John Downer, převzato z The Ecologist

Propagátoři jaderného průmyslu dokázali vymyslet řadu komunikačních obratů pro ospravedlnění katastrof v jaderných zařízeních. Třebaže nejde o neprůstřelnou argumentaci, slouží dobře svému účelu - udržuje přesvědčení politických a mediálních špiček i široké veřejnosti o dokonalé bezpečnosti reaktorů. Předchozí část textu si přečtete zde.

„Konstrukce havarované elektrárny není typická“

Další často používaná argumentace k vysvětlení nepravděpodobného opakování jaderné havárie se soustředí na konstrukci havarované elektrárny. V případě Fukušimy zástupci jaderného průmyslu deklarovali, že konstrukce reaktoru se liší od ostatních typů. A v případě těch, které vykazují společné rysy, je možné zajistit bezpečnost konstrukčními úpravami.

V diskusích o havárii jaderné elektrárny Fukušima Daiiči bylo mezi příčinami selhání uváděno i stáří reaktorů, mimo jiné proto, že novější sousední elektrárna Fukušima Daini přečkala přírodní katastrofu bez újmy. Bezpečnostní úroveň reaktorů se sice vyvíjí, ale havarované bloky měly všechna potřebná povolení jaderného dozoru.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) v oficiálním dokumentu nespojuje příčiny havárie s konkrétní konstrukcí reaktorů, ale hovoří: "o nedostatečném zajištění ochrany proti riziku tsunami.“

„Z toho plyne: všechny problémy umíme vyřešit“

Hlavní sdělení, které se má dostat ke čtenářům, posluchačům a divákům, říká, že příčiny havárie jsou odstranitelné. Americká jaderná společnost krátce po fukušimské havárii ujistila svět, že: "průmysl jaderné energetiky se z této události poučí a přizpůsobí konstrukce elektráren, aby do budoucna byly bezpečnější." Pracovní skupiny MAAE se sice shodly, že je třeba pokračovat v práci na pochopení všech aspektů havárie, ale výsledek podle mého názoru nezaručí budoucí vysokou úroveň bezpečnosti.

Předně lze zpochybnit tvrzení, že reaktory ve Fukušimě byly v důsledku své konstrukce výjimečně zranitelné. Například nedostatečná ochrana záložních zdrojů elektřiny proti zaplavení rozhodně není specifickým rysem jednoho typu reaktoru, ale týká se i řady dalších. A třebaže určité specifické prvky lze v konstrukci reaktoru najít, v žádném případě nešlo o unikátní kusy. Po celém světě je v provozu 32 reaktorů stejného typu, především ve Spojených státech.

Dále lze jen těžko uvěřit, že většina současných elektráren může být upravena tak, aby v nich byly zohledněny všechny zkušenosti získané v průběhu fukušimské havárie. Například zvýšení odolnosti elektráren proti důsledkům zemětřesení vyžaduje tak zásadní změny, že by bylo jednodušší stávající bloky odstavit a vybudovat místo nich nové.
Oznámení nových standardů amerického jaderného dozoru NRC, které se týkají odolnosti elektráren proti výpadkům elektřiny a bezpečnosti bazénů s vyhořelým palivem, nelze považovat za kompletní zohlednění poznatků z Fukušimy. Požadované úpravy nejsou nikterak významné a navíc bude jejich naplnění vyžadováno až od konce roku 2016.

Složité systémy dovedou překvapit

Stále bychom měli mít na paměti, že odhady rizik ze strany analytiků budou vždy zpochybnitelné, což platí i pro ten nejbezpečnější reaktor. Složité systémy jsou náchylné k chybám a kvalitní konstrukce tomu může bránit jen omezeně. Teorie nehod říká, že velmi nepravděpodobné shody okolností, se kterými žádné odhady rizika nepočítají, se ve složitých systémech vyskytují.

Z tohoto pohledu nepůsobí deklarace „chybu jsme našli a odstranili“ příliš věrohodně. Nemůže totiž zahrnovat poznání všech náhodných shod okolností, které přinese budoucnost. První poučení z fukušimské havárie podle zprávy MAAE říká, že „...konstrukce jaderných elektráren by měla zahrnout dostatečnou ochranu proti málo častým kombinacím vnějších událostí.“ Teorie nehod ukazuje, že počet zmiňovaných kombinací bude vždy přesahovat možnosti formální analýzy a manažerské kontroly.

Dokonalou bezpečnost nikdy nelze zaručit

Stejně jako není možné, aby konstruktéři a pracovníci jaderných dozorů přesně předpověděli všechny vnější události, kterým může jaderná elektrárna během své životnosti čelit, nemohou zaručit ani stoprocentní pochopení fungování celého systému. Technická opatření a zálohování bezpečnostních prvků nepochybně úroveň bezpečnosti zvyšují, ale dokonalou bezpečnost zaručit nemohou.

Některé autority z oblasti jaderné bezpečnosti tuto skutečnost připouštějí. Například vedoucí jednání MAAE k doporučení vyplývajícím ze zkušeností s haváriemi Richard Meserve uvedl ve shrnutí: „V případě jaderné energetiky nikdy nemůžete říct, že úkol byl splněn.“ Záruku bezpečnosti pak nahrazují příslibem zlepšení. Richard Meserve pokračuje: „Nehody v Three Mile Island a v Černobylu vedly k celkovému posílení systému jaderné bezpečnosti. Nyní je zřejmé, že Fukušima bude mít podobný efekt.“

Pak se ale nabízí klíčová otázka: kdy bude dosažená úroveň bezpečnosti dostatečná? Po haváriích v Černobylu a Three Mile Island se tak nestalo. Může se Fukušima v tomto bodě lišit?

Mýtus o spolehlivosti

Každopádně je zavádějící tvrdit, že havárie fukušimského rozsahu se nemůže opakovat. Máme vážné důvody k pochybnosti o tom, že spolehlivost reaktorů lze věrohodně propočítat. A spolehlivost aktuálně provozovaných reaktorů je nižší než by odpovídalo propočtům. To lze doložit četností jaderných havárií v minulých dekádách. Vyskytují se podstatně častěji než by odpovídalo předpovědím.

Hodnocení jednotlivých autorů se liší podle toho, jak chápou jednotlivou havárii – konkrétně jestli započítávají reaktory roztavené ve Fukušimě jednotlivě nebo jako jeden celek. Ale četnost havárií s tavením aktivní zóny vychází na jednu za 1300 až 3600 roků provozu reaktorů. To je řádově horší hodnota v porovnání s deklaracemi jaderných expertů - v nedávné zprávě pro britský jaderný dozor deklaruje Areva, francouzský výrobce reaktoru EPR, že pravděpodobnost havárie s tavením aktivní zóny je 1,6 milionu let na jeden reaktor.

Nechcete-li čekat na závěrečnou část v češtině, můžete si přečíst kompletní originální verzi na: http://www.theecologist.org/News/news_analysis/2684383/fukushima_and_the_institutional_invisibility_of_nuclear_disaster.html

*****

(c) překlad Karel Polanecký, Temelín.cz // foto: TEPCO a Greenpeace Int.