reaktor mPower projevil zájem první zákazník – Tennessee Valley Authority. Oba subjekty se shodly, že budou usilovat o získání povolení pro reaktor mPower v lokalitě Clinch River.

V roce 2014 se ovšem postup směřující k výstavbě reaktoru mPower zastavil. Společnost B&W omezila výdaje na program SMR z 80 milionů dolarů za rok na 15 milionů. Jako důvod byl uveden slabý zájem investorů a zákazníků. Firma následně propustila vedoucího programu. Nevyšel ani pokus o opětovné nastartování programu v roce 2016, podle aktuálních informací jsou informace o dosavadních vývojových pracích archivovány pro případné využití v budoucnosti.

Druhý pilotní projekt podpořený ministerstvem energetiky, reaktor NuScale nabízený stejnojmennou firmou, pokračuje ve vývoji a jeho výrobce podal v březnu 2017 k jadernému dozoru žádost o posouzení konceptu. Doba trvání procesu se odhaduje na 40 měsíců. Jako potenciální zákazník se přihlásila společnost Utah Associated Municipal Power Systems (UAMPS) poskytující energetické služby ve státech Utah, Kalifornie, Idaho, Nevada, Nové Mexiko a Wyoming. Podle vyjádření UAMPS projevilo předběžný zájem o reaktor NuScale 33 regionálních energetických podniků. Podle představitelů NuScale by mohl být první reaktor v provozu v roce 2024, následně očekávají rychlý rozvoj trhu. Optimismus firmy NuScale ovšem není všeobecně sdílený. Bývalý generální ředitel Westinghouse Danny Roderick odůvodnil vystoupení firmy z programu vývoje modulárního reaktoru nedostatkem zákazníků.

Rusko

Ruský jaderný průmysl vyvíjí několik konceptů reaktoru SMR, do pokročilé fáze se však dostal jen reaktor KLT-40S. Tento koncept vychází z konstrukce reaktorů používaných na ruských atomových ledoborcích a rovněž je navržen pro umístění na lodi. První dva reaktory KLT-40S budou umístěny na lodi Akademik Lomonosov, jejíž výstavba byla zahájena v dubnu 2007. Podle původního plánu měla být výstavba dokončena v roce 2010 a do roku 2016 bylo počítáno se zprovozněním dalších šesti plovoucích jaderných elektráren. Stavba lodi Akademik Lomonosov se ovšem významně protáhla, dnes se očekává spuštění této plovoucí elektrárny v roce 2019. Rovněž odhad celkových nákladů na výstavbu narostl v přepočtu z 232 na 740 milionů dolarů.

Žádný další z ruských konceptů SMR se v současné době nestaví ani se neuvažuje o zahájení výstavby v blízké budoucnosti.

Jižní Korea

Jihokorejský modulární reaktor označovaný SMART je vedle ruských plovoucích reaktorů dalším konceptem SMR, který získal povolení jaderného dozoru a to v roce 2012. Od té doby shánějí vlastníci konceptu zákazníky. Vzhledem k tomu, že v podmínkách Jižní Koreje nebyla výstavba vyhodnocena jako ekonomicky výhodná, zaměřili se na vyjednávání v Saúdské Arábii a Indonésii. Jednání ovšem zatím nevedla ke konkrétním objednávkám.

Čína

Čínský reaktor SMR s označením HTR - PM je od roku 2012 ve výstavbě a podle posledních odhadů má být spuštěn v roce 2018. Původní záměr rychlé výstavby 18 dalších jednotek ovšem nebyl naplněn. Řada představitelů čínského jaderného průmyslu je k projektu skeptická, neboť cena vyrobené elektřiny výrazně převyšuje konvenční reaktory. V současnosti se čínský výzkum zaměřuje na koncepty plovoucích reaktorů pro budoucí případné uplatnění v jihočínském moři.

Celou kapitolu o aktuálním vývoji SMR najdete na straně 151 ročenky World Nuclear Industry Status Report 2017.  

*****

(c) Karel Polanecký, Temelin.cz // Foto: Reaktor KLT-40S umisťovaný do lodi Akademik Lomonosov, Baltiisky Zavod