Obsáhlá studie s názvem Lifetime extension of ageing nuclear power plants: Entering a new era of risk zveřejněná Greenpeace na jaře 2014 přináší komplexní pohled na problematiku stárnutí jaderných reaktorů a snahu majitelů prodlužovat jejich provoz o řadu let přes dobu projektované životnosti.

Vzhledem k aktuálnímu tempu výstavby nových jaderných elektráren by například v Evropě nebylo možné nahradit kapacitu stávajících reaktorů v případě, že by byly odstavovány v původně plánovaných termínech. Téměř třetina z aktuálně provozovaných evropských reaktorů (46 ze 151, bereme-li v úvahu Evropu bez Ruska) již dobu své projektované životnosti překročila, nebo ji dosáhne v příštích třech letech.

Naproti tomu ve výstavbě jsou pouze čtyři. Jedinou cestou, jak zabránit významnému poklesu kapacity jaderné energetiky, je prodlužování životnosti provozovaných reaktorů. A jejich majitelé ji skutečně plánují a připravují. V kombinaci s navyšováním výkonu stávajících, které je další strategií k vylepšování ekonomických výsledků jaderných elektráren postavených v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, tento trend výrazně ovlivňuje jadernou bezpečnost.

Klíčová část studie se proto zabývá otázkou bezpečnosti provozu reaktorů s prodlouženou životností. Provozovatelé mají velmi omezené provozní zkušenosti s reaktory staršími než 40 let. Nejstarší dosud běžící reaktor byl spuštěn před 45 lety. Z reaktorů, které již byly z provozu vyřazeny, žádný nepracoval déle než 47 let. Dosavadní zkušenosti ovšem ukazují, kterých částí jaderných elektráren se rizika stárnutí nejvíce dotýkají.

Z pohledu bezpečnosti jsou nejvýznamnější vlivy stárnutí na tlakové nádoby reaktorů a potrubí primárního okruhu. Konkrétně jde o křehnutí pláště tlakové nádoby, vývoj trhlin v její hlavě a únava materiálu vnitřních konstrukcí. V druhé řadě je třeba počítat s korozí ocelových výztuh v kontejnmentu, poruchami v kabeláži a stárnutím transformátorů. Výměna objemných částí jako jsou hlavy tlakových nádob nebo parogenerátory vede u starších elektráren k potřebě vybourání otvoru v kontejnmentu, se kterým je spojeno riziko narušení jeho funkce (tento problém vedl v roce 2013 k definitivnímu uzavření reaktoru v americké elektrárně Crystal River). Studie obsahuje řadu příkladů projevů stárnutí z konkrétních jaderných elektráren.

Autoři se také zabývají vlivem času na koncepční řešení elektráren. Například u reaktorů stavěných v sedmdesátých a osmdesátých letech nebylo počítáno s potřebou odolnosti proti nárazu velkého letadla (týká se například reaktorů v Dukovanech a Mochovcích, které nejsou vybaveny kontejnmentem). Podobně omezení rizika zemětřesení a zaplavení začala být plně zvažována až po fukušimské havárii.

Studie je z pohledu České republiky zajímavá mimo jiné proto, že reaktory v jaderné elektrárně Dukovany dosáhnou své plánované životnosti v příštích třech letech. Společnost ČEZ počítá s jejich dalším provozem.

Celou studii i stručné shrnutí si můžete stáhnout na adrese:
http://out-of-age.eu/executive-summary

*****

(c) Karel Polanecký, Temelin.cz/ fotografie: Greenpeace