I velmi nízké dávky radiace jsou škodlivé pro živé organismy. Těmito slovy lze shrnout poznatky vědců publikované v časopise Biological Reviews, kde byly sumarizovány výsledky analýz 46 recenzovaných studií z posledních čtyřiceti let. Výzkumníci z univerzit South Carolina a Paris-Sud zjistili, že rozdíly v přirozeném radioaktivním pozadí mají malé ale statisticky významné negativní dopady na DNA a několik dalších zdravotních ukazatelů.

Výzkum se zaměřil na vyhodnocení studií z několika lokalit rozmístěných na různých kontinentech, které mají společné vysoké radioaktivní pozadí v důsledku skladby nerostů. Konkrétně šlo o Ramsar v Íránu, Mombasu v Keni, Lodeve ve Francii a Jang-ťiang v Číně.

Právě tyto lokality a několik dalších míst, kde přirozené radioaktivní pozadí výrazně převyšuje normální hodnoty, dlouhodobě přitahují pozornost vědců, kteří usilují o poznání vlivu radioaktivního záření na živé organismy. Jednotlivé studie často ukázaly pouze malé dopady v omezených vzorcích populace, ze kterých bylo obtížné udělat statistický závěr.

"Když sledujete takto malé dopady, potřebujete mít k dispozici hodně velký vzorek populace," uvedl spoluautor výzkumu Timothy Mousseau, biolog z univerzity South Carolina. "Shrnutí výsledků různých studií z různých oblastí a jejich zpracování jednotnou statistickou metodou poskytuje užitečný nástroj pro otázky dopadů nízkých dávek radiace."

Timothy Mousseau a jeho kolega Anders Møller z univerzity Paris-Sud prohledali vědeckou literaturu, prověřili více než pět tisíc prací, které se zabývají přirozeným radioaktivním pozadím, a čtyřicet šest jich vybrali ke kvantitativnímu porovnání. Všechny vybrané studie zkoumaly vedle vybraného kontrolního vzorku populace také skupinu vystavenou vyšším dávkám a pro oba případy popisovaly úroveň radiace. Ve všech studiích byla popsána statistická metoda vyhodnocení, což umožnilo jejich srovnání.

Mezi studovanými organismy byly různé druhy rostlin a živočichů ale převážná většina výzkumů se soustředila na člověka. Každá ze studií zkoumala jeden nebo několik z možných dopadů radiace, jako jsou laboratorně potvrzené poruchy DNA, rozšíření vrozených postižení typu Downova syndromu nebo odchylky v podílu pohlaví narozených dětí. Pro každý z potenciálních dopadů byl použit statistický algoritmus, jehož výstupem je hodnota, podle níž lze studie porovnávat.

Vědci zjistili významný výskyt negativních dopadů na zdraví v řadě kategorií, například v oblasti imunologie, fyziologie, genetických mutací a výskytu chorob. Frekvence negativních jevů byla tak vysoká, že lze vyloučit náhodný výkyv.

"Ve vědecké komunitě převládal názor, že když nepozorujeme dopady nízkých dávek radiace na místech s vysokým radioaktivním pozadím, tak patrně žádné problémy nezpůsobují,“ říká Timothy Mousseau. "Při vyhodnocení velkého souboru dat ovšem vidíme významné negativní dopady. Výsledky svědčí o tom, že neexistuje žádný limit, pod kterým by bylo možné říci, že radiace nemá žádné negativní dopady. Dopady radiace jsou měřitelné při libovolně nízkých dávkách, máme-li k dispozici dostatečně velký vzorek populace.“

Mousseau věří, že výsledky jeho práce pomohou k lépe informované debatě o rizicích plynoucích z vystavení osob radioaktivnímu záření. "V případě úrovně kontaminace způsobené v minulosti při provozu jaderných elektráren a dokonce i v případě následků havárií v Černobylu a Fukušimě se zástupci průmyslu pokoušejí zlehčit význam dávek radiace, kterým jsou lidé vystaveni, s poukazem na to, že jsou pouze dvakrát vyšší než přirozené radioaktivní pozadí. Chybně přitom předpokládají, že úroveň přirozeného radioaktivního pozadí neznamená žádné ohrožení. Poznatek o účincích nízkých dávek radiace by měl přispět k přehodnocení pravidel pro vystavení záření i v případech, jako jsou provoz jaderných elektráren, zdravotnické procedury nebo využívání rentgenu při kontrolách na letištích.“  

Originál článku najdete na:
http://www.sciencedaily.com/releases/2012/11/121113134224.htm

*****

(c) Karel Polanecký, Temelín.cz // foto: Greenpeace International