V březnu 2011 došlo v důsledku silného zemětřesení k tragické nehodě v japonské jaderné elektrárně Fukušima Daiči, při které byly těžce poškozeny čtyři z celkem šesti reaktorových bloků. Ale jaderná katastrofa zde stále neskončila, i když o ní nyní již skoro neslyšíme. Pokračuje, každým dalším dnem. Nadále toto místo vypouští radioaktivní látky do životního prostředí: denně se dostává 300 tun radioaktivně kontaminované vody do oceánu. To se ve Fukušimě děje pravidelně každý den po dobu již čtyř let. Jaderná lobby se samozřejmě raduje, že média tato jaderná havárie již tolik nezajímá a nepíše se o ní, protože jinak by se lidé na celém světě dozvěděli mnohem více o tom, jak dlouhodobé a ničivé následky taková nehoda má na životní prostředí a lidské zdraví.

Asi 360 tisíc dětí a mladistvých pod 18 let z regionu Fukušima bude po celý svůj život pravidelně testováno na rakovinu. Již při prvním screeningu byla zjištěna rakovina štítné žlázy u 109 dětí. Statisticky běžný by přitom byl pouze jeden případ rakoviny na celkový počet vyšetřovaných dětí. Skutečný rozsah zdravotních následků havárie ve Fukušimě však bude viditelný až za mnoho let, protože latentní doba mezi ozářením a zvýšeným výskytem onemocnění rakovinou je podle typu rakoviny různě dlouhá a může být delší než deset let. Ale i tyto těžké následky jsou pouhou jednou částí důsledků této jaderné katastrofy, které obyvatelé Japonska nyní musí nést.

Výročí havárie ve Fukušimě je příležitostí, jak lidem situaci kolem Fukušimy opět trochu přiblížit. Protože to všechno se může stát i kdekoli jinde. Kdo by chtěl být násilně evakuován ze svého rodného regionu a to na velmi dlouhou dobu? Kdo z nás by chtěl posílat své děti na pískoviště, na kterých se výše radioaktivní zátěže písku každý den zveřejňuje na informačních tabulích? Nebo je posílat do škol, které sice byly dekontaminovány, ale krátce nato se opět kontaminovaly díky větru a dešti radioaktivními částicemi? Kdo z nás by chtěl žít ve stálém strachu , že u něj může kvůli vysoké radioaktivitě v jeho bydlišti vypuknout rakovina? Tato zatěžující okolnost je teď součástí každodenního života mnoha Japonců.

Můžeme být rádi, že se něco podobného nestalo v Evropě. I tak 29 let po Černobylu ve spolkovém rozpočtu kapitolu pro odstraňování radioaktivně kontaminovaných kanců například v Bavorsku. Katastrofa přímo u nás se nám naštěstí dosud vyhnula. Kdo ale zaručí, že to tak zůstane navždy?

Celý článek na: https://www.freitag.de/autoren/marcob/4-jahre-dauerkatastrophe-fukushima

*****

(c) Gabriela Reitingerová,  Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí // foto: archiv Calla