John Downer, převzato z The Ecologist

Propagátoři jaderného průmyslu dokázali vymyslet řadu komunikačních obratů pro ospravedlnění katastrof v jaderných zařízeních. Třebaže nejde o neprůstřelnou argumentaci, slouží dobře svému účelu - udržuje přesvědčení politických a mediálních špiček i široké veřejnosti o dokonalé bezpečnosti reaktorů. První část textu si přečtete zde, druhou pak zde.

„Následky havárie nejsou vážné“

Druhý základní postup, který měl minimalizovat dopady fukušimské havárie na globální jaderný průmysl, lze shrnout do věty: „Následky havárie se dají přežít.“ Představitelé jaderného průmyslu jej používali i v přeneseném, ekonomickém smyslu. Konkrétně: náklady spojené s jadernou havárií jsou na první pohled vysoké, ale když se rozpočítají na roky provozu reaktorů, tak je lze v porovnání s alternativami přijmout.

Ale nejčastěji se o relativní přijatelnosti dopadů vážné jaderné havárie hovoří ve vztahu ke zdraví postižených obyvatel. David King na tiskové konferenci krátce po havárii zdůraznil, že ve Fukušimě dosud nikdo nezemřel na následky ozáření. Sloupkař Guardianu George Monbiot vyslovil názor, že jaderná energetika ve Fukušimě prošla těžkým testem, přičemž dopady na obyvatelstvo a životní prostředí jsou malé. Řada předních novinářů tuto myšlenku rozvinula v různých variacích.

Navíc, když se následky jaderných havárií porovnají se zdravotními dopady provozu uhelných elektráren, vypadají vskutku nicotně. Podle lékařských studií odpovídají uhelné elektrárny jen ve Spojených státech za 24 000 předčasných úmrtí ročně. Proti tomu jsou 4 000 mrtvých v důsledku černobylské havárie z roku 1986 (nejčastěji uváděný odhad) malým zlomkem. I kdyby se celkový počet obětí Fukušimy černobylským číslům vyrovnal (a většina odborníků tvrdí, že se tak nestane), pořád budou oběti jaderných havárií ve srovnání se smrtelnými dopady uhelných elektráren v menšině.

Uváděná čísla jsou ovšem vysoce sporná. Především proto, že propočty dopadů jaderných havárií na zdraví obyvatel jsou od základu pochybné. Onemocnění způsobená zvýšenými dávkami radiace mohou mít řadu forem. Zda jsou konkrétní onemocnění způsobena právě radiací lze vyhodnotit pouze statisticky. Projevy nemoci se navíc mohou projevit až po desítkách let, případně u dalších generací.

Počet obětí? Záleží na okolnostech ...

Odhad počtu obětí jaderných havárií nevyhnutelně závisí na volbě celé řady předpokladů, což umožňuje velmi rozdílné (byť vědecky odůvodněné) interpretace stejných vstupních dat. Některá tvrzení jsou pochopitelně přesvědčivější než jiná, ale jednoznačné pravdy se v této diskusi nelze dobrat.

Jako příklad lze využít řadu studií odhadujících počet obětí havárie v Černobylu, ze kterých v principu vycházejí i odhady následků fukušimské katastrofy. Modely pro odhady počtu obětí černobylské havárie byly vyvinuty s využitím údajů sesbíraných od přeživších z Hirošimy a Nagasaki. Tento přístup je často kritizován, neboť jednotlivé události se značně lišily. Autor odhadu musí při práci s modelem v určitých momentech volit mezi odlišnými variantami a jeho výběr nemusí být pokaždé správný. Záleží například na výběru jedné z teorií působení radiace na lidský organismus nebo odhadu množství a složení radioaktivních látek, které při havárii unikly do okolního prostředí.
Výsledky studií tak do značné míry závisí na vstupních předpokladech, které většina čtenářů nezná. Právě rozdíly v těchto předpokladech způsobují řádově odlišné odhady v počtu obětí černobylské katastrofy. Nejčastěji citovaný odhad 4000 obětí vychází ze zprávy Černobylského fóra vedeného Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) z roku 2005. Přesněji: vychází z tiskové zprávy, kterou MAAE připojila ke svému shrnutí. Kdo si pročte kapitolu zprávy Černobylského fóra zaměřenou na zdravotní dopady, zjistí, že připouští mnohem vyšší čísla.

Třebaže 4000 obětí černobylské havárie jsou nejčastěji citovaným údajem, zejména ze strany autorit v oboru jaderné bezpečnosti, další výzkumy docházejí k výrazně odlišným výsledkům. Expert na problematiku radiace Ian Fairlie publikoval v roce 2006 studii, která dochází k závěru, že černobylská havárie způsobila 30 000 až 60 000 úmrtí na rakovinu. Publikace Greenpeace ze stejného roku pokládá za nejpravděpodobnější odhad 200 000 obětí. Podle práce Alexeje Jablokova publikované v roce 2009  Academy of Sciences v New Yorku způsobila černobylská havárie do roku 2004 celosvětově 985 000 předčasných úmrtí.

Mezi uvedenými čísly – 4 000 a 985 000 – najdeme řadu dalších odhadů smrtelných obětí v důsledku černobylské havárie. Ve zprávě Greenpeace je uveden přehled různých odhadů a jejich souvislost se zvolenou metodikou. Záleží například na tom, zda se mezi oběti započítávají lidé, kteří se z nemoci vyléčili, ale její následky jim zkrátily život. Stejně jako v případě Černobylu, nelze ani u fukušimské havárie očekávat, že budou zjištěna definitivní čísla o počtu obětí. S určitostí lze ovšem říci, že prezentace nízkých počtů obětí havárie jsou zavádějící ve své deklarované nezpochybnitelnosti.

Kolik stovek miliard dolarů?

Ve stínu diskusí o zdravotních následcích fukušimské havárie zůstává debata o finančních dopadech. Také v tomto případě se odhady různí, ovšem výsledek se dá přece jenom lépe změřit. Struktura nákladů spojených s havárií jaderné elektrárny ovšem není jednoduchá. V první řadě jde pochopitelně o náklady na zabezpečení poškozených reaktorů a přijetí opatření ke zmírnění bezprostředních dopadů. Další položku tvoří výdaje spojené se stěhováním a kompenzacemi pro obyvatele postiženého území. Do celkové bilance patří také nevyhnutelný propad ekonomických výsledků provozovatele havarované elektrárny.

Zanedbat ovšem nelze ani nepřímé náklady. Například v západní Evropě ještě čtvrt století po černobylské havárii vládní úřady monitorují radioaktivní izotopy v určitých potravinách, aby zabránily jejich uvedení na trh. K nepřímým nákladům pak patří také ztráta možnosti hospodařit na zemědělské půdě, provozovat průmyslové podniky nebo služby v oblasti cestovního ruchu na postiženém území. Vyčíslení nepřímých nákladů ovšem opět závisí na zvolených předpokladech a může vést k dosti odlišným výsledkům.

Například v případě Fukušimy je sporné, jak finančně ocenit skutečnost, že evakuovaná zóna, kterou nebude možné obývat po několik generací, pokrývá 3 % území Japonska, tedy země s velmi vysokou hustotou obyvatel. Všechny odhady se ovšem shodují v tom, že ekonomické dopady havárie budou velmi závažné.

Do listopadu 2013 vyčlenila japonská vláda na zvládnutí následků havárie 8 bilionů jenů, tedy zhruba 80 miliard dolarů. V této částce, která bude v dalších letech narůstat, ovšem nejsou zahrnuty náklady na likvidaci reaktorů, která potrvá desítky let, a její náklady jsou odhadovány v řádu desítek miliard dolarů. Japonské ministerstvo zemědělství odhaduje, že havárie způsobila zemědělským a potravinářským podnikům (včetně rybolovu) škodu ve výši 2,4 biliony jenů, tedy 24 miliard dolarů.

V případě ekonomických dopadů havárie v Černobylu hovoří i konzervativní zpráva Černobylského fóra o stovkách miliard dolarů za 20 let. Není pravděpodobné, že by účet za Fukušimu a její roztavené reaktory byl významně nižší.

Z přehledu uvedených čísel je zřejmé, jak nedostačující je částka 12 miliard dolarů ve společném pojišťovacím fondu amerických jaderných elektráren. Zároveň se opět potvrzuje, že bez omezené odpovědnosti provozovatelů za jadernou havárii by bylo pojištění reaktoru prakticky nepředstavitelné. Mark Cooper, autor studie o ekonomice jaderných havárií výstižně říká: „Kdyby provozovatelé a vlastníci jaderných reaktorů museli nést plnou odpovědnost za havárii podobnou fukušimské a zároveň soutěžit s alternativami na trhu nedeformovaném žádnými dotacemi, tak by nikdo v minulosti ani v současnosti neinvestoval do stavby jediného reaktoru. A každý, kdo by reaktor vlastnil, by se ho co nejrychleji zbavil.“

Článek v originální verzi:
http://www.theecologist.org/News/news_analysis/2684383/fukushima_and_the_institutional_invisibility_of_nuclear_disaster.html

*****

(c) Karel Polanecký, Temelín.cz // foto: TEPCO a Reuters