Obvykle se traduje, že odstavování jaderných elektráren v Německu bylo významným vítězstvím německé Strany zelených. Ale když byla v roce 2000 podepsána první dohoda, Zelení za ni hořce zaplatili kompromisem. Dnes v Německu chybí konečné úložiště radioaktivních odpadů. Letos byl celý proces hledání konečného úložiště znovu otevřen a Gorleben je stále ve výběru. Rozhodnutí se očekává do roku 2031.

Po celá desetiletí byl Gorleben plánován jako místo konečného odpočinku pro německý jaderný odpad. Po podepsání dohody zde místní demonstranti vybudovali falešný hřbitov pro celý tehdejší německý parlament. Co tím chtěli dát najevo?

Vláda se tehdy právě dohodla s provozovateli reaktorů, že jaderné elektrárny budou uzavřeny po 32 letech výroby elektřiny. To se ale skalním protijaderným protestujícím jevilo jako zrada. Zelení volali po postupném vyřazení v pěti letech během volební kampaně v roce 1998, ze které vyšli vítězně v koalici se sociálními demokraty. Ale tzv. phase-out, kterého bylo dosaženo v roce 2000, měl umožnit posledním jaderným elektrárnám dosloužit během více než dvaceti let. Kvůli tomuto kompromisu ztratili Zelení velkou podporu a rozzuřili některé obyvatele z oblasti Gorlebenu, kteří pak měli žít s jaderným odpadem z těchto dalších desetiletí.

Když si uvědomíme, že německý parlament je největší na světě, vybudovat takový hřbitov byl docela výkon. Bylo vytvořeno 669 křížů se jmény členů Bundestagu z let 1998-2003 na malých kovových plaketách. Kříže byly uspořádány v polokruhu tak, aby napodobovaly skutečný zasedací pořádek v Dolní komoře parlamentu. Dalších 69 křížů bylo zřízeno pro členy Bundesratu (Horní komory parlamentu). Nikdo nebyl ušetřen. Dokonce i hlavní politici stojící za zákonem o obnovitelných zdrojích energie.

Dalším překvapením v Gorlebenu je loď na okraji lesa: stará Beluga organizace Greenpeace v Německu. Po svém vyřazení z provozu sem byla tajně dopravena, aby označovala místo, kam po desetiletí přicházely desítky tisíc Němců protestovat, čímž vznikla permanentní základna protestního tábora zvaného „Svobodná republika Wendland“ (Freie Republik Wendland).

Za lodí Beluga je instalována řada infopanelů, které zaznamenávají historické události. Například, že v roce 1977 byla oblast Gorleben vybrána pro konečné úložiště především proto, že sousedila s bývalým východním Německem (ironií osudu se nachází v blízkosti středu sjednocené země). Nebo citace tehdejší ministryně životního prostředí Angely Merkelové při její návštěvě v roce 1995, kdy došlo k problémům při přepravě odpadu: „Každá hospodyně ví, že při pečení se trochu prášku do pečiva rozpráší.“

Plány na vybudování zařízení na přepracování jaderného paliva v blízkosti Gorlebenu se neuskutečnily. Jaderný odpad měl být přeměněn na palivo pro jiný typ reaktoru, čímž měl vzniknout nekonečný přísun paliva – neboli jaderné perpetum mobile. Žádná země nemá ani dnes takový „uzavřený jaderný cyklus“.

Surrealistickou návštěvu lokality dokresluje osamělý strážce dočasného meziskladu s nejnudnějším pracovním místem na světě – hlídání vchodu uprostřed ničeho.

Hřbitov ani loď nemají povolení, takže byly prohlášeny za „umělecká díla“, aby je policie nemohla odstranit z veřejného prostranství. Tato myšlenka napadla umělce Josepha Beuyse, který se jednou zúčastnil protestu, při kterém sesbíral podpisy pod petici, aby umělecké expozice nebyly tak snadno odstranitelné podle německého práva.

Originál článku: A visit to Gorleben, Germany’s former final nuclear repository, autor Craig Morris; Global Energy Transition, 28. září 2017 (redakčně upraveno)

*****

(C) Přeložila Olga Kališová, Temelin.cz // Foto: Craig Morris