Německou debatu o otázce financování likvidace jaderných elektráren a jaderného odpadu okomentoval na serveru Energy transition publicista Craig Morris. Článek přinášíme ve zkráceném překladu.

Německá média v posledních měsících často probírají otázku, zda mají provozovatelé jaderných elektráren dostatečné prostředky na pokrytí nákladů spojených s vybudováním úložišť pro jaderný odpad. Odpověď není jednoduchá, ve hře jsou stále různé varianty.

Pro pochopení problému je třeba ujasnit některé pojmy. Předně média často označují náklady na likvidaci jaderných elektráren a časově neomezené uložení odpadu jako „náklady vystoupení z jaderné energetiky“. Toto označení je chybné, neboť potřeba vynaložení uvedených prostředků by nezanikla ani v případě, že by Německo v rozvoji jaderné energetiky pokračovalo. Naopak předčasné uzavření reaktorů znamená menší množství jaderného odpadu a tím i částečné snížení nákladů na likvidaci.

Zadruhé se v mediální debatě o fondech na likvidaci jaderných odpadů často zaměňují pojmy „rezerva“ (německy Rücklagen) a „rezervní fond“ (německy Rückstellungen). Z pohledu běžného rozhovoru jsou tyto pojmy zaměnitelné, z pohledu podnikového hospodaření však nikoli. Je třeba ujasnit, že němečtí provozovatelé jaderných elektráren – E.On, RWE, EnBW, Vattenfall, a Stadtwerke München – tyto prostředky vyčlenili ve formě rezervních fondů, nikoli rezerv.

Rozdíl spočívá v tom, že  tvorba rezervního fondu se dá na rozdíl od rezerv zahrnout do nákladů, čímž se účetně snižuje zisk. Menší zisk znamená menší daně, takže veřejné rozpočty už na vyřazování jaderných elektráren částečně přispěly. Rezervní fondy také nejsou k dispozici v hotovosti, ale byly reinvestovány. Vzhledem k tomu, že energetické společnosti investovaly například do nových uhelných zdrojů, které jsou dnes prakticky bezcenné, může se stát, že reálné peníze na likvidaci jaderných elektráren budou firmy těžko hledat.

V minulých měsících řešila problém financování likvidace jaderného odpadu expertní komise pověřená parlamentem. Za zmínku stojí, že komisi spolupředsedá významný představitel Strany zelených Jürgen Trittin. Pověření opozičního politika vedením podobné komise svědčí o vůli hledat shodu napříč politickým spektrem, což je z pohledu dlouhodobé akceptace přijatých řešení slibné. Zelení jednoznačně oponují přenášení nákladů spojených s jaderným odpadem z energetických společností na daňové poplatníky.

Návrh předložený v únoru ovšem obsahuje omezení odpovědnosti energetických společností za likvidaci jaderného odpadu. Na druhou stranu mají provozovatelé přesunout polovinu z 38 miliard eur z rezervních fondů do nového veřejného fondu určeného výhradně na likvidaci jaderných elektráren a ukládání odpadu. Vklad má být proveden v hotovosti, nikoli ve formě akcií.

Koncept sdílené odpovědnosti mezi státem a energetickými firmami má historické kořeny. Například společnost RWE by na základě vlastních investičních rozhodnutí jaderné elektrárny nestavěla. K výstavbě přistoupila až po dohodě s vládou o ekonomickém zvýhodnění. Výstavbu některých reaktorů z první vlny financoval výhradně stát, u jiných pokryl překročení rozpočtových nákladů.

Má vůbec Německo jinou možnost, než spolupráci státu a firem na likvidaci jaderných elektráren a odpadů? Zmíněná komise odhaduje celkové náklady na 170 miliard eur do roku 2099, přičemž celý problém patrně nebude k tomuto datu vyřešen a uzavřen. Která z dnešních společností bude tou dobou ještě existovat?

Pokrytí nákladů na jaderný odpad může být pro energetické firmy takovým břemenem, že přispěje k jejich bankrotu. Ovšem umělá podpora těchto soukromých firem po neurčitou dobu s cílem, aby nezkrachovaly a mohly se podílet na financování likvidace odpadu, také není přijatelnou možností. Občané by v konečném důsledku řešení problému zaplatili v obou případech.

Existuje ovšem jedna smysluplná varianta. Stanovit, že do nového veřejného fondu budou provozovatelé reaktorů posílat předepsanou část svého zisku (dosaženého díky různým aktivitám). A kdyby tento předpis znamenal pro některou společnost vysoké riziko bankrotu, tak ji nechat zbankrotovat.

Originál článku najdete na adrese:
http://energytransition.de/what-will-the-nuclear-phase-in-eventually-cost-germany/

*****

(C) Karel Polanecký, Temelíin.cz //Foto: archiv Calla