Připomínky, které uplatnily jednotlivé vládní rezorty k návrhu Ministerstva průmyslu na zákon, kterým se vytváří podpora nových jaderných reaktorů, dávají za pravdu kritice ekologických organizací.  Hlavním principem zákona jsou na nejméně 30 let garantované výkupní ceny pro elektřinu z jaderných reaktorů, které se následně rozpočítají do účtů za elektřinu všem jejím odběratelům.  Návrh je však v řadě ohledů příliš vágní, neobsahuje žádné reálné ekonomické propočty, kolik by taková podpora jaderných reaktorů mohla stát, žádný maximální limit, o kolik se bude moci navýšit platba za elektřinu a protože všechny významné parametry nechává na smlouvách mezi investorem (aktuálně ČEZ) a vládou, představuje tak bianko šek s neomezeným čerpáním.

Ministerstvo financí kromě jiného kritizuje, že návrh vytváří: „silné motivy k tzv. přeinvestování, a tím zvyšování celkového zisku (investora, pozn.). … Riziko opakování příkladů (významného prodražování projektů, pozn.)  ze zahraničí je tak v ČR téměř hraničící s jistotou.“ [1] a varuje, že: „Materiál tedy dopad na státní rozpočet má a to nezanedbatelný, přičemž může dojít k obdobnému negativnímu scénáři, jaký v minulosti nastal v případě podpory poskytované na obnovitelné zdroje energie.“  Obdobně před neurčitostí návrhu a chybějícím vyčíslením dopadů varují Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo kultury, Energetický regulační úřad či Odbor kompatibility Úřadu vlády.

Ministerstvo kultury navíc dodává, že: „Konstrukce návrhu zákona je taková, že investor ani stát neponesou prakticky žádné riziko, a veškerá rizika jsou v konečném důsledku přenesena na (budoucí) odběratele elektřiny a daňové poplatníky.“ a „Na spotřebitele elektřiny budou přeneseny i dopady (další zdražení) případného špatného obchodování na burze ze strany státní společnosti, která má elektřinu prodávat.”.

Na sociální dopady návrhu zákona upozorňuje Ministerstvo životního prostředí: „Jedná se tak o skryté regresivní zdanění, které zvýší ceny elektřiny konečným zákazníkům a dopadne relativně negativněji na příjmově slabé domácnosti, resp. domácnosti ohrožené energetickou chudobou. Jedná se v ČR o nezanedbatelný sociální dopad, který je v Důvodové zprávě a v RIA nedostatečně popsán a potenciální dopady by měly být kvantifikovány.“.

Částka, kterou budou spotřebitelé doplácet, bude záviset především na investičních nákladech jaderných zdrojů. Ty se ale v současné debatě výrazně podceňují, když ČEZ a MPO používají údaj 140-160 miliard korun. K této částce je ovšem třeba říci, že jde o takzvané overnight costs (teoretická částka, pro případ, že by byla elektrárna postavena za jednu noc). Tato hodnota se používá kvůli možnosti porovnání nákladů na jednotlivé projekty při zanedbání finančních nákladů. Citovaná částka pro overnight costs je ovšem nízká. Pro věrohodný odhad ceny je vhodné brát v úvahu zejména evropské a americké projekty (Olkiluoto, Flamanville, Hinkley Point, Vogtle, případně turecký projekt Akkuyu), z nichž vyplývá odhad investičních nákladů v intervalu 7 000 až 7 800 €/kW.  To znamená pro blok o výkonu 1200 MW v Dukovanech zhruba 8,4 až 9,6 miliardy eur bez finančních nákladů. Při současném kurzu tedy přibližně 232 až 265 miliardy Kč.

Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla, řekl: „Každý rozumný člověk si musel všimnout, že v návrhu zákona, který přichází s rizikem výrazného doplácení nového reaktoru v Dukovanech českými spotřebiteli elektřiny, chybí reálné propočty a nejsou tam ani nastaveny limity této podpory. Na takového zajíce v pytli bychom ministrovi Havlíčkovi neměli skočit.“

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA, řekl: "Nemá smysl si namlouvat, že v České republice nastane unikátní případ s jadernou elektrárnou postavenou rychle, levně a kvalitně. V současné situaci nelze stavět jaderné bloky bez podpory veřejných financí a vzhledem k částkám, které jsou na stole, je pečlivá kontrola v obecném zájmu. Je dobře, že si to zástupci ministerstev uvědomují.”

Poznámka:
[1]  „Upozorňujeme, že pokud se realizační cena odvíjí od nákladů a přiměřeného zisku vzhledem k objemu kapitálu, na straně regulovaného podniku vyvstanou silné motivy k tzv. přeinvestování, a tím zvyšování celkového zisku. K uvedenému došlo v případě britské výstavby Hinkley Point C, kde byly také použity deriváty CfD (Contract for Difference) – investiční náklady byly v průběhu výstavby zvýšeny o cca 87 mld. Kč. Podobný případ nastal také ve slovenské elektrárně Mochovce, kde investiční náklady narostly dvojnásobně.  ČR si musí být tohoto neblahého jevu vědoma a zohlednit rizika možného prodražení výstavby již v zákonné úpravě. Předložený zákon stanovuje realizační cenu velmi obecnou a vágní formou. Riziko opakování příkladů ze zahraničí je tak v ČR téměř hraničící s jistotou. Trváme tedy na detailní konkretizaci velikosti investičních nákladů.“, uvedlo ve svých připomínkách Ministerstvo financí - https://apps.odok.cz/attachment/-/down/KORNBQ9KMTUP

Tisková zpráva z 10. června 2020

Edvard Sequens, Calla a Karel Polanecký, Hnutí DUHA