Občané, kteří dříve protestovali proti jaderným elektrárnám, se nyní staví proti jejich likvidaci reaktorů. To se týká právě těch politiků, kteří dříve proti těmto elektrárnám protestovali.

Brzy bude v restauraci U Řeka (Zum Griechen) v Großenaspe neútulno. Z celkového počtu 3.000 občanů této obce v německém Šlesvicku - Holštýnsku se v sále této restaurace shromáždilo 350 z nich, aby zde diskutovali na téma, které je zvedá ze židlí, a sice: suť z likvidované jaderné elektrárny. Vepředu sedí ministr pro energetickou revoluci Robert Habeck ze strany Zelených a dále odborníci z oboru ochrany před zářením. Jejich cílem je vysvětlit místním lidem, že při likvidaci Šlesvicko - Holštýnské jaderné elektrárny vznikne velké množství suti - který je ale většinou tak málo radioaktivní, že se téměř neodlišuje od běžné stavební suti. Proto prý má být skladováno na skládce - například na blízké skládce v Großenaspe.

Mnoho místních lidí má strach ze suti z likvidace blízké jaderné elektrárny. „On to všechno zlehčuje,“ ozývá se jeden z místních. Je zde slyšet velký odpor, mnoho protinávrhů, apelů. A po tříhodinové debatě přichází nějaká dáma ze strany CDU (Křesťansko demokratická unie) a předává za velkého aplausu 1.600 podpisů proti suti z jaderné elektrárny. Ministr Habeck se unaveně usmívá. Jak má ještě přesvědčit místní lidi, že suť z demolované jaderné elektrárny není nebezpečnější než běžná stavební suť?

Problém se sutí z likvidovaných jaderných elektráren je odvrácenou tváří výstupu Německa z jádra. V Obrigheimu, obci mezi Heilbronnem a Heidelbergem, pracuje koncern EnBW již léta na likvidaci jaderné elektrárny, která byla odstavena v roce 2005. Na demontáži se podílí asi 300 pracovníků - tam, kde bývala jaderná elektrárna, má být opět zelená louka. První várky stavební suti se odvezly na místní skládky. Pak už to ale nešlo. Od té doby se sutiny ze zbořené elektrárny zatím skladují přímo v areálu elektrárny. Jde o 275.000 tun sutin, které jsou teď přímo v Obrigheimu. Pouze jedno procento z nich je označeno jako radioaktivní a bude se muset odvézt do konečného úložiště jaderného odpadu. Další procento se může uskladnit jako běžná stavební suť na skládce, pokud hodnota záření zůstane pod určenými limity. Zbytek se rozdrtí na štěrk. Přesto však celá suť zůstává pro mnoho lidí v podezření kvůli možné radioaktivitě. „Nějakým způsobem zůstává na tomto stavebním odpadu určitý cejch,“ říká jeden z místních občanů.

Nedůvěra v producenta této stavební suti, firmu EnBW, v politiky a úřady, zde narůstala celé roky a „pečovaly“ o ni ekologické organizace a Zelení. „My jsme sami vždy říkali: nedůvěřujte státu,“ říká Robert Habeck. Pro německý výstup z jádra to má však paradoxní důsledky: lidé, kteří dřívě protestovali proti jaderným elektrárnám, se nyní staví proti jejich demolici - ze strachu před dalším zářením.

V Graphenrheinfeldu u Schweinfurtu byla před rokem definitivně odstavena jaderná elektrárna. Od té doby připravuje její provozovatel, firma E.ON, její demontáž - a to i před velký odpor místních. „S demontáží nesouhlasíme,“ říká Herbert Barthel z ekologické organizace Bund Naturschutz. Jeden z největších předsudků je: suť z likvidovaných jaderných elektráren. Protože ekologové považují za nebezpečné i to záření, které je podle úřadů v limitech. „Nemůžeme akceptovat, že se tento odpad volně vypustí do společnosti,“ dodává Barthel. „Pokud se z těchto sutin vyrobí například trubka, objeví se později u zábradlí,“ říká Barthel. „Ale radioaktivitu může obsahovat,“ argumentuje německý ekolog.

Originál článku:
http://www.sueddeutsche.de/politik/rueckbau-von-atomkraftwerken-fruechte-des-misstrauens-1.3103308

*****

(C) Gabriela Reitinnger, OIŽP // Ilustrační foto: www.nukeworker.com