Jaderné ambice
Že máme dvě jaderné elektrárny, ví v Česku snad každý. Také informace, že se vláda rozhodla postavit nové reaktory v Dukovanech a objednala si je u Korejců, patrně minula málokoho. A uvažuje se i o rozšíření jaderné elektrárny v Temelíně. Jenže tím to nekončí. Jaderný průmysl se rozhodl sklidit plody své dlouholeté propagace, v důsledku níž Češi nejvíce z celé Evropské unie věří v přínos jaderné energetiky, a začal připravovat plány na budování dalších elektráren.
V Ústeckém kraji nedaleko Kadaně a Chomutova, na místě dosluhující uhelné elektrárny Tušimice, už dokonce začal proces povolování. Při posuzování vlivů na životní prostředí se ukázalo, že se ČEZ vůbec nedrží při zemi: třetí česká jaderná elektrárna by s 1500 megawatty mohla mít jen o čtvrtinu menší výkon než Temelín a skoro stejný, jako měly donedávna Dukovany. Ačkoliv v tomto případě má jít o takzvané modulární reaktory, nebyly by nijak malé, naopak výkonově velmi podobné těm dukovanským. Označované jsou jako SMR, pod čímž si mnoho lidí představuje jakási malinká atomová „udělátka“, která přiveze kamion, a když palivo vyhoří, zase je odveze a vymění za nová. Možná by byli překvapeni, že onou zkratkou se myslí Smart Marketing Reactor, tedy reaktor chytře propagovaný, a že má dojít i na bourání domů, rozdávání jodových tablet a stanovení havarijního pásma.
Čím víc ČEZ ubírá ze svých plánů na větrné a fotovoltaické elektrárny, kterými ohromoval veřejnost, tím více rozjíždí jaderných projektů. Po zmíněných Tušimicích mají příští rok následovat první povolovací kroky v severomoravských Dětmarovicích a vyhodnocování provádí energetická společnost i na dalších místech. Ráda by totiž do poloviny století uvedla do provozu hned sedm modulárních reaktorů. A není sama. O dalších elektrárnách uvažuje také PKN Orlen, a sice v Kralupech nad Vltavou, nebo Sokolovská uhelná, která chce stavět ve Vřesové.
SMR technologie má nicméně jeden háček: tyhle reaktory dosud neexistují, jejich vývoj není dokončený, a může tedy fanouškům jádra přinést mnohá zklamání. Už několik známých firem bylo nuceno přehodnotit své vývojové koncepty. Zda to nepotká i britský Rolls-Royce, jehož pětinu si v rámci strategického partnerství koupil ČEZ, je otázkou. Navíc je jasné, že ani tyto reaktory nebude možné stavět bez štědré veřejné podpory.
Dodejme, že z každého plánovaného reaktoru, velkých i těch středních, bude vznikat radioaktivní odpad, ať už jde o navěky nebezpečné vyhořelé palivo, nebo méně zářící zbytky vysloužilých technologií. Státní instituce aktuálně navzdory samosprávám i občanům dotčených městeček a vesnic hledají místo, kde by se dal jaderný odpad schovat pod zem do hlubinného úložiště. Narůstající jaderné ambice přitom znamenají, že tohoto odpadu bude daleko větší objem, než s jakým počítal původní projekt. Potřebná rozloha neporušeného žulového masivu tak bude muset být větší a o desítky roků delší bude provoz úložiště - se všemi souvisejícími dopady na život v sousedství. A peníze? Aktualizovaný návrh hovoří o nákladech na jaderný odpad a likvidaci reaktorů ve výši 560 miliard korun. Jaderné nadšení nás zkrátka vyjde draho.
Psáno pro A2
