Emeritní profesor Stephen Thomas (University of Greenwich, Velká Británie) ve své analýze "Slabiny uchazečů o výstavbu nových reaktorů v ČR" přináší unikátní přehled stavu aktuálně rozestavěných jaderných elektráren po světě se zaměřením na technologie, o kterých se uvažuje pro nový jaderný zdroj v Dukovanech a v Temelíně.  Postupně jsme Vám představili  jednotlivé potenciální dodavatele. Po  čínské CGN, jihokorejské KEPCO, japonsko-francouzském konsociu Atmea SAS, americkém Westinghouse a ruském Rosatomu nyní seriál uzavírá francouzská Areva.

Historie

Reaktor EPR původně vznikl jako společný záměr firem Framatome a Siemens, jejichž cílem bylo vyvinout koncept reaktoru, který by mohl být licencován a stavěn ve všech evropských zemích – zkratka EPR pochází z původního názvu European Pressurised Reactor. Koncept obsahuje prvky z konstrukce posledních typů reaktorů obou společností – N4 Framatomu a Konvoi v případě společnosti Siemens. Čtyři reaktory typu N4 měly poměrně dlouhou dobu výstavby (mezi 12 a 15 lety) a jejich spolehlivost nevynikala z průměru. Naproti tomu spolehlivost tří reaktorů Konvoi byla hodnocena jako velmi dobrá a doba jejich výstavby se pohybovala kolem šesti let. To je sice déle, než bylo projektováno pro reaktory generace III+, ale v celkovém porovnání běžné délky výstavby jaderných elektráren jde o poměrně dobrý výsledek. V roce 2002 bylo konsorcium transformováno na divizi nově zformované francouzským státem ovládané jaderné společnosti Areva (divize byla pojmenována Areva NP, Siemens v ní vlastnil 34 %, Areva zbývajících 66 %). Siemens svoje aktivity v divizi ukončil v roce 2010, od té doby je plně ve vlastnictví Arevy.

Tabulka  - Dosavadní zkušenosti s výstavbou reaktoru EPR

Zdroj: Prof. Stephen Thomas

Dosavadní zkušenosti

Výstavba prvního reaktoru EPR ve finském Olkiluotu byla zahájena v roce 2005, druhý blok stejného typu se začal stavět ve francouzském Flamanville v roce 2007. Následovalo zahájení výstavby dvou reaktorů v čínském Tchaj-šanu v letech 2009 a 2010. V roce 2012 získal reaktor EPR certifikát DAC britského jaderného dozoru a konsorcium pod vedením EDF připravuje výstavbu dvou bloků v elektrárně Hinkley Point za cenu 19,6 miliard liber, která má být zahájena v roce 2019.

Všechny rozestavěné reaktory EPR se potýkají s významným prodlužováním harmonogramu výstavby a překračováním rozpočtu (v případech, kde jsou ekonomické údaje o projektech zveřejňovány), viz Tabulka.  Ovšem na rozdíl od reaktoru AP1000 jsou problémy většinou spojeny s kvalitou prací přímo na stavbě, ať už jde o nízkou kvalitu betonových konstrukcí, nevyhovující svary či materiálové vady oceli – tedy typické problémy, kterými trpěly reaktory předchozích generací. Také tato skutečnost vyplývá z konceptu reaktoru EPR, který není zcela nový, ale jde spíše o vylepšenou verzi dřívějších konstrukčních typů.

Ekonomický pád Arevy

Technické potíže reaktoru EPR byly provázány s finančními problémy a nedostatky v oblasti řízení jakosti, kvůli kterým se Areva v průběhu roku 2015 dostala do vážné krize. V březnu 2015 vykázala Areva ztrátu v pátém roce za sebou, tentokrát šlo o 4,8 miliard eur. Po zveřejnění výše ztráty bylo zřejmé, že Areva nemůže dále fungovat bez výrazné pomoci francouzské vlády. Plán záchrany Arevy, jak jej schválila francouzská vláda, je komplexním souborem řady kroků. Základním rysem je však rozdělení společnosti na dvě části: v jedné zůstanou aktivity související s různými částmi palivového cyklu jaderných elektráren (těžba a zpracování uranu, nakládání s jaderným palivem) a do druhé bude vyčleněna výstavba reaktorů.

V dubnu 2017 pokročila záchrana Arevy do fáze, v níž byla vytvořena nová společnost sdružující aktivity spojené s palivovým cyklem předběžně nazvaná New Areva. Zároveň se ukazuje, že záchrana reaktorové části bude podstatně složitější, především v důsledku rizik popsaných v dalších odstavcích. Podle plánu francouzské vlády má 75 % akcií nové společnosti nazvané New NP koupit státní elektrárenská firma EDF za 2,1 miliardy eur a zbývající menšinový podíl bude nabídnut třetí straně.  V červenci 2017 oznámila svůj zájem o 19,5 % podíl v New NP japonská Mitsubishi Heavy Industries.  Úspěch plánu na převzetí většinového podílu v reaktorové divizi Arevy ze strany EDF bude záviset především na vyřešení problémů s řízením jakosti a vyřešení smluvních závazků Arevy z minulých let.

Třikrát předražený finský projekt Olkiluoto

Rozsah historických závazků reaktorové divize Arevy je ovšem natolik velký, že záchranný program nakonec nebude možné uskutečnit. Významnou zátěží je téměř trojnásobné překročení rozpočtu výstavby reaktoru EPR ve finském Olkiluotu. Areva uzavřela smlouvu na fixní cenu ve výši 3 miliard eur, ale podle posledních odhadů dosáhnou reálné náklady minimálně 8,5 miliard eur.  Areva dlouhodobě zpochybňuje svoji odpovědnost za všechna navýšení rozpočtu, celý arbitrážní spor s finským odběratelem aktuálně řeší Mezinárodní obchodní komora (ICC). Konečné rozhodnutí patrně nepadne v blízké době, ale Areva musí počítat s tím, že bude muset uhradit částku kolem 5 miliard eur.

Předběžné vyjádření ICC vyznívalo ve prospěch finského odběratele, společnosti TVO [Agentura France Presse ‘Finland's TVO claims partial win in Areva nuclear dispute’, 20. července 2017].  Francouzská vláda přislíbila, že v závislosti na výsledku arbitráže požadovanou částku uhradí z rozpočtových prostředků. Projekt tak nebude formálně dokončovat nástupnická organizace jaderné divize Arevy pojmenovaná New NP, ale speciální podpůrná společnost Areva SA, která bude kompletně vlastněná francouzskou vládou.

Vady ve výrobě reaktorových nádob

V dubnu 2015 oznámil francouzský jaderný dozor Autorité Sûreté Nucléaire (ASN), že části reaktorových nádob pro reaktory ve Flamanville a Tchaj-šanu, které byly vyrobeny v kovárně Creusot vlastněné Arevou, nevyhovují požadavkům na koncentraci uhlíku v oceli.  Tlaková nádoba reaktoru má klíčový význam z pohledu jaderné bezpečnosti, její porušení za provozu by mělo dalekosáhlé následky. Od doby, kdy byl problém zveřejněn, se Areva pokouší přesvědčit jaderný dozor ASN, že inkriminované části tlakových nádob jsou dostatečně dimenzovány a materiálová vada jejich bezpečnost neohrožuje.  ASN dosud hodnocení celého případu neuzavřel.

Součásti s materiálovými vadami byly v rozestavěných blocích instalovány již před několika lety, nejsou jednoduše dostupné a opravitelné nebo nahraditelné. V případě, že je jaderný dozor vyhodnotí jako nevyhovující, hrozí ukončení projektů Flamanville a Tchaj-šan. To by znamenalo velký problém pro Arevu, která by byla přímo odpovědná za ztráty způsobené investorům a nevyhnula by se placení kompenzací. V červnu 2017 byl zveřejněn předběžný posudek ASN, podle něhož dostane reaktor ve Flamanville povolení k zahájení provozu, ovšem za podmínky důsledného monitoringu materiálových změn. Druhou podmínkou je požadavek na výměnu víka tlakové nádoby v roce 2024.

Historické zakrývání chyb

V důsledku uvedeného problému požádal jaderný dozor Arevu, aby prověřila dokumentaci výkovků vyrobených v závodě Creusot v posledních deseti letech. Areva našla řadu vážných pochybení a rozšířila přezkum dále do historie, až do roku 1965. Do přezkumu byly zařazeny také další dva výrobní závody - Jeumont a Saint-Marcel.  V květnu 2017 nebylo známo, že by přezkum dokumentace vedl k identifikaci problémů v závodech Jeumont a Saint-Marcel.  Naopak kontrola 9000 dokumentů v závodě Creusot vedla k nálezu čtyř stovek případů materiálových vad u klíčových součástí, jako jsou tlakové nádoby reaktorů, parogenerátory a potrubí primárního okruhu. Součásti byly kryty falšovanou dokumentací. Vadné díly nebyly instalovány pouze ve francouzských elektrárnách, ale také vyvezeny a prodány zákazníkům ve Velké Británii, Spojených státech, Číně, Japonsku a Švýcarsku. Francouzská prokuratura aktuálně zvažuje vznesení obžaloby a zahájení trestního řízení proti Arevě.

Prezident jaderného dozoru ASN, Pierre-Franck Chevet v říjnu 2016 uvedl, že složka s dokumenty o vadných výrobcích Arevy bude narůstat. Odhadl, že jeho úřad bude na kontrolách v závodech Arevy pracovat jeden až dva roky. Prezident ASN Chevet nepochybuje, že budou objeveny další případy technické dokumentace dokazující chybný výrobní postup. Stejné očekávání potvrdil také prezident Arevy Bernard Fontana [European Power Daily ‘Further Areva review likely to find irregularities’, 27. října 2016].   V březnu 2017 Areva uvedla, že zatím žádný ze zákazníků nepodal kvůli dodávkám vadných dílů reklamační stížnost.  Podle vyjádření Arevy je však patrné, že ona reklamace očekává. Pokud by byly reklamace podány a vedly by k požadavkům na výměnu velkých součástí, bude se muset Areva vypořádat s dalšími vícenáklady.

Z vyjádření jaderného dozoru z března 2017 vyplývá, že podle šetření z posledních měsíců není kovárenský závod Creusot vybaven technikou požadovanou pro výrobu součástí jaderných reaktorů.  Používané nástroje nebyly určeny k výrobě tak rozměrných součástí. Rovněž úroveň řízení provozu neodpovídala požadavkům na výrobu součástí pro jadernou energetiku. Aktuálně není pravděpodobné, že by závod Creusot mohl po tomto hodnocení pokračovat v provozu.

Do poloviny roku 2018 nelze věrohodně odhadnout, zda bude záchrana podniku Areva NP proveditelná [EDF a Areva se shodly, že EDF převezme reaktorovou divizi Areva NP za následujících podmínek: ASN vydá příznivé stanovisko k výsledkům testů primárního okruhu u reaktoru Flamanville 3; audity v závodech Creusot, Saint-Marcel a Jeumont budou uspokojivě dokončeny; úřady pro hospodářskou soutěž budou s převzetím souhlasit.].  Bude záležet na tom, nakolik je francouzská vláda připravena pokrýt historické závazky podniku. Potřebná částka přitom bude známa až po skončení šetření v případech vadných reaktorových tlakových nádob a falšovaných dokumentů kryjících nevyhovující výrobní postupy. Ani v případě, že bude možné reaktorovou divizi zachránit a podle plánu francouzské vlády ji převezme EDF, není jisté, zda bude nadále nabízet reaktor EPR na světovém trhu. Vzhledem k negativním zkušenostem s reaktorem EPR nelze vyloučit, že EDF využije reaktorovou divizi především pro účely údržby a servisu pro 58 reaktorů, které provozuje ve Francii.

Vládní podpora

Francouzská vláda sice poskytuje svému jadernému průmyslu velmi silnou podporu, což potvrzuje také úsilí o záchranu Arevy, ale v případě reaktoru EPR poskytla garanci pouze pro půjčku na reaktor ve finském Olkiluotu v roce 2004. Navíc šlo o garanci ve výši 600 milionů eur, což by pro podporu dalších projektů při současných cenách zdaleka nestačilo. Francouzská vláda neposkytla ani garance pro úvěr na výstavbu dvou reaktorů EPR v britské elektrárně Hinkley Point. Lze předpokládat, že i v případě úspěšné záchrany Arevy nebude francouzská vláda ochotna riskovat další peníze daňových poplatníků na podporu riskantního projektu, jako je Hinkley Point.

Stáhněte si kompletní studii "Slabiny uchazečů o výstavbu nových reaktorů v ČR" v pdf.

*****

(c) Stephen Thomas, Slabiny uchazečů o výstavbu nových reaktorů v ČR, září 2017, přeložil Karel Polanecký //  Foto: Wikimedia Commons a archiv Cally