Exportní vyhlídky čínských výrobců jaderných technologií zhodnotil ekonom Steve Thomas v článku, který přinášíme ve zkráceném překladu.

Sílící čínský jaderný průmysl hledá možnosti pro export svých technologií a na první pohled hraje celá řada faktorů v jeho prospěch. Poptávka po nízkouhlíkových alternativách ve světě roste a francouzské a ruské společnosti, které by čínským mohly konkurovat, se potýkají s vážnými problémy. Přesto je pravděpodobné, že prodej čínských reaktorů do zahraničí bude daleko obtížnějším úkolem, než se zdá.

Patrně největší nejistota spočívá v otázce, zda nějaký trh pro jaderný export bude vůbec existovat. Od roku 2008 připadá každoročně většina zahájených projektů jaderných reaktorů na Čínu a v roce 2015 to bylo dokonce šest ze sedmi zahájených staveb. Zemí, které o nákupu reaktorů uvažují, je skutečně celá řada, přičemž významný podíl mají státy, u nichž by šlo o první jaderný projekt. Historie ovšem ukazuje, že pouze malý počet takto zamýšlených projektů vede ke skutečné objednávce.

Navíc má řada zemí výhrady k Číně jako dodavateli strategicky významného infrastrukturního projektu. Konkrétně jde o odborné výhrady ke kvalitě součástí využívaných čínskými dodavateli, ale také obavy o důslednost tamního jaderného dozoru. Zejména pro některé politiky je pak problematická závislost na Číně a její geopolitické následky.

Nemáme k dispozici jednoznačné důkazy o vlivu zmíněných okolností na konkrétní rozhodování. Ale závažné otázky padají ve všech zemích, které o případném nákupu čínských reaktorů uvažují. Například Philippe Jamet, člen řídícího výboru francouzského jaderného dozoru, v roce 2014 uvedl: „Spolupráce s Čínou bohužel není na úrovni, jakou bychom si představovali. Vysvětlením pro obtíže v našich vztazích je skutečnost, že čínský jaderný dozor nemá dostatečné kapacity. Jeho pracovníci jsou přetíženi.“

Silnou stránkou čínského jaderného průmyslu je fungující řetězec dodavatelů jednotlivých součástí a možnost dodavatelů získat finanční podporu vlády. Například Čínská průmyslová a komerční banka odsouhlasila půjčku na úrovni 10 miliard eur na podporu jaderného projektu společnosti CGN v Rumunsku.

Obecně se předpokládá, že čínské reaktory budou levné, ale dokud Čína nevstoupí do soutěže na otevřeném trhu, nelze tento předpoklad potvrdit. Čínskou výhodou je skutečnost, že konkurenti na globálním jaderném trhu se potýkají s vážnými ekonomickými problémy. Příkladem jsou dva historicky významní hráči na trhu: Areva se topí v dluzích a Westinghouse na tom není o mnoho lépe.

Vedení Westinghouse sice nadále sídlí ve Spojených státech, ale v roce 2006 společnost koupila japonská Toshiba. Reaktorová divize Toshiby od roku 2012 každoročně vytváří ztrátu. Celý koncern Toshiba dosáhl v roce 2015 ztráty 4,5 miliardy dolarů. Před rokem vedení Toshiby přiznalo, že v předchozích šesti letech zveřejňovala Toshiba zisky, které neodpovídaly skutečnosti, což vedlo k rekordní pokutě od japonských úřadů a snížení ratingového hodnocení společnosti do kategorie „neperspektivní“.  Westinghouse s výstavbou osmi reaktorů AP1000 nedosáhl o moc lepšího pokroku než Areva s problematickým typem EPR. Čtyři reaktory v Číně mají zpoždění tři až čtyři roky, projekty v USA již také nabraly několikaletý skluz.

Skutečným konkurentem čínských firem se proto zdá být ruský Rosatom, který deklaruje úctyhodný seznam dvaceti objednávek z Bangladéše, Egypta, Finska, Maďarska, Indie, Íránu, Jordánska, Turecka a Vietnamu. To je daleko vyšší počet než by dali dohromady všichni ostatní dodavatelé. Navíc Rosatom hovoří o pokročilých vyjednáváních v Nigérii, Saudské Arábii a Jihoafrické republice.

Podobně jak v případě Číny se i u projektů Rosatomu obecně předpokládá, že Rusko do značné míry zajistí jejich financování. Podobně jako v případě čínských reaktorů platí také u ruských dosud neověřená domněnka, že budou levnější než produkty západních firem. Je ovšem třeba brát v úvahu, že kombinace sankcí a nízkých cen ropy výrazně snížila ruské finanční rezervy. Schopnost Ruska zajistit financování pro větší počet náročných projektů proto čelí vážným pochybnostem. Dále je třeba vzít v úvahu, že za třicet let od černobylské havárie působil Rosatom jako dodavatel jen u dvanácti nových projektů. Schopnost firmy zajistit tempo na úrovni pěti reaktorů za rok je vysoce sporná.

Čínské plány

Čínský jaderný program zahájený v roce 2008, v jehož rámci byly v Číně zahajovány výstavby šesti až osmi reaktorů ročně, původně stál na francouzské technologii – čínské firmy získaly licenci od společnosti Areva. Po přestávce způsobené bezpečnostním hodnocením po havárii ve Fukušimě se Čína loni vrátila k tempu šesti reaktorů za rok. Aktuálně ovšem čínské společnosti deklarují, že nabízejí reaktory, které jsou výsledkem jejich vlastního vývoje a k jejich prodeji nepotřebují souhlas zahraničních partnerů.

O vývoz jaderných technologií nyní usilují tři čínské firmy, které si ovšem rozdělily teritoria a vzájemně si nekonkurují.  China National Nuclear Corporation (CNNC) dosáhla prvního činského exportního úspěchu, když v roce 2013 dosáhla dohody o prodeji reaktoru ACP-1000 do Pákistánu. V listopadu 2015 pak společnost oznámila dohodu o vybudování dvou reaktorů v Argentině. Vzhledem k dlouhodobým problémům argentinské vlády s financováním velkých projektů ovšem není jasné, kdy se projekty dostanou do fáze výstavby.

China General Nuclear Corporation (CGN) se soustředí na evropský trh. V roce 2015 CGN finančně vstoupila do projektu Hinkley Point C ve Velké Británii, ve kterém aktuálně vlastní 33,5% podíl. Součástí dohody bylo, že EDF jako hlavní investor Hinkley Point přenechá CGN prostor pro výstavbu nového reaktoru v jiné lokalitě, konkrétně v Bradwellu. V případě dotažení projektu by šlo o průlom čínského exportu na západní trh (podmínkou ovšem zůstává získání povolení britského jaderného dozoru). Dále CGN usiluje o dodávku reaktoru pro Rumunsko, ovšem zde jde o poměrně riskantní projekt s nejasným profitem v případě uskutečnění.

Třetí společnost State Power Investment Corporation (SPI) informovala na konci roku 2014 o dosažení dohody v případě výstavby čtyř reaktorů v Turecku. Není ovšem jasné, kolik projektů se dostane do fáze výstavby. Tatáž firma soutěží v tendru o dodávku šesti reaktorů v Jihoafrické republice, nepatří ovšem k favoritům.

Čínské společnosti se rovněž netají svým zájmem o případné převzetí krachující Arevy. Francouzská vláda ovšem bude prakticky jistě preferovat jiné varianty záchrany státem vlastněné společnosti.

Originál článku je k dispozici na adrese:
https://www.chinadialogue.net/article/show/single/en/8911-Why-China-s-nuclear-exports-may-struggle-to-find-a-market

*****

(c) Karel Polanecký, Temelin.cz // Foto:  Wikimedia Commons