Zatímco stěžejní jaderné projekty nabírají zpoždění a jejich obrovské náklady rostou, ceny fotovoltaické a větrné elektřiny klesají, píše David Elliott. Obnovitelné zdroje již dodávají dvakrát tolik elektřiny jako jaderná energie. Je škoda, že to britská vláda, která se tak fixuje na jádro, dosud nezaznamenala. V situaci, kdy je mnoho starých jaderných elektráren ve Velké Británii vyřazeno z provozu v důsledku poruch a vyhlídky na jejich definitivní nahrazení jsou rozhodně nejisté, je dobře, že se alternativy v podobě energie z obnovitelných zdrojů rychle rozvíjejí.

V roce 2013 dodávala jaderná energie ve Velké Británii zhruba 18 % elektřiny do sítě, ale ve třetím čtvrtletí roku 2014 produkce jaderné energie klesla na 16,2 % v důsledku výpadků elektráren, zatímco výkon obnovitelných zdrojů, který dosáhl 16,8 % elektřiny ve druhém čtvrtletí roku 2014, dosáhl až na 26 % (více než v předchozím roce).

Vskutku bylo období v roce 2014, kdy větrná energie sama uspokojila až 15 % poptávky po energii ve Velké Británii, čímž předstihla jadernou energii a dokonce i nakrátko dosáhla 24 % pokrytí poptávky.

Co bude dál? Finanční nesnáze francouzských vývojářských společností Areva a EDF mohou znamenat, že jejich 3,4 GW jaderný projekt Hinkley za 897 miliard korun i přesto, že je silně dotován britskými daňovými poplatníky a spotřebiteli, bude zpožděn nebo dokonce zastaven, pokud nebude zafinancován Čínou nebo Saudskou Arábií.

Mezitím větrná energie v Británii dosáhla kapacity 11 GW, z toho 4 GW na moři. Fotovoltaická energie je na 5 GW, roste a má před sebou mnoho připravovaných nových projektů. Do roku 2020 můžeme využívat 30 GW výrobní kapacity větrných elektráren a až 20 GW fotovoltaických elektráren.

Obnovitelné zdroje energie se stávají levnějšími, jaderná energie je dražší

Je pravda, že to bude vyžadovat dotace, ale technologie je stále levnější. V době, kdy bude Hinkley dostaven, stane-li se tak vůbec, budou „Contract for Difference” (CfD) dotace pro větrné elektrárny na souši, a možná dokonce i pro fotovoltaické elektrárny, nižší, než ty nabízené projektantům Hinkley (3,46 Kč/kWh). Ve skutečnosti někteří říkají, že fotovoltaická energie nebude potřebovat žádné dotace po 2020. A také pobřežní větrné projekty mohou pokračovat dle rozdílových smluv CfD pod 3,74 Kč/kWh a bez úvěrové záruky v hodnotě 374 miliard korun, než jakou dostal Hinkley.

Jednoduché poselství je, že obnovitelné zdroje energie jsou stále levnější a konkurenceschopnější, zatímco jaderná energie zůstává drahá a její cena může ještě stoupnout - vyžádáním si dalších dotací. Dokončení hodně zpožděného evropského tlakovodního reaktoru (EPR) ve Flamanville, který má podobný design jako Hinkley, bylo odloženo o další rok, do roku 2017, čímž dochází i nadále k překračování rozpočtu. U EPR, který se staví ve Finsku, na němž byla práce započata v roce 2005 a jehož činnost měla být původně zahájena v roce 2009, je teď nepravděpodobné, že bude dokončen do konce roku 2018. Nyní s téměř dvakrát tak větším rozpočtem.

Není tedy divu, že většina velkých energetických společností a veřejných služeb v EU vycouvávají z jaderných projektů ve prospěch obnovitelných zdrojů. Včetně společností SSE, RWE a Siemens, a nedávno i společnosti E.ON.  V celosvětovém měřítku se zdá být jasné, že obnovitelné zdroje energie vyhrávají takřka všude. Nyní dodávají více než 19 % světové primární energie a 22 % světové elektrické energie. Oproti tomu jaderná energie jen  11 % a klesá.

Země za zemí. Obnovitelné zdroje převažují v celém světě

Při pohledu do budoucna existují scénáře pro Indii, Japonsko, Jižní Koreu, USA a EU, které hledí na obnovitelné zdroje energie jako na dodávku většiny elektrické energie. A samozřejmě Německo a Dánsko již podle nich hrají - Německo se snaží získat alespoň 80 % elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2050, Dánsko 100 %.

Například zpráva Světového fondu na ochranu přírody (WWF) tvrdí, že Čína by mohla získat 80 % elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2050 za mnohem nižší cenu, než pokud by se spoléhala na uhlí. To by Číně umožnilo snížit emise uhlíku při výrobě elektřiny o 90 %, aniž by byla ohrožena spolehlivost dodávky elektřiny ze sítě nebo zpomalen ekonomický růst. A bez nutnosti budování nových jaderných elektráren.

I když v Indii nejsou obnovitelné zdroje tak rozvinuté jako v Číně, Indie se je snaží intenzivně prosadit pomocí téměř 20 GW větrné energie, spolu se stávajícími 39 GW velkými vodními elektrárnami. Fotovoltaických elektráren zapojených do sítě je zatím 2,6 GW, ale Bridge to India usiluje o 100 GW do roku 2020.
Problémy s financováním a politické změny zkomplikovaly rozvoj obnovitelných zdrojů energie v Indii z důvodu slabého síťového připojení. Proto někteří tvrdí, že pozornost by se měla zaměřit na ostrovní komunitní projekty nebo komunitní projekty s maloplošným síťovým připojením. Nová indická vláda rozhodně čelí výzvám. Ale WWF/TERI přišli s ambiciózním scénářem „téměř 100 %" obnovitelných zdrojů energie do roku 2050. Počítají v něm s více než 1,000 GW větrné a fotovoltaické energie v obou případech, a k tomu s hlavním využitím biomasy.

USA mají v současnosti přibližně 15 % své elektřiny z obnovitelných zdrojů, projekty větrných elektráren jsou na vzestupu a Obamova politika snížit emise z uhelných elektráren o 30 % do roku 2030 by měla proces urychlit. Scénáře vyvinuté americkou Národní laboratoří pro obnovitelnou energii (NREL) ukazují, že Spojené státy americké by eventuálně mohly vyrábět 80 % své elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2050.

V Japonsku byla původně obnovitelným zdrojům přiřazena nízká priorita, ale po jaderné katastrofě ve Fukušimě v roce 2011 nyní Japonsko prosazuje některé ambiciózní projekty pobřežních větrných elektráren, s využitím plovoucích větrných turbín a rozsáhlého fotovoltaického programu. Celkově lze říci, že Japonsko dalo zelenou více než 70 GW projektům obnovitelných zdrojů energie, z nichž většina jsou fotovoltaické. V dlouhodobějším měřítku, plán japonského Institutu pro udržitelnou energetickou politiku (ISEP) na energii z obnovitelných zdrojů „100 % do roku 2050" se skládá z asi 50 GW větrné (především pobřežní) a 140 GW fotovoltaické energie.

Prudkého pokroku bylo dosaženo v Jižní Americe, i když méně, než zatím na většině území Afriky. Ale Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie (IRENA) říká, že Afrika má potenciál a schopnost využít své obnovitelné zdroje k pohánění většiny svého budoucího růstu.

Přesto všechno Spojené království i nadále zůstává pevně uvízlé ve vizi budoucnosti z roku 1950

Ve Velké Británii mají velký jaderný program a EDF je jedním z hlavních podporovatelů. EDF není schopná stavět žádné jaderné elektrárny ve Francii (která snižuje výrobu jaderné energie o 25 %), ale Velká Británie se zdá být ochotná poskytnout domov hned několika elektrárnám – a draze za ně platit! Podobně, japonské společnosti Hitachi a Toshiba nemají šanci na vybudování nových jaderných elektráren v Japonsku, ale Velká Británie nabízí významné dlouhodobé dotace a úvěrové záruky pro jejich navrhované projekty ve Velké Británii. S mnohem lepší dohodou, než jaká byla nabídnuta pro projekty s obnovitelnými zdroji energie.

V Británii se hlavním předmětem zájmu zdá být hledání důvodu, proč si nemohou dovolit pobřežní větrné elektrárny nebo přijmout ty na souši nebo žít s velkými fotovoltaickými parky. Britové se sice urputně snaží – Velká Británie dnes vytváří více než 15 % elektřiny z obnovitelných zdrojů – ale stejně zůstává daleko za většinou zemí EU a zejména za jejími čelními představiteli, z nichž někteří již dosáhli svých cílů pro rok 2020 (téměř všechny byly stanoveny vyšší než ty pro Velkou Británii).

V podstatě i přesto, že má Velká Británie pravděpodobně největší potenciál ze všech zemí Evropské unie, stále se jen drží na úrovni Lucemburska a Malty. Slovy Davida Elliotta - „je to trapné”...

Originál článku:

All over the world, renewables are beating nuclear

*****

(c) David Elliott, The Ecologist, překlad Olga Kališová, Calla  (redakčně upravené) // foto: Wikimedia Commons, Shutterstock