U příležitosti Pařížské konference o klimatu COP21 vyšla v listopadu 2015 zpráva Summary and conclusions: Can nuclear power slow down climate change? An analysis of nuclear greenhouse gas emissions - Shrnutí a závěry: Může jaderná energetika zpomalit klimatické změny? Analýza emisí skleníkových plynů z jaderné energetiky), kterou vypracovalo osm nevládních organizací z Evropy pro Světový informační energetický servis WISE.

Ve shrnutí této zprávy, která analyzuje množství emisí skleníkových plynů při výrobě elektřiny v jaderných elektrárnách a vliv jaderné energie na klimatické změny, se dočtete:

• Za předpokladu, že by se při výrobě elektřiny v jaderných reaktorech neuvolňovaly žádné skleníkové plyny (což ale není pravda), by podíl jaderné energetiky na zmírnění světových emisí skleníkových plynů vzrostl z 1 % na téměř 1,4 % v letech 2050-2060, pokud by kapacita světové jaderné energie vzrostla podle současných predikcí jaderného průmyslu.
• Proveditelnost scénářů zvýšení kapacity jaderné energie, které navrhuje jaderný průmysl, je pochybná vzhledem k nereálně vysokému tempu výstavby jaderných elektráren, který by k tomu byl nutný.
• Kapacita výroby jaderné energie v budoucnosti bude muset zcela záviset na reaktorech s otevřeným palivovým cyklem, protože systémy plně znovu využívající palivo, jsou v podstatě neproveditelné. V důsledku toho budoucnost jaderné energie závisí výhradně na dostupnosti zdrojů přírodního uranu.
• To, do jaké míry přispívá jaderná energie ke světovým dodávkám energie, je omezeno dostupností zdrojů uranu. Při využívání zdrojů s obsahem uranu pod 0,02-0,01 % se z jaderného systému stává dřez - energie protéká do odpadu místo toho, aby energii vyráběla.
• Průměrný stupeň obsahu rudy a dalších vlastností světových zdrojů uranu čekajících na vytěžení klesá, neboť zdroje nejvyšší kvality se vždy těží jako první. Šance na objevení nových významnějších zdrojů uranu jsou mizivé.
• Těžba fosfátů by měla být ponechána výhradně pro zemědělské potřeby a ne pro získávání uranu, neboť fosfor je nezastupitelný prvek v zemědělství.
• Získat uran z mořské vody není reálně možné. Pokud by to bylo vůbec ekonomicky proveditelné, tento zdroj se nachází za hranicí pomyslného energetického útesu: vydaná energie bude větší, než jakou získáme.
• Z praktického hlediska pouze scénář Mezinárodní agentury pro atomovou energii (International Atomic Energy Agency, IAEA) předpokládající nízký podíl jaderné energie na zmírnění úniku emisí skleníkových plynů o 0,5-0,3 %  do roku 2050 přichází v úvahu, ovšem jen si odmyslíme, že jaderná energetika produkuje skleníkové plyny. Pokud by ale její emise skleníkových plynů byly započítány, podíl jaderné energie na zmírnění emisí by se stal zanedbatelným.
• V současné době se na výrobu 1 kilowatthodiny v jaderné elektrárně uvolní 88-146 gramů oxidu uhličitého. Podle scénářů IAEA a Světové jaderné asociace (World Nuclear Association, WNA) emise CO2 uvolněné v průběhu výstavby nových reaktorů pravděpodobně dosáhnou úrovně emisí z výroby elektřiny pomocí fosilních paliv.
• Jiné emise skleníkových plynů, než oxidu uhličitého nejsou jaderným průmyslem hlášeny, z technického hlediska jsou však takřka jisté.
• Krypton-85 unikající ze všech jaderných elektráren a závodů na přepracování jaderného paliva, vytváří skleníkové plyny v troposféře a navíc způsobuje další změny podnebí a klimatu.
• Zveřejňované hodnoty emisí skleníkových plynů při výrobě jaderné energie nejsou srovnatelné s údaji o emisích z obnovitelných zdrojů, neboť jsou při výpočtech aplikovány různé veličiny a metody odhadu.
• Vzhledem k filozofii jaderného průmyslu „po nás potopa” se zdravotní rizika kvůli radioaktivním materiálům v prostředí časem zvýší, vedle rizik typu havárie v Černobylu nebo jaderného terorismu.

Jaderná energetika proto nemůže být řešením problému globálních klimatických změn a nelze souhlasit s názorem, že kvůli naléhavosti klimatických změn nemáme na výběr a potřebujeme proto všechny nízkouhlíkové technologie, včetně jaderné energie. Kromě toho je vedlejším produktem výroby jaderné energie největší ekologická zátěž všech dob ve formě radioaktivního odpadu, zejména vyhořelého jaderného paliva.

*****

(c) Olga Kališová, Temelín.cz podle WISE International / Foto: archiv Calla