Každá vláda (snad kromě té bhútánské) sleduje především své finanční zájmy. Nejinak je tomu s provinční vládou v kanadském Saskatchewanu, která chce pod heslem energetické bezpečnosti státu využít domorodá severní území kmene Dene pro novou těžbu přírodního asfaltu a minerálů, skládku vysoce radioaktivních odpadů a výstavbu jaderných reaktorů na podporu „ekologicky šetrné" extrakce ropy z dehtových písků za účelem vývozu energie do sousední Alberty.

Aktivity uranového průmyslu byly v severním Saskatchewanu schváleny provinční vládou v 70. letech navzdory odporu ze strany původních obyvatel žijících v lokalitě. „Asociace Métis a Indiánů bez statusu” (AMNSI) tehdy prohlásila: „Navrhovaná těžba uranu představuje jen jedno ze stovek firemních a vládních rozhodnutí za účelem spáchání loupeže, krádeže, a dokonce i genocidy na našem lidu." Po vytěžení uranu v dole Cluff Lake v roce 2006 byly těžební jámy zasypány, přilehlá odkaliště vysušena a miliardy tun radioaktivního prachu z nich pohřbeny pod navezenou půdou a zasázenými stromy.

Dlouhodobý monitoring životního prostředí byl svěřen francouzské společnosti AREVA, bývalému provozovateli dolu, která také vydala studii konstatující, že horníci v jejich uranových dolech jsou zdravější než průměrná běžná populace, až na výskyt rakoviny plic.  Asi u 23 % horníků, účastnících se studie, byla zjištěna rakovina plic v letech 1969 – 1999. Co se týče výzev k provedení základní a epidemiologické zdravotnické studie o dopadech těžby a zpracování uranu na okolní komunity, tyto zůstaly podle Dr. Jima Hardinga, autora knihy “Smrtící tajemství Kanady”, bez odezvy vlády i průmyslu od roku 1970.

Provinční vláda a místní samosprávy pochopitelně spolupracují s těžařskými firmami. Kanadská komise pro jadernou bezpečnost (CNSC) veřejně propaguje vědecký klam, že nízké hladiny radiace v okolí uranových dolů nepřispívají k výskytu rakoviny. Oponuje jí Národní akademie věd (NAS), podle níž jakékoli vystavení ionizujícímu záření zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Vláda a průmysl si navzájem prokazují alibi, že půda, voda, vzduch a tradiční plodiny pěstované v okolí uranových dolů nejsou nepříznivě ovlivněny těžbou uranu. Ale zpráva Institutu Pembina uvádí, že „životní prostředí a biota [pozn. aut. souhrn živočichů a rostlin] v blízkosti uranových dolů byly kontaminovány radionuklidy, zejména kvůli navátému prachu z odkališť," a označuje „významné potenciální zvýšení rizika vzniku rakoviny pro člověka ze spotřeby soba karibu v okolí uranových dolů."

Nicméně, plány provozovatelům uranových dolů, těžařským firmám, samosprávám a vládě komplikují domorodí obyvatelé indiánského kmene Dene, kteří se po více než 30 letech od otevření uranových dolů rozhodli znovu se zapojit do vládních debat a bránit své nároky na půdu a zdravou krajinu poskytující jim živobytí. Od listopadu 2014 táboří skupina s názvem „Aliance severních lovců kožešin” (NTA) na Saskatchewan Highway 955 kvůli zablokování vstupu těžařům na jejich území, a na konci ledna 2015 se sešlo kolem 150 příznivců Aliance k diskuzi o jejích budoucích cílech.

Na této lednové schůzce se shodli, že nejdůležitější je vzájemná pomoc při stavbě domů a vzdělávání na téma vztahu k půdě a úcty k přírodě. „Jakmile bude půda opuštěna, obsadí ji a budou si dělat, co chtějí.” říká Candyce Paul, mluvčí Aliance a člen protijaderného „Výboru pro budoucí generace” (CFG). Že je jeho tvrzení oprávněné, dokládá Brian Grandbois, stařešina z Cold Lake, kde momentálně zažívají problémy s ropnými skvrnami a úniky miliónů litrů ropy do spodních vod: „Dovolili jsme přivandrovalcům přijít, a protože jsme k nim byli tak laskaví, teď nemáme nic.”

Aliance je pevně rozhodnutá dosáhnout svého i přesto, že federální vláda nejen omezuje práva tzv. Prvních národů (FN), ale také ořezává milióny z jejich rozpočtu – což má dopad na zdravotnické, vzdělávací a pracovní programy – a zároveň motivuje seveřany k práci v dolech prostřednictvím multi-miliónových dotací na školení. Přitom vláda prohlašuje, že vychovává domorodé obyvatele k „soběstačnosti" snížením finančních prostředků, ale ve skutečnosti vytváří jejich závislost na příjmech z těžby.

„Chceme, aby se naši lidé nikdy nezapojovali do těžby. Nikdy," říká Paul. „Když je pak po všem, budete mít celou generaci lidí, kteří nemají vůbec nic.” A dodává: “Raději si chceme vytvořit místní, udržitelnou ekonomiku, která nepřekáží lidem v žití ... Snažíme se propagovat obnovitelné zdroje energie. Snažíme se podporovat alternativní bydlení, výchovu k nezávislosti a projekty na místní potravinovou soběstačnost." "To je poprvé, kdy se lidé kmene Dene ozývají silným hlasem," říká Don Montgrand, který je v táboře od prvního dne a byl jmenován jako jeden z lídrů na policejní příkaz. "Musíme to udělat," říká Don. "Pro naše děti. Pro další generace."

Více informací: http://www.vice.com/en_ca/read/a-dene-alliance-formed-to-resist-uranium-and-tar-sands-mining-in-saskatchewan-892

*****

(c) Olga Kališová dle článku Michaela Toledana, Temelín.cz / foto:  Vice.com