A podle největší statistické analýzy jaderných havárií, jaká byla kdy provedena, je zde rovněž padesátiprocentní pravděpodobnost, že se v následujících deseti letech přihodí katastrofa o rozsahu americké jaderné elektrárny Three Mile Island.

Katastrofální havárie jaderných elektráren v Černobylu a ve Fukušimě patří mezi nejhorší, které kdy lidstvo muselo řešit. Obě byly výsledkem neschopnosti vědců a inženýrů předvídat, jak zdánlivě drobné problémy mohou narůst do pohromy téměř nepředstavitelných rozměrů. Vzhledem k tomu, že většina zemí využívajících jadernou energii hodlá ponechat své reaktory v provozu a že další nové reaktory jsou plánovány, je důležitým cílem lépe porozumět povaze rizik v jaderném průmyslu. Jaká je například pravděpodobnost dalšího Černobylu v příštích letech?

V současnosti dostáváme odpověď díky studii Spencera Wheatleye a Didiera Sornetta ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu (ETHZ) a Benjamina Sovacoola z Arhuské univerzity v Dánsku. Tito studenti sestavili nejvyčerpávající seznam jaderných havárií, který kdy byl vytvořen, a použili ho k výpočtu pravděpodobnosti dalších jaderných nehod v budoucnosti. Jejich znepokojující závěr je, že s pravděpodobností 50:50 nastane vážná jaderná katastrofa někde ve světě před rokem 2050. „Existuje padesátiprocentní pravděpodobnost, že se havárie podobná té v Černobylu (nebo větší) vyskytne v následujících 27 letech," uzavírají.

Jaderný průmysl je již dlouho kritizován pro svůj příliš sebevědomý postoj k riziku. Ale opravdu nezávislé analýzy jsou ojedinělé. Částečně proto, že mnoho údajů o nehodách je sestaveno samotným jaderným průmyslem, který se se o ně zdráhá podělit. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) posuzuje nehody pomocí systému nazvaného Mezinárodní stupnice pro hodnocení jaderných událostí (INES), který se vztahuje k množství uvolněné radiace. Bohužel, agentura nezveřejňuje historickou databázi těchto nehod. Asi proto, že má dvojí roli -  regulaci jaderné energetiky i její propagaci.

Takže sestavení seznamů nehod připadlo na ostatní, z nichž nejkomplexnější obsahuje podrobnosti o 102 událostech (pro srovnání je mezi nimi 72 událostí, které jsou na stupnici INES). Wheatley a spol. významně navýšili toto číslo.  Zdrželi se využití dat od IAEA a místo nich si sestavili vlastní katalog. Měření, které používají při hodnocení každé nehody, je založeno na jejich celkových nákladech v amerických dolarech (na základě hodnoty amerického dolaru v roce 2013). A definují nehody jako „neúmyslně zaviněné nehody nebo události, které se přihodily v jaderných zařízeních a které vedly buď k jednomu (nebo více) úmrtí, nebo alespoň ke způsobení škody na majetku v hodnotě nejméně 50 tisíc amerických dolarů.

Každá nehoda musela nastat v průběhu výroby, přenosu nebo distribuce jaderné energie. Také zahrnuli nehody v uranových dolech, během přepravy nákladním vozidlem nebo potrubím, nebo v zařízeních na obohacování paliva, ve výrobních závodech, a tak dále. Tým shromáždil svá data z mnoha zdrojů, jako jsou například zveřejněné zprávy a recenzované odborné práce, ale také z tiskových zpráv, projektových dokumentací, vnitřních evidencí veřejných podniků a novinových článků v angličtině.

Pak vypočítali výdaje spojené se všemi ekonomickými ztrátami způsobenými každou nehodou, jako například zničení majetku, náklady na řešení mimořádných situací, sanace životního prostředí, evakuace, pokuty, pojistná plnění a tak dále. Kdykoliv měla nehoda za následek smrt jednotlivce, tým do nákladů zahrnul 6 milionů amerických dolarů; stejnou částku používají i různé americké agentury při výpočtu hodnoty lidského života. Wheatley a spol. uznávají nedokonalosti této techniky, ale tvrdí, že to má obrovskou výhodu v zastoupení všech negativních následků nehod v jedné cifře. A to zase umožňuje řádné seřazení nehod.

Výsledný seznam srovnává 174 nehod z let 1946 až 2014 a zahrnuje jejich datum, místo, peněžní náklady v amerických dolarech, a kde je to možné, vyhodnocení na stupnici INES a také na stupnici rozsahu velikosti jaderné nehody (NAMS). Prvních pět nehod zařazených podle finančních nákladů jsou havárie ve Fukušimě v březnu 2011, exploze v Černobylu v dubnu 1986, požár v japonské jaderné elektrárně Tsuruga v prosinci 1995, požár v zařízení na výrobu jaderných zbraní v americkém Rocky Flats v září 1957 a incident v anglickém Sellafieldu (tehdy známém jako Windscale) v březnu 1955, dva roky před nechvalně proslulým požárem v objektu. Ve skutečnosti se Sellafield objevuje na žebříčku 15 nejdražších jaderných havárií pětkrát.

Nová databáze obsahuje o 75 % více položek, než doposud nejúplnější seznam. A tato přidaná data výrazně zlepšují typ statistické analýzy, kterou lze provést. Wheatley a spol. tohoto faktu plně využívají. Pro začátek tvrdí, že jejich nová databáze odhaluje, jak moc je INES stupnice ve skutečnosti nedostatečná. Aby bylo její ohodnocení důsledné, katastrofě ve Fukušimě by musel být přiřazen 10. nebo 11. stupeň, spíše než současný maximální 7. stupeň, říkají.

Tým dále vypočítal, že výskyt jaderných nehod se škodou vyšší než 20 milionů amerických dolarů, se plynule snižuje od 70. let minulého století. Zároveň jejich výskyt výrazně poklesl po havárii v Černobylu a nyní se pohybuje mezi 0,002 - 0,003 událostmi na elektrárnu za rok. K významné změně došlo po nehodě ve Three Mile Island v USA v březnu 1979. Bezpečnostní opatření zavedené po nehodě snížily průměrný výskyt nehod faktorem 3,5.

Avšak největší nehody se evidentně chovají podle zcela odlišného statistického rozložení. Pravděpodobně proto, že k nim dochází v důsledku souhry zcela neočekávané kombinace okolností. Tyto typy obrovských neočekávaných havárií („dragon kings”) jde obzvláště obtížně analyzovat, protože se chovají podle jiného vzorce, mají nepředvídatelné příčiny a vyskytují se zřídka. Nicméně, Wheatley a spol. zastávají názor, že jejich údaje naznačují, jak je jaderný průmysl stále náchylný k těmto velkým haváriím. „Je zde 50 % šance, že se událost podobná té ve Fukušimě (nebo větší) vyskytne v příštích 50 letech," prohlašují.

Fukušima byla zdaleka nejdražší nehoda v dějinách v hodnotě 166 miliard amerických dolarů. To je 60 % ze součtu celkových nákladů všech ostatních jaderných havárií. Tým odhadl, že nehoda o rozsahu Černobylu, která byla nejzávažnější z hlediska uvolnění radioaktivního záření, se může pravděpodobně vyskytnout v příštích 27 letech. A také vypočítal, že pravděpobnost výskytu nehody ve Three Mile Island v příštích 10 letech je 50 %.

Je to odvážný kus práce. Každý, kdo kritizuje jaderný průmysl, se sám vystavuje trvalé kritice. Ale Wheatley a spol. jsou připraveni tuto výzvu přijmout. Jejich databáze jsou podrobeny pečlivému zkoumání a s jejich kvalitní statistikou je těžké se utkat. Jejich závěry budou nepohodlné čtení pro jaderný průmysl a jeho příznivce. Mnoho zemí v současnosti investuje do jaderné energetiky, protože je pokládána za bezemisní zdroj energie.

Ale práce Wheatleyho a spol. naznačuje, že k příští nehodě v rozsahu Černobylu patrně dojde v období životnosti reaktorů, které jsou momentálně rozestavěné. A až se to stane, do té doby neznámé místo vstoupí do slovníku jako synonymum pro katastrofu, stejně jako Černobyl, Windscale a Fukušima. Tato rizika musí být pečlivě zvažována oproti výhodám. Otázka pro inženýry, politiky a širokou veřejnost je, zda takové riziko za to stojí, vzhledem k tomu, co je v sázce.

Více informací: http://www.technologyreview.com/view/536886/the-chances-of-another-chernobyl-before-2050-50-say-safety-specialists/

*****

(c) Olga Kališová, Temelín.cz / foto: archiv Calla