Daniel Vondrouš

Vláda Andreje Babiše schválila Národní investiční plán. Zatímco rozumné děti před Vánoci prosí Ježíška, aby jim přinesl hračku nebo laptop, ministerský vánoční seznam obsahuje rovnou dvacet tisíc přání za 8 bilionů korun. Měli bychom se zamyslet, do čí kapsy vláda sáhne, aby svá přání splnila. Možná pak ještě rychle napíšeme Ježíškovi my, a to o novou vládu.

Pokud se nám nebude dařit stavět nové jaderné bloky, vrátíme se ke kutání a pálení uhlí. Tak se dá interpretovat stanovisko pana Mládka, když zachování limitů těžby podmiňuje úspěšným plněním státní energetické koncepce.

Hlavní témata vlády v oblasti životního prostředí jsou popsány ve  zprávě Hnutí Duha Na nové ministry čekají žhavé úkoly. Ministr průmyslu a obchodu (MPO) Jan Mládek by se měl hlavně dohodnout s premiérem, koaličními stranami i opozicí na zákoně Velká výzva,který stanoví, jak budeme snižovat závislost naší země na ropě, plynu a uhelných dolech. Ministr životního prostředí (MŽP) Richard Brabec bude muset zejména vylepšit žalostnou úroveň recyklace odpadků, zajistit péči o divokou přírodu v národních parcích a zajistit pokračování Zelené úsporám, která sníží účty rodinám a pomůže vyčistit smog.

Elektrárny se mají stavět kvůli výrobě elektřiny - až to bude potřeba - a ne jako způsob zvyšování zaměstnaností. Investor(ČEZ) požaduje státní garance ceny vyrobené elektřiny, přestože elektřina z nových bloků bude kvůli přebytku zdrojů nejméně deset let exportována. Za takových podmínek je Temelín hladovou zdí a dalším tunelem na peněženky občanů. (Reakce na PR článek konzultanta a bývalého člena představenstva ČEZ pana Hezoučkého: http://www.ceskapozice.cz/byznys/energetika/dostavba-temelina-kdy-kdyz-ne-ted)

Překlad článku z Renewables international. Soudě podle diskusí na sociálních sítích, německá komunita obnovitelných zdrojů je potěšena oznámením o stavbě nové jaderné elektrárny ve Velké Británii. Náklady jsou nyní, konečně, tak transparentní - a tak vysoké! Ještě nikdo neřekl Britům kolik stojí elektřina z obnovitelných zdrojů?

Mnozí zastánci starých dobrých časů v energetice rádi připomínají dobu před nástupem obnovitelných zdrojů, kdy údajně v Evropě vládl volný trh, rozuměj energetické monopoly či oligopoly. S vážnou tváří mluví o nutnosti zrušit “špatnou” podporu nových technologií a vrátit se k tzv. “tržním podmínkám” a férové soutěži všech zdrojů elektřiny. Jenže jak ve skutečnosti tento trh fungoval a stále ještě funguje? Jaké podmínky si elektrárenské firmy za ta desetiletí vynutily?