Odhodlání vystavět v České republice 4 nové reaktory navýšené nespecifikovaným počtem malých modulárních reaktorů je politickým rozhodnutím. Protože je-li obhajitelné, tak jen jako takové. Jinak ne.
Milan Smrž
Autor je chemik, vynálezce a publicista a autor desítek původních sdělení, vědeckých článků a patentů. Působil jako asistent na Katedře energetiky VŠCHT Praha. Od roku 2000 je předsedou národní sekce a 2003 byl zvolen viceprezidentem evropské asociace EUROSOLAR pro obnovitelnou energii. Vedle toho se věnuje přímé ekologické výchově a projektové i fyzické realizaci energetických projektů v rámci oficiální české rozvojové spolupráce v Zambii. Vede sekci energetiky ve skupině udržitelných technologií.
Otázkou ovšem je, zda jsme vůbec někdy byli, nebo jestli nám ve sebezničujícím rozletu bránil jenom nedostatek technologií a masmediální masáže
Proč je využití rychlých reaktorů pro zvládnutí klimatické katastrofy cenovým, bezpečnostním a ekologickým fiaskem? Článek o jaderné renesanci doporučuje masové využívání jaderné energie, především ve formě rychlých množivých reaktorů, které by byly schopné přeměnit neštěpitelný izotop uranu 238 na plutonium. Nabádá nás, že bychom se měli přestat bát jádra.
Veganstvím klima nezachráníte, odpovědnost musí nést fosilní znečišťovatelé. Pod tímto názvem zveřejnil před pár lety v USA Today americký klimatolog Michael Mann spolu s Jonathanem Brockoppem článek.
Oblíbenou říkankou, která předesílala většinu energetických debat v České republice bylo „u nás nemáme pro obnovitelné zdroje podmínky“. A to bez jakýchkoliv důkazů, vědeckých studií, či odpovídajících příkladů. Tedy dogma.
Na zemi dopadá ze Slunce asi 8000krát více energie, než ji spotřebujeme z našich energetických zdrojů. Na zem tedy dopadne za jednu hodinu tolik, kolik na planetě spotřebujeme za jeden rok. Tento potenciál nelze využít celý, protože se z větší části jedná o nízko potenciální teplo okolí. Přesto zůstává dostatek přírodní energie, který může uspokojit veškeré energetické potřeby.
Korupce v jadernému průmyslu je ještě nebezpečnější než kdekoliv jinde, protože jaderný průmysl pracuje s velikým množstvím nebezpečných látek, především s radioaktivitou. Každá aktivita, která by byla zmanipulována korupcí, představuje nebezpečí výběru metody nebo komponentů podle výše úplatku a ne podle kvality. Dalším aspektem je skutečnost, že náklady na korupci se obvykle promítnou do navýšení ceny během výstavby. Korupce i státní dotace na záchranu tohoto odvětví ukazují na neudržitelnost jaderné energetiky.
