Milan Smrž

Převážná část vystoupení poslanců v rozpravě k zákonu o nízkouhlíkové energetice (Lex Dukovany) musela být pro jen trochu znalejší posluchače tristním zážitkem, protože potvrdila přetrvávající konzervativismus české politické reprezentace ve věci energetické koncepce. Tento postoj byl podpořen těžko uvěřitelnými dezinformacemi, které byly bez uzardění (možná ale pod rouškou nebylo vidět) prezentovány s cílem dále diskreditovat obnovitelné zdroje a představit jadernou energetiku jako klíčové řešení. Smyšlené a nepravdivé informace o obnovitelné energetice měly za cíl negativně ovlivnit postoj poslanců k obnovitelné energii a posílit přesvědčení o výlučnosti jaderného řešení. Podívejme se na to, jak uvedené údaje korespondují s reálnými projekty obnovitelné energie ve světě.

V České republice údajně nemáme pro obnovitelné zdroje energie podmínky. Nemáme moře, kde bychom mohli stavět větrné elektrárny, že nemáme dost slunce, u nás nefouká, a větrné elektrárny hyzdí krajinu. A tak se zájem prakticky všech politiků a veliké části veřejnosti upírá k jaderné energii. Je samozřejmě otázkou, jak dlouho tato náklonnost vydrží. Na počátku 90. let bylo v Německu 80 % obyvatel pro jadernou energii. Tou dobou byly obnovitelné zdroje sice již známé, ale drahé a do svých plánů je integrovali jen vizionáři (Hermann Scheer). V roce 2011 podporovalo jadernou energii v Německu 20 %. Nyní jen několik procent. V rámci dvou let Německo odstaví od sítě své poslední reaktory. Později se přidá Belgie, Španělsko a Švýcarsko.

Pokaždé, když má jaderný průmysl problém, vytasí se s převratnou novinkou. Jednou to jsou množivé reaktory (asi dvacet neúspěšných projektů na světě bylo ukončeno, poslední francouzský projekt Astrid minulý rok), jednou malé modulární reaktory, které budou mít tu údajnou zázračnou vlastnost, že budu čím menší, tím budou levnější a obrátí na ruby scale effect. Ten definuje pokles ceny při větším objemu výroby, k tomu ale v tuto chvíli neexistuje odpovídající počet objednávek, byť předběžných. Tyto relativně malé reaktory by měly zásobovat jednotlivá střední a větší města. Zde by ale přestaly platit státní jaderné zájmy, včetně netransparentního jednání, jaké dnes vidíme při projednávání výstavby nového bloku v Dukovanech. Rovněž je velmi pravděpodobné předpokládat opozici občanské společnosti, která by obávala finančních i dalších rizik jaderného zařízení v těsné blízkosti.

Předseda sdružení Eurosolar Milan Smrž píše předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Daně Drábové. Ve své propagaci výstavby nových jaderných reaktorů podle něj úřednice používá zkreslené a zavádějící argumenty.

Tímto článkem reaguji na několik pro jaderných a proti obnovitelných článků, které byly v minulém roce publikovány na serveru Ekolistu.

Je koncept české energetiky negující nejnovější trendy zárukou přijatelné budoucnosti? Máme u nás výjimečné podmínky, nesvítí, nefouká a neroste? A nebo leží problém jinde?