Milan Smrž

Vážený pan předseda vládyPetr FialaVážený pane, blahopřeji Vám k úspěšnému sestavení vlády České republiky a přeji Vám do Nové roku vše nejlepší. Obracím se jako představitel evropské asociace EUROSOLAR na Vás s apelem vztahujícím se k energetické koncepci České republiky. Pozice obnovitelné energetiky v České republice je složitá. Fotovoltaický exces kulminující v roce 2010 renomé zásadně zhoršil. Stálé opakování mantry „u nás to nejde“ se hluboce vsáklo do myslí české populace, jak veřejnosti, tak i politiků.

Dne 14. 12. 2021 odsouhlasila Sněmovna Parlamentu ČR usnesení o nutnosti zařazení jaderné energie do taxonomie udržitelných zdrojů EU. Tím pravděpodobně vkládá na krk občanů České republiky bianco šek na budoucí drahou jadernou energii, o dalších problémech nemluvě. Klimatická situace opravdu není nijak růžová. Srovnáme-li historickou koncentraci oxidu uhličitého s jeho soudobou koncentraci (~415 ppm), uvidíme, že analogická koncentrace existovala již v pliocénu. Tehdejší obraz byl dramaticky odlišný od dnešní situace.  Poblíže jižního pólu rostly stromy, což bylo potvrzeno nálezy listů pliocenní flóry, hladina moří byla až o 20 metrů vyšší a globální teploty byly 3–4 °C nad tím, co je dnes. Podle autorů z Univerzity v Leedsu je pliocenní situace analogií budoucnosti. Medián 68 % světové veřejnosti souhlasí s tím, že klimatická změna ji ohrožuje. Podle mnohých vědců, veřejných činitelů a aktivistů je lidská civilizace na pokraji zhroucení a pouze dynamika některých pomalých procesů (tání ledovců a ohřev mořské vody) zpomaluje nárůst teploty atmosféry.

Odhlédneme-li od vojenských účelů, zjistíme, že jedněmi z posledních podporovatelů jaderné energetiky jsou státy bývalého východního bloku. Kladný vztah k jádru zde přitom překvapivě plyne nikoli z vůle politiků, nýbrž z postoje veřejnosti. Evropa se opět rozděluje na Východ a Západ. Tentokrát je ale novou hranicí jaderná energetika. Země bývalého východního bloku jsou příznivci jádra, žádná z nich se jej nechce vzdát. Ty, co jádro mají, chtějí většinou své elektrárny inovovat nebo již staví nové bloky a ty, které jádro ještě nemají (Polsko), chtějí elektrárny budovat.

Na začátku března proběhla online konference, kterou pořádal Institut Equilibrium. Vystoupení jednotlivých řečníků byla orientována především na propagaci jaderné energetiky. Projdeme si je podrobněji.

Převážná část vystoupení poslanců v rozpravě k zákonu o nízkouhlíkové energetice (Lex Dukovany) musela být pro jen trochu znalejší posluchače tristním zážitkem, protože potvrdila přetrvávající konzervativismus české politické reprezentace ve věci energetické koncepce. Tento postoj byl podpořen těžko uvěřitelnými dezinformacemi, které byly bez uzardění (možná ale pod rouškou nebylo vidět) prezentovány s cílem dále diskreditovat obnovitelné zdroje a představit jadernou energetiku jako klíčové řešení. Smyšlené a nepravdivé informace o obnovitelné energetice měly za cíl negativně ovlivnit postoj poslanců k obnovitelné energii a posílit přesvědčení o výlučnosti jaderného řešení. Podívejme se na to, jak uvedené údaje korespondují s reálnými projekty obnovitelné energie ve světě.

V České republice údajně nemáme pro obnovitelné zdroje energie podmínky. Nemáme moře, kde bychom mohli stavět větrné elektrárny, že nemáme dost slunce, u nás nefouká, a větrné elektrárny hyzdí krajinu. A tak se zájem prakticky všech politiků a veliké části veřejnosti upírá k jaderné energii. Je samozřejmě otázkou, jak dlouho tato náklonnost vydrží. Na počátku 90. let bylo v Německu 80 % obyvatel pro jadernou energii. Tou dobou byly obnovitelné zdroje sice již známé, ale drahé a do svých plánů je integrovali jen vizionáři (Hermann Scheer). V roce 2011 podporovalo jadernou energii v Německu 20 %. Nyní jen několik procent. V rámci dvou let Německo odstaví od sítě své poslední reaktory. Později se přidá Belgie, Španělsko a Švýcarsko.