Jaderné elektrárny již po desetiletí chrlí radioaktivní odpad. V roce 2016 bylo spuštěno deset nových jaderných reaktorů - a další dva v první polovině roku 2017, uvádí Zpráva o stavu jaderného průmyslu ve světě z roku 2017. Šest z těchto nových jaderných elektráren jsou v Číně, která je po Spojených státech a Francii třetí zemí na seznamu „velkých pěti“ produkujících jadernou energii. Velká pětka vyrábí 70 procent světové jaderné energie, přičemž USA a Francie vyrobí téměř polovinu světové výroby. Ve stejném časovém období byly odstaveny pouze 4 reaktory. Otázka dlouhodobého skladování se stala ještě naléhavější.

V září 2017 začne Německo hledat konečné řešení pro ukládání jaderného odpadu. Speciální komise má úkol prohledat zemi a nalézt vhodnou geologickou lokalitu pro vybudování hlubinného úložiště, kde se dá pohřbít toxické dědictví jednou provždy. Vláda si dala termín do roku 2031, ale kritici jsou skeptičtí, že se to nepodaří stihnout. Řeší se složité technické otázky, zda nejlepší ochranu proti úniku nebo znečištění mohou poskytovat jíl, žula nebo solné formace. Lokalita musí být zabezpečena na milion let - takže si vědci musí být jisti, že podloží přežije bez úhony takové eventuality jako budoucí doby ledové.

Ale největší výzvou zůstává přesvědčit obce, aby přijaly skládku jaderného odpadu u nich doma.

Čtyři desetiletí odporu v Gorlebenu

Na konci sedmdesátých let si vláda západního Německa vybrala pro průzkum možného konečného úložiště jaderného odpadu lokalitu bývalého solného dolu Gorleben v Dolním Sasku. Došlo k desetileté bitvě s místními obyvateli, kteří vehementně protestovali proti projektu. Protestující tvrdí, že Gorleben - řídce osídlená oblast poblíž východoněmecké hranice - byl vybrán spíše z politických, než vědecko-technických důvodů.

Věda vs. politika

Americký jaderný expert Robert Alvarez říká, že Německo má alespoň jasně definovaný soubor vědeckých kritérií pro výběr lokality, které má být geologicky stabilní a chránit odpad v kontejnerech před oxidací a korozí. „Myslím, že německá vláda věnuje více pozornosti geologům a osobám zabývajícím se jadernou bezpečností,“ prohlásil Daw Alavarez, spolupracovník na americkém Institutu pro politické studie (IPS, Washington, D.C.).

Ve Spojených státech učinil prezident Donald Trump kroky k opětovnému zahájení výzkumu na úložišti v Yucca Mountain, bývalém testovacím místě jaderných zbraní v nevadské poušti. Alvarez popisuje situaci před volbami, konanými v roce 1988, která vedla k politickému rozhodnutí Kongresu zrušit průzkum různých lokalit v USA.

„Lidé zešíleli - a to vystrašilo všechny politiky, kteří kandidovali ve volbách,“ vysvětluje Alvarez. „Takže v roce 1987, kdy se proces rozjížděl, Kongres jen změnil zákon a řekl: „Jdeme to uložit v Yucca Mountain, vy ostatní můžete být v klidu.“ " Alvarez poukazuje na to, že lokalita byla již kontaminována jaderným testováním a že Nevada má slabší hlasovací právo. Ale říká, že geologické podmínky v Yucca Mountain nejsou zdaleka ideální a vyžadují rozsáhlé odvětrávání po dobu nejméně 100 let, aby byl odpad chlazen.

„Koluje spousta nesmyslů o tom, že lokalita je nejlepším místem z vědeckého hlediska,“ říká Alvarez. Žulový masiv, stejně jako ten zkoumaný ve Finsku a Norsku, by byl mnohem vhodnější, říká. „Máme spoustu žulového podloží ve Státech, ale nachází se v osídlených oblastech,“ dodal Alvarez.

Skandinávie je na koni

Finsko přitáhlo pozornost v médiích tím, že bylo vychvalováno jako první konečné úložiště jaderných odpadů na světě, 400 metrů hluboko v žulovém skalním podloží na západním pobřeží země. Podobný projekt probíhá ve Švédsku. Alvarez říká, že tyto skandinávské země jsou lídři. Ale můžeme být opravdu přesvědčeni o tom, že tato hlubinná úložiště v žulovém masivu budou bezpečná stovky let, jak Finsko zamýšlí? „Mírně řečeno, to tvrzení obsahuje silné prvky spekulace,“ říká Alvarez. „Jak můžeme předpovědět, jak bude svět vypadat za 100 let?“ A další země čelí větším výzvám.

Plány na úložiště se hroutí po celém světě

„Problém ve Finsku a ve Švédsku je dosti jednoduchý,“ říká Andrew Blowers z nezávislé poradní expertní skupiny Nuclear Waste Advisory Associates. „Máte jeden typ rozsáhlého geologického podloží – a máte velmi málo jaderných elektráren s konkrétní dávkou odpadu.“ Francie, která získává tři čtvrtiny elektřiny z jaderné energie, plánuje do roku 2030 otevřít úložiště v Bure ve východní Francii. Ale stejně jako Yucca Mountain je Bure sužováno obtížnými technickými problémy, obavami o bezpečnost a protesty veřejnosti. Ve Velké Británii byly po veřejných a vědeckých konzultacích zrušeny plány na úložiště v blízkosti přepracovacího zařízení Sellafield. A minulé léto vláda v Austrálii opustila plány na mezinárodní úložiště pro jaderný odpad z celého světa -  rovněž v důsledku veřejného odporu.

Čekání na řešení

Takže mezitím, jak se Finsko chystá zaplnit své úložiště, co se děje s veškerým odpadem vytvořeným za více než šest desetiletí, ve kterých poháníme naše ekonomiky jadernou energií? Z větší části je rozesetý všude kolem - v dočasných a prozatímních skladovacích povrchových zařízeních s velmi různou úrovní bezpečnosti. Tato zařízení nebyla nikdy určena k ukládání takového množství odpadu po tak dlouhou dobu.

Alvarez říká, že Německo opět spravuje odpad lépe než většina ostatních států. Za prvé, Německo používá kontejnery, které jsou jako Mercedesy oproti starým Chevroletům používaným ve Spojených státech. Mají daleko silnější stěny a mohou bezpečněji uchovat odpad po delší dobu.

Mokrý způsob skladování hrozí katastrofou

Mezi mokrým a suchým skladováním je velký rozdíl. Jaderný odpad musí být chlazen v kapalině. Pokud se však kapalina vypaří, vyhořelé jaderné palivo se rychle zahřívá - a mohlo by dojít k požárům s takovými důsledky, proti kterým by byl dle odborníků Černobyl malinkatý. Když se v roce 2011 stala jaderná nehoda ve Fukušimě, bazén s vyhořelým palivem byl vážně poškozen a chvilku se zdálo, že k takové nehodě dojde. Ve skutečnosti ale došlo k úniku, který vodu v bazénu doplnil. Bez této šťastné nehody by podle některých expertů desítky milionů lidí - asi 27 procent obyvatel Japonska - musely být evakuovány.

Ale navzdory nebezpečí země jako Francie, Velká Británie, Jižní Korea a USA nadále skladují jaderný odpad v bazénech v rozporu s prohlášeními odborníků, že by odpad měl být skladován suchou cestou. Odborníci říkají, že nejpalčivějším problémem není nalezení lokalit pro konečné úložiště, ale zabezpečení dočasného skladování až do té doby, kdy se podaří vyluštit hádanku, jak zbavit lidstvo nejjedovatějšího odpadu.

Kupování si času

„Mám podezření, že časem se doba skladování na povrchu prodlouží,“ říká Alvaraz. Mycle Schneider, nezávislý analytik v oblasti jaderné politiky a hlavní autor výroční zprávy, je přesvědčen, že hlubinné ukládání by ani nemělo být konečným cílem a že odpad by měl být vyjmutelný pro případ, že bychom přišli na lepší způsob, jak se s odpadem vypořádat. V tuto chvíli je to podle něj o nalezení nejméně špatného řešení.

„Je to naprosto jasné,“ řekl Schneider. „Vyjměte vyhořelé palivo z bazénů co nejrychleji a přemístěte ho do suchého skladu, a to i v případě, že skladování nemusí být pro začátek ideální. V další fázi převezte odpad do vhodné budovy a pak do robustního skladu na způsob bunkru. A odtud můžete začít myslet na věčnost.“

Originál článku: Nuclear waste: Where to store it for eternity?; Deutsche Welle; 12. září 2017

*****

(C) Přeložila Olga Kališová, Temelin.cz // Foto: archiv Calla