Od ničivého zemětřesení v Japonsku a následné havárie v jaderné elektrárně Fukušima uplynuly takřka tři roky, svět už dávno žije jinými problémy a některé vlády světa dál sní svůj sen o jaderné energetice coby nejspolehlivějším a nejekologičtějším zdroji elektřiny. Následky fukušimské havárie se ale ukazují jako stále vážnější a jejich konečný rozměr nelze odhadnout.

Rok po havárii oznámil japonský úřad pro jadernou bezpečnost, že množství cesia, které uniklo do okolí, se rovná ekvivalentu 158 hirošimských bomb. Ve stejné době odhalila sonda ve druhém poškozeném reaktoru desetkrát větší míru radiace, než jaká se pokládá za smrtelnou.

Velkým problémem je stále únik radioaktivní vody z poškozených nádrží elektrárny. Kolik jí dosud uniklo, není jasné, některé zprávy mluví až o množství 300 tun denně. Arnie Gundersen, který 30 let pracoval jako jaderný inženýr pro řadu firem v oboru, odhaduje, že radiační zamoření světových moří bude následkem Fukušimy 10krát větší ve srovnání s tím, co způsobily všechny zkušební jaderné výbuchy. Mezinárodní tým vědců pomocí počítačové simulace spočítal, že letos na jaře dorazí radioaktivní látky z Fukušimy k břehům USA a Kanady. Ujišťují sice, že jejich koncentrace v moři bude nepatrná a že nepředstavují žádné nebezpečí, vláda USA přesto objednala 14 milionů jodových tablet, určených pro obyvatele východního pobřeží.

Tikající bomba

Američané totiž už delší čas pozorují neobvyklé jevy, které si vysvětlují právě jako následek radioaktivní vlny z Fukušimy. Moře před časem vyplavilo na povrch miliony mrtvých hvězdic a u mnohých mořských ryb byly zaznamenány neobvyklé deformace. Zvýšenou radioaktivitu naměřili i u tuňáků, ulovených u břehů Kalifornie. Potvrzeno je také 71 případů rakoviny u pilotů americké armády, kteří se podíleli ve Fukušimě na záchranných pracích. Samotné Japonsko hlásí prudký nárůst rakoviny štítné žlázy u dětí. Zatímco před katastrofou to byly 1-2 případy na milion jedinců, loni jich zaznamenali lékaři 44.

V říjnu loňského roku oznámil provozovatel elektrárny, firma Tepco, že úroveň radiace v elektrárně stoupla během tří dnů dvacetinásobně a že se situace vymyká kontrole. Premiér Japonska Šinzo Abe požádal svět o pomoc, protože země prý není schopna situaci zvládnout vlastními silami. Šlo o to, že v objektu havarovaného reaktoru se objevily nové trhliny a reálně začalo hrozit jeho zřícení. K tomu se navíc k Japonsku blížil další z obvyklých tajfunů. I tak seriózní noviny jako německé Deutsche Wirtschaftswoche psaly o katastrofě nepředstavitelných rozměrů, pokud by se objekt reaktoru zhroutil. To se nestalo, ale časovaná nálož tiká dál. V reaktoru je totiž kolem 1300 vyhořelých palivových tyčí, které - pokud by se dostaly mimo režim chlazení - by do okolí uvolnily 15tisíckrát víc radioaktivity než hirošimská bomba. V současné době se v moři kolem havarované elektrárny staví obří betonová hráz, která má zabránit úniku radioaktivní vody do oceánu. Bude 780 metrů dlouhá a 30 metrů vysoká, přičemž nad hladinu z ní bude vyčnívat 5 metrů. Hotová má být v březnu. To jsou ale jen urgentní opatření, která mají zabránit další možné katastrofě. Jak naložit s radioaktivními troskami elektrárny a vyčistit její okolí, to je zatím ve hvězdách.

Zamrazené nebezpečí

Japonská vláda přišla nedávno s plánem půdu kolem reaktorů zmrazit, aby radioaktivní vodu nepropouštěla do okolí. Kolem celé elektrárny má vzniknout tři metry silná podzemní hradba zmrzlé půdy. Znamená to položit pod zem mrazicí potrubí a nepřetržitě ho zásobovat obrovským množstvím energie, která bude na mražení potřebná. Něco podobného už zkusili v USA, kde zmrzlou stěnou izolují jaderný odpad. Fukušimská ledová hradba však bude muset být 150krát větší a fungovat nejméně 40 let, upozorňuje Ed Yarmark, který se na americkém projektu podílel.

Po havárii Černobylu říkali zastánci jaderné energie, že nic podobného se už stát nemůže. Zastaralá technologie, sovětský šlendrián, ideologicky motivované tutlání skutečnosti - nic z toho prý pro vyspělé země neplatí. Ani pro Japonsko to neplatilo. Přišlo však něco, co nikdo nečekal, přinejmenším v takové míře. Co bude muset ještě přijít, aby si odpovědní lidé uvědomili, že jaderná energie je hra se životem a smrtí?

*****

(c) Jakub Šiška, Hospodářské noviny // foto: Greenpeace International