Třicet let po katastrofě jaderné elektrárny v Černobylu a pět let po zničení reaktorů v japonské Fukušimě není bezpečnost jaderných zařízení zdaleka uzavřenou otázkou. Země využívající jadernou energetiku mají na stole problémy s udržením úrovně bezpečnosti stárnoucích reaktorů a jejich náhrada novými je díky vysoké ceně prakticky nemožná.

Největší provozovatel jaderných reaktorů, francouzská společnost EDF, bude muset do prodloužení jejich bezpečného provozu investovat jednu až čtyři miliardy eur na jeden blok.  O to víc zaráží licence k dalšímu provozu na dobu neurčitou pro první blok JE Dukovany, kterou vydal Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Stalo se tak po uplynutí projektované třicetileté životnosti provozu, kdy se navíc ukázalo, že elektrárna nezvládá udržení potřebné úrovně jaderné bezpečnosti a musela být na několik měsíců odstavena z důvodů zfalšovaných kontrol svárů, z nichž následně desítky musely být opraveny.

Na programu mezinárodní konference „Jaderná energetika – drahý hazard“, kterou 5. dubna v Praze pořádají ekologické organizace Jihočeské matky, Calla a Hnutí DUHA za účasti špičkových zahraničních i českých expertů, jsou aktuální bezpečnostní otázky především z evropského pohledu. Vedle dopadů černobylské katastrofy na evropské státy budou klíčovými tématy konference konkrétní bezpečnostní problémy u provozovaných i aktuálně stavěných reaktorů.

Dopady znečištění na zdraví obyvatel, které způsobila černobylská katastrofa, přetrvají hluboko do tohoto století. Podle studie, kterou na konferenci představí osobně autor – britský radiobiolog Ian Fairlie, dosáhne počet smrtelných případů nádorových onemocnění způsobených havárií elektrárny celkově čtyřiceti tisíc. Podle stejné studie výrazně vzrostl počet onemocnění způsobených genetickou poruchou u lidí narozených po katastrofě.

Po havárii jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011 iniciovala Evropská komise zátěžové testy k vyhodnocení bezpečnosti evropských jaderných elektráren. Expertka na jadernou bezpečnost Oda Becker zpracovala a na konferenci představí kritické posouzení národních akčních plánů, které v návaznosti na zátěžové testy zpracovaly jednotlivé jaderné státy. Testy ovšem nebyly navrženy tak, aby splnily úlohu komplexního posouzení rizika. Přijatá opatření podle Ody Becker v řadě případů neodpovídají hodnoceným rizikům. Například u Jaderné elektrárny Temelín bylo hodnoceno jen omezené spektrum rizik, vynechán byl například scénář pádu velkého letadla na elektrárnu.

Také u nových typů reaktorů se splnění nároků na bezpečnost potýká s potížemi. Sporný projekt nového reaktoru typu EPR ve francouzském Flamanville, který dospěl k šestiletému skluzu v harmonogramu výstavby a ztrojnásobení rozpočtu, čelí i bezpečnostnímu problému. Francouzský jaderný dozor zjistil vady materiálu v tlakové nádobě reaktoru a letos má potvrdit, jsou-li přijatelné z hlediska dlouhodobého provozu. Nelze vyloučit, že investor bude muset tlakovou nádobu vyměnit [4]. Ředitel WISE-Paris Yves Marignac na konferenci shrne aktuální vývoj případu.

Aktuální požadavky na nové jaderné reaktory znamenají velmi přísné požadavky na technologie, které by neměly ani při nadprojektových haváriích zamořit okolí elektrárny. Takový nárok dnes běžící generace reaktorů nemohou už ze své podstaty naplnit. Avšak i pouhé posilování jejich bezpečnosti znamená citelné náklady pro provozovatele.  Opatření, kterými ČEZ v Dukovanech a v Temelíně plnil požadavky zátěžových textů po havárii ve Fukušimě, znamenaly investici několika miliard korun každým rokem.

Podle právě zveřejněného materiálu Evropské komise bude stát udržování bezpečnosti u stávajících reaktorů v EU celkem cca 1,3 bilionu korun do roku 2050. Ze slepic snášejících zlatá vejce, jak byly označovány starší, již zaplacené reaktory, se tak stávají bezedné díry na investice.

Ian Fairlie, radiobiolog, nezávislý konzultant britské vlády, řekl:  „Dopady černobylské havárie na zdraví populace i po třiceti letech ukazují, že šlo o jednu z nejvážnější průmyslových katastrof historie. Miliony lidí stále žijí na území, kde vlivem havárie došlo ke zvýšení radiační zátěže. Výroba elektřiny z jádra je v tomto směru nemilosrdnou technologií.“

Yves Marignac, ředitel nezávislé agentury WISE-Paris, doplnil: „Historii projektu výstavby reaktoru EPR ve Flamanville nelze redukovat pouze na přehled zdražování a termínových skluzů. Celý projekt by měl být v centru pozornosti především z pohledu prevence vážné havárie. Víka tlakové nádoby jsou nepochybně klíčovou součástí pro bezpečný provoz. Vidí-li jaderný dozor vážný problém v jejich materiálových vadách, tak potřebujeme záruku, že dojde k nápravě.“

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA, dodal: „Výročí havárií v Černobylu a Fukušimě je dobrou příležitostí, abychom si připomněli, že v případě jaderné energetiky je vždy třeba počítat s rizikem. Chyba obsluhy, extrémní přírodní podmínky či vada materiálu se mohou vyskytnout i jinde než na Ukrajině nebo v Japonsku. Jedinou cestou k úplné eliminaci rizika je jaderné elektrárny nestavět.“

*****

(c) Karel Polanecký, Hnutí DUHA, Edvard Sequens, Calla, Monika Machová Wittingerová, Jihočeské matky // foto:  Wikimedia Commons