Bezpečnost atomu

Belgická společnost Electrabel musela na konci listopadu neplánovaně odstavit jeden z reaktorů v jaderné elektrárně Tihange. Důvodem k odstavení byl požár kabelů vedení vysokého napětí v areálu elektrárny. Přestože z bezpečnostního hlediska nešlo o významnou nehodu, způsobila v Belgii znepokojení. Po zmíněném výpadku totiž zůstaly v provozu pouze tři ze sedmi belgických reaktorů, což prohloubilo problém s nedostatkem elektrárenských kapacit v zemi.

Ukrajinský ministr energetiky Volodymyr Demčyšyn informoval 3. prosince veřejnost o příčinách výpadku jednoho z reaktorů v jaderné elektrárně Záporoží. Podle ministrova vyjádření, které potvrdily i nezávislé zahraniční zdroje, nedošlo k žádné havárii, která by vedla k riziku úniku radiace. Reaktor byl automaticky odstaven poté, co došlo k poruše na jednom z transformátorů. Podle mezinárodní stupnice závažnosti jaderných havárií je podobná událost hodnocena stupněm nula.

Reportéři britského magazínu The Economist navštivili černobylskou elektrárnu, aby popsali nové zajištění radioaktivních trosek reaktoru, který havaroval v roce 1986. Reportáž přinášíme ve zkrácené verzi.

Zvýšení výskytu leukémie i jiných druhů rakoviny u dětí v blízkosti jaderných elektráren je diskutováno zhruba od začátku osmdesátých let minulého století. V osmdesátých a devadesátých létech se toto téma objevovalo na mnoha televizních stanicích, zabývaly se jím vládní komise a výbory, mezinárodní konference a byly publikovány stovky vědeckých článků a dokonce došlo k nejméně dvěma velkým soudním procesům.

Speciální výbor japonského jaderného dozoru Nuclear Regulation Authority (NRA) pověřený technickou analýzou havárie v elektrárně Fukušima Daiiči , zveřejnil začátkem listopadu průběžnou zprávu o svých zjištěních. Výbor se zaměřuje na posouzení podnětů vyplývajících ze zprávy nezávislé komise (National Diet Investigation Commission), která z pověření japonské vlády havárii zkoumala v letech 2011 a 2012.

To odpoledne si Kazuhiko Kobayashi uklízel ve své domácí pracovně. Přesně ve 14 hodin a 46 minut se dům na okraji centra Tokia poprvé prudce otřásl. Podlaha v 11. patře bloku se začala hýbat, z polic padaly na zem knihy a talíře. Po prvním velkém záchvěvu následovala série dalších. „Napadlo mě, že je to konec. Skočil jsem do obýváku, strčil matku do rohu místnosti a zakryl ji svým vlastním tělem. Ačkoliv jsme na drobné otřesy zvyklí, tyhle byly mocné. Pomyslel jsem si, že to je konec. Náš dvanáctipatrový dům se musí každou chvíli zřítit.“ Tak líčí Kobayshi (68) zemětřesení z 11. března 2011, které způsobilo havárii v jaderné elektrárně Fukušima.  Zbyla po ní vylidněná dvacetikilometrová zóna.