Podle posledních oficiálních zpráv by měl být blok s reaktorem EPR ve finské jaderné elektrárně Olkiluoto připojen k síti letos v říjnu a do plného provozu uveden v únoru 2022. Taková je dohoda mezi finským investorem a generálním dodavatelem, kterým je aktuálně  francouzská státní společnost Areva SA. Případné nedodržení termínu by pro dodavatele znamenalo další penále. V případě dodržení aktuálního harmonogramu dosáhne celkové zpoždění téměř třinácti let – původní plán počítal se spuštěním v první polovině roku 2009.

Právě Olkiluoto přitom mělo být ukázkovou stavbou, která měla demonstrovat, že reaktory třetí generace jsou schopny překonat problémy s dlouhou dobou výstavby a prodražováním projektů. Koncept tlakovodního reaktoru EPR se měl stát jedním ze základních kamenů plánované jaderné renesance.

Všechny projekty s reaktorem EPR se potýkají s významným prodlužováním harmonogramu výstavby a překračováním rozpočtu. V případě elektrárny Olkiluoto jsou problémy většinou spojeny s kvalitou prací přímo na stavbě, ať už jde o problémy betonových konstrukcí, nevyhovující svary či materiálové vady oceli – tedy typické problémy, kterými trpěly reaktory předchozích generací. Tato skutečnost vyplývá z konceptu reaktoru EPR, který není zcela nový, ale jde spíše o vylepšenou verzi dřívějších konstrukčních typů.

Třebaže jednotlivé konkrétní technické problémy byly poměrně komplikované (například nutnost opakovaných testů svarů u tlakové nádoby reaktoru dodávané firmou Mitsubishi Heavy Industries), nemohly by v součtu vést ke třináctiletému zpoždění. Hlavním problémem je patrně složitý koncept reaktoru a řada organizačních potíží v dodavatelských řetězcích. Na projektu se podílí velké množství subdodavatelských firem, některé z nich neodhadly správně své možnosti a kapacity. Práce na stavbě se nedařilo organizovat podle plánu, což opakovaně kritizoval i finský jaderný dozor – ten v roce 2009 dokonce hrozil uzavřením stavby z důvodu nedodržování předepsaných postupů.

Problematický projekt v Olkiluotu byl jednou z hlavních příčin finančního kolapsu společnosti Areva, která byla v konsorciu s firmou Siemens generálním dodavatelem projektu. Smlouva s finským investorem byla uzavřena na pevnou částku 3 miliardy eur, přičemž skutečné náklady dosáhly podle posledních odhadů 11,4 miliard eur. Areva se opakovaně dostávala do miliardových ztrát, což vedlo k jejímu faktickému bankrotu. Součástí plánu francouzské vlády na záchranu Arevy bylo převzetí reaktorové divize energetickou společností EDF. Ta ovšem souhlasila pouze pod podmínkou, že nebude muset převzít závazky spojené s projektem Olkiluoto. Projekt tak musí dotáhnout dokonce speciální subjekt Areva SA vlastněný a financovaný francouzskou vládou.

Více informací:
roční zprávy World Nuuclear Industry Status Report na www.worldnuclearreport.org .

****

(c) Karel Polanecký, Temelín.cz // foto: Wikimedia Commons