Velký požár vyhořelého paliva skladovaného v jaderné elektrárně ve Spojených státech by podle Edwina Lymana, fyzika z neziskové organizace Unie zainteresovaných vědců ve Washingtonu DC: „Mohl zastínit hrozivé následky havárie ve Fukušimě.“ Frank von Hippel, odborník na jadernou bezpečnost na Princetonské univerzitě, který spolupracoval na modelování situace s Michaelem Schoeppnerem ze stejné univerzity, mluví o škodách v řádu bilionů dolarů.

Tyto skutečnosti byly odhaleny ve zprávě, kterou sepsala americká Národní akademie věd, inženýrství a medicíny v reakci na následky zemětřesení a tsunami v severním Japonsku 11. března 2011. Zpráva podrobně popisuje, jak se při požáru vyhořelého paliva v jaderné elektrárně Fukushima Daiichi ochromené dvojitou katastrofou, mohlo uvolnit mnohem více radioaktivity do životního prostředí.

Jaderné palivo ve třech ze šesti reaktorů elektrárny se roztavilo a uvolnilo radioaktivní mračna, která kontaminovala zemi ve směru větru. Japonsko prohlásilo 1 100 kilometrů čtverečních za neobyvatelných a evakuovalo 88 000 lidí (téměř tolik lidí navíc odešlo dobrovolně). Po roztavení reaktorů se úředníci obávali, že se vyhořelé palivo uložené v bazénech v reaktorových halách vznítí a z něj uvolněný radioaktivní mrak poputuje přes mnohem větší území východního Japonska, včetně Tokya. Jen díky štěstěně k tomuto nedošlo.

Ale zpráva národních akademiků varuje, že vyhořelé palivo, které se hromadí v amerických jaderných elektrárnách, je také náchylné k tomuto scénáři. Po odstranění vyhořelého paliva z jaderného reaktoru dochází k rozpadu radioaktivních štěpných produktů, při kterém se uvolňuje teplo. Všechny jaderné elektrárny skladují palivo ve svém areálu na dně hlubokých bazénů nejméně po dobu 4 let, během nichž se palivo pomalu ochlazuje. Aby bylo možné udržet ho v bezpečí, doporučuje zpráva Komisi pro jadernou regulaci (NRC) a provozovatelům jaderných elektráren, aby byly zřízeny systémy pro monitorování bazénů a doplnění hladiny vody v případě poškození zařízení. Odborníci také říkají, že by bezpečnost jaderných elektráren měla být po katastrofě zpřísněna.

U většiny amerických jaderných elektráren je vyhořelé palivo v bazénech „napěchováno“, což zvyšuje riziko požáru. NRC odhaduje, že rozsáhlý požár v bazénu s vyhořelým palivem v jaderné elektrárně Peach Bottom v Pensylvánii by vysídlil odhadem 3,46 milionů lidí z 31 000 km² kontaminované půdy, což je oblast větší než New Jersey. Ale Von Hippel a Schoeppner si myslí, že NRC výrazně podcenila rozsah a společenské náklady v případě takového požáru.
NRC užívá program MACCS2 pro modelování šíření radioaktivity z požáru v Peach Bottom. Schoeppner a Von Hippel namísto toho použili program HYSPLIT, který dokáže zpracovat sofistikovanější scénáře založené na historických datech o počasí pro celý region.

Ve svých simulacích se Princetonské duo soustředilo na Cs-137, což je radioizotop s 30-ti letým poločasem rozpadu, který učinil rozsáhlé plochy kolem Černobylu a Fukušimy neobyvatelnými. Experti předpokládali uvolnění 1 600 petabecquerelů, což je průměrné množství Cs-137, které by bylo podle odhadů NRC uvolněno při požáru v hustě naplněném bazénu. Je to také zhruba stonásobek množství Cs-137, které se objevilo po Fukušimě. Simulovali výskyt takových emisí na první den každého měsíce v roce 2015.

Kontaminace z takového požáru na území USA „by byla bezprecedentní katastrofou v mírovém období,“ shrnuli výzkumníci z Princetonu ve své zprávě, který bude předložen časopisu Věda a Globální bezpečnost (Science & Global Security). Během požáru dne 1. ledna 2015 by se při východním větru radioaktivní mrak přehnal přes Filadelfii, Pensylvánii a blízká města. Pohyblivé větry dne 1. července 2015 by rozptýlily Cs-137 ve všech směrech a pokryli by jím většinu silně osídleného středoatlantického regionu. Při průměru 12 měsíčních výpočtů je to to více než 1 megabecquerel na metr čtvereční - což je úroveň, která by spustila příkaz k evakuaci na zasažené ploše – na ploše 101 000 kilometrů čtverečních. To je více než trojnásobek odhadu NRC a evakuace 18,1 milionů lidí je přibližně pětinásobkem odhadů NRC.

NRC se dlouho rozmýšlela, jestli má přinutit jaderný průmysl přesunout většinu chlazeného vyhořelého paliva, které se nyní nachází v hustě naskládaných bazénech, do betonových kontejnerů zvaných suché kontejnery. Takový postup by snížil následky a pravděpodobnost požáru v bazénu s vyhořelým palivem. Již v roce 2013 NRC dospěla k závěru, že předpokládané přínosy neopravňují náklady ve výši přibližně 4 miliardy dolarů za hromadný přesun do kontejnerů. Ale studie Národní akademie dospěla k závěru, že přínosy rychlého přesunu paliva do suchých sudů jsou pětinásobně vyšší, než vypočítala NRC.

„Politika NRC podceňuje riziko požáru vyhořelého paliva,“ říká Lyman. Expertní panel akademie doporučuje, aby NRC „zhodnotila rizika a potenciální přínosy urychleného převozu.“ Mluvčí NRC Scott Burnell ve Washingtonu řekl, že technický personál komise se bude podrobněji zabývat touto otázkou a podá zprávu komisařům NRC.

Originál článku: Spent fuel fire on U.S. soil could dwarf impact of Fukushima, autor Richard Stone; publikováno ve Sciencemag.org 24. května 2016.

*****
(C) Přeložila Olga Kališová, Temelin.cz // Obrázek: Sciencemag.org