Dr. Ian Fairlie, expert na problematiku radiace, zveřejnil v časopise Ecologist text, jehož zkrácený překlad nabízíme čtenářům temelin.cz.

Globální změny klimatu jsou velmi vážným problémem naší civilizace a není pochyb o tom, že naléhavě potřebujeme přejít k bezuhlíkovému či nízkouhlíkovému modelu energetiky a dopravy. Řada lidí, včetně těch ekologicky smýšlejících, zůstává přesvědčena, že výroba elektřiny v jaderných elektrárnách představuje významnou nebo dokonce nezbytnou cestu k omezení emisí oxidu uhličitého. Ovšem již zběžné prověření tohoto tvrzení ukazuje závažné problémy. Při podrobnějším pohledu pak musíte být překvapeni, jak mohlo tolik lidí této myšlence přitakat.

Jaderné elektrárny nevypouštějí oxid uhličitý ... ?

Podívejme se na základní otázku: skutečně jaderné reaktory neprodukují žádné emise oxidu uhličitého? Během svého provozu skutečně nikoli. Ale provoz reaktoru je pouze jednou součástí dlouhého jaderného palivového cyklu. Musíme brát v úvahu také těžbu a zpracování uranové rudy, obohacování uranu, výrobu jaderného paliva, výstavbu reaktorů a skladování vyhořelého paliva. A v neposlední řadě také vybudování zařízení, kam se rozhodneme vyhořelé palivo uložit v budoucnu, přestože zatím nemáme jasnou představu o jeho podobě, neboť zatím není nikde v provozu.

Všechny tyto činnosti mají výraznou uhlíkovou stopu, zejména těžba a obohacování uranu, výstavba reaktorů či hlubinné vrty. Pro hodnocení nepřímých emisí technologií jako je jaderná energetika je vhodné využít metodiku posouzení jejich kompletního cyklu zvanou LCA (Life Cycle Analyses). Ta umožňuje odhadnout, kolik tun oxidu uhličitého připadne na každou megawatthodinu elektřiny vyrobenou v jaderné elektrárně a porovnat tuto hodnotu s ostatními technologiemi.   

Nízkouhlíková, nikoli bezuhlíková technologie

Pochopitelně i v případě metodiky LCA platí, že výsledky závisí na vstupních datech zadávaných do modelu. Považujeme-li za důvěryhodné především studie, které nebyly zpracovány na objednávku jaderného průmyslu, máme z poslední doby k dispozici dvě práce: jednu připravil německý Öko Institut a druhou holandský tým vedený dr. Storm van Leeuwenem. Oba týmy došly k výsledku, že  jaderná energetika má nižší emise oxidu uhličitého než výroba elektřiny z uhlí, ropy nebo plynu, ale rozdíl není nijak závratný.

Van Leeuwen odhaduje, že emise oxidu uhličitého navázané na jadernou elektřinu jsou zhruba třetinové ve srovnání s kogeneračními jednotkami na zemní plyn. Jaderná energetika je nízkouhlíkovou technologií, nikoli bezuhlíkovou, za níž ji vydávají mnohé vládní dokumenty. Na místě je ovšem otázka, zda bychom neměli podporovat jadernou energetiku právě kvůli těm dvěma třetinám objemu emisí, které dokáže ve srovnání se zemním plynem ušetřit.

Než odpovíme, tak si musíme uvědomit, že existují i lepší metody omezování emisí skleníkových plynů: omezování spotřeby zlepšováním energetické efektivnosti a vyšší využívání obnovitelných zdrojů – biomasy, větru, slunce, mořských vln a geotermální energie.

Ministerstvo pro energetiku a změnu klimatu odmítá přijmout realitu

Chceme-li přistoupit ke snižování emisí oxidu uhličitého opravdu zodpovědně, musíme v první řadě prověřit jednotlivé metody podle jednoduchého kritéria: kolik bude stát jedna tuna emisí, které se podaří zabránit. Ovšem právě tomuto přístupu se britská vláda a její jaderní poradci snaží vyhnout.

Přitom již v roce 2009 provedl americký expert Amory Lovins z Rocky Mountain Institute podrobnou analýzu investičních i provozních nákladů u všech metod snižování emisí. Výsledky byly zveřejněny v publikaci "Jaderná energie – klimatické řešení nebo omyl?". Lovins došel k závěru, že v porovnání podle dolarové částky, potřebné na snížení emisí oxidu uhličitého, vycházejí jaderné elektrárny jako jedna z nejdražších metod. Jednoznačně nejvýhodnější cestou je podle Lovinsova srovnání zlepšování energetické efektivnosti.

Stojí za připomenutí, že rok před zveřejněním zmíněné publikace byl Amory Lovins přizván Ministerstvem pro energetiku a změnu klimatu, aby v Británii předával zkušenosti s posuzováním nákladů na omezování emisí oxidu uhličitého. Pro ministerské stoupence jaderné cesty byly publikované závěry důvodem, proč s Amorym Lovinsem ukončit spolupráci. Objektivní posouzení problému patrně není pro ministerstvo důležité.

Kam se poděla Komise pro udržitelný rozvoj?

Také přímo v Británii byl proveden podrobný průzkum možnosti omezování emisí oxidu uhličitého pomocí jaderných reaktorů. Provedla jej v roce 2006 tehdejší Komise pro udržitelný rozvoj  (Sustainable Development Commission - SDC). Komise dospěla k závěru, že uskutečnění programu výstavby nových jaderných reaktorů o celkovém výkonu 10 GW by znamenalo snížení britských emisí o 4 až 8 procent ve srovnání s úrovní roku 1990. Ve shrnutí svých výsledků komise uvedla: „Jaderná energetika není řešením pro změnu klimatu.“ Znalého pozorovatele nepřekvapí, že jedním z prvních kroků, který provedla konzervativci vedená vláda po svém nástupu v roce 2010, bylo zrušení Komise pro udržitelný rozvoj.

Uvedené příklady vědomého přehlížení dostupných výsledků výzkumu připomínají nechvalně známé vládní sdělení z roku 2002. Tehdy se týkalo blížící se války Velké Británie a Spojených států proti Iráku a šéf tajné služby v něm uvedl, že „...fakta byla upravena podle politické linie.“ Zdá se, že v případě jaderné energetiky dochází k obdobné manipulaci.

Vysoké náklady jádro vylučují

Nejvýraznější slabinou tvrzení, že jaderná energetika představuje řešení pro globální změnu klimatu, jsou její vysoké náklady. Výstavba jaderných reaktorů byla vždycky drahá, ale v posledních letech její cena ještě výrazně vzrostla. Aktuální odhad nákladů na stavbu dvou reaktorů jaderné elektrárny Hinkley Point C se pohybuje kolem 16 miliard liber, což je třeba jedenapůlnásobek celkových nákladů na londýnskou olympiádu v roce 2012. Opravdu vysoká cena za jadernou elektrárnu, která by pokryla 5 % britské spotřeby elektřiny. S rizikem, že prostavíme velké peníze, aniž by elektrárna byla dokončena a spuštěna, což se u podobných projektů stává.

Nejlepší by bylo zahodit všechny vládní jaderné plány, neboť jednoznačně neřeší problém globální změny klimatu.

Dr. Ian Fairlie, www.ianfairlie.org

Originál článku:
http://www.theecologist.org/blogs_and_comments/commentators/2472382/nuclear_power_is_no_answer_to_global_warming.html

*****

(c) Karel Polanecký, Temelin.cz // foto: Wikimedia Common