V obsáhlém článku s názvem Why investing in new nuclear plants is bad for the climate hledají výzkumní pracovníci Luke Haywood, Marion Leroutier a Robert Pietzcker také odpověď na otázku, co způsobuje vysoké náklady na výstavbu jaderných elektráren a zejména jejich nárůst v porovnání s obdobím sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století. Přinášíme shrnutí jejich závěrů, k nimž patří, že investice do nových jaderných elektráren jsou kvůli vysokým nákladům a dlouhé době výstavby škodlivé pro klima. 

Náklady na výstavbu jaderných elektráren do značné míry závisí na úrovni opatření pro zajištění jaderné bezpečnosti. Riziko jaderné havárie nelze vyloučit a rozsah škod může v nejhorších myslitelných případech dosáhnout globálního rozměru. Z ekonomického pohledu je vzhledem k nízké pravděpodobnosti velké havárie obtížné hodnotit, nakolik jsou investice do zvyšování jaderné bezpečnosti nákladově efektivní. V minulých dekádách byly jaderné elektrárny stavěny rychleji než v současné době, neboť bezpečnostní požadavky byly nižší. Důraz na jadernou bezpečnost ze strany vládních představitelů ovšem dává smysl - mimo jiné proto, že provozovatelé jaderných elektráren mají velmi omezenou možnost svá zařízení pojistit u komerčních pojišťoven.    

Vedle nákladů na výstavbu jsou klíčovým parametrem pro hodnocení ekonomiky jaderných elektráren finanční náklady (splácení úroků půjček během výstavby). Dlouhá doba výstavby a častá zpoždění vedou ke zvyšování finančních nákladů při každé úrokové sazbě. Francouzský auditorský dvůr odhaduje, že náklady na jadernou elektrárnu Flamanville vzrostou ze 13,2 miliard eur (tzv. overnight costs pro teoretický případ, že by elektrárny byla postavena za jednu noc) v důsledku zpoždění na 20 miliard eur po započtení finančních nákladů. Problematické výsledky projektů výstavby jaderných elektráren pak vedou k vyšším úrokovým sazbám.    

Z uvedených důvodů nelze očekávat snížení nákladů na výstavbu nových jaderných reaktorů ani v následujících letech. Dosavadní zkušenosti s výstavbou reaktorů EPR vedou u plánovaného projektu Sizewell C ve Velké Británii k cenovému odhadu 20 miliard liber za jeden reaktor ještě před zahájením výstavby.

Nelze očekávat, že problém vysokých nákladů na výstavbu vyřeší technologie malých modulárních reaktorů (Small Modular Reactors – SMR). Výhoda jednodušší konstrukce bude v jejich případě ekonomicky vyvážena ztrátou úspory z rozsahu a nižší produkcí elektřiny. Podle dostupných propočtů by se efekt sériové výroby projevil až při výstavbě stovek reaktorů SMR jednoho typu. Při menším počtu kusů nemohou velkým reaktorům ekonomicky konkurovat.

Vzhledem k naléhavosti zmírňování změny klimatu, které vyžaduje rychlé snížení emisí v energetice, by měla být upřednostněna nejlevnější technologie, kterou lze nasadit nejrychleji. Z hlediska nákladů i rychlosti jsou obnovitelné zdroje energie lepší než jaderná energie. Každé euro investované do nových jaderných elektráren tak ve srovnání s investicemi do obnovitelné energie oddaluje dekarbonizaci a v důsledku i zvyšuje množství vypuštěných emisí.

Celý článek včetně odkazů na zdroje je k dispozici na: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2542435123002817 

****

(c) Karel Polanecký, Temelin.cz // Obrázek: archiv Calla